My lidé stále nevnímáme inteligenci zvířat,tak jak bychom měli. Ale zlepšujeme se! Díky technickému pokroku dokážeme lépe sledovat jejich chování a zjišťujeme, že emocionální život není jen výsada lidí, že zvířata dokáží používat či dokonce vyrábět si nástroje a využívat ochranné prostředky. Například delfín si při hledání potravy chrání vysunutou čelist speciální houbičkou. Samci některých druhů zvířat nosí během namlouvání samičkám dárky a kytice, jedinci se dokáží navzájem volat jménem, informovat se o charakteru hrozícího nebezpečí. A v podobnostech s člověkem bychom mohli ještě dlouho pokračovat.
Faktem však je, že když hodnotíme úroveň "moudrosti" zvířat a bereme v úvahu naše lidská kritéria a srovnáme je mezi sebou. A to je špatné, protože zvířata jsou inteligentní svým vlastním způsobem. Lidé nemusí být nejinteligentnějšími tvory na Zemi. Každý druh zvířete má svůj vlastní typ inteligence, pokud jde o schopnosti, které mu poskytují přežití. Mluvit o "chytřejším" a "hloupějším" či méně inteligentním je často zavádějící. Za inteligentnější totiž často považujeme druhy, které se nám nejvíce podobají - lidoopi, nebo ty, se kterými přicházíme do kontaktu častěji - psi, koně, kočky, papoušci, či ty, o kterých jsme se již díky technice dozvěděli více - delfíni, velryby.
Když lidé zjistili, že šimpanzi dělají nástroje, byli překvapeni, ale říkali - máme společné předky, takže je jasné, že jsou chytří. Ale nyní pozorujeme výjimečné chování některých druhů ptáků. Zároveň byl naše poslední společné pouto s ptáky plaz, který žil před více než třemi miliony let. To znamená, že evoluce může mnohokrát vymýšlet podobné formy pokročilé inteligence. Není to něco, co je určeno primátům nebo savcům.
Překvapující zjištění právě o ptácích přinesl výzkum, na kterém se zúčastnili i čeští biologové. Zjistili, že papoušci a někteří zpěváci mají v mozku dvakrát více neuronů než primáti a dokonce čtyřikrát více než hlodavci. Jejich neočekávané množství bylo hlavně v mozkové kůře. Po dlouhou dobu bylo označení" ptačí mozeček" považováno za znevažující. Ale, ukázalo se, že bychom to měli považovat za kompliment.
Jejich studie odpověděla i na otázku, která v posledních deseti letech sužovala praktiky a sice, že ptáci s malým mozkem dokážou zvládnout velmi obtížné úkoly, včetně výroby nástrojů, plánování věcí pro budoucnost nebo úžasné paměti? Chování stráží nás všechny překvapí. Například některé volavky využívají při lovu na přilákání potravy návnadu, podobně jako lidští rybáři. Úžasné jsou i paměťové dovednosti orla.
S možností něco plánovat, přemýšlet o sobě, nebo dokonce oklamat, nejsme sami. Přitom lživé řízení vyžaduje komplikovanou formu myšlení, protože musíte být schopni přemýšlet o jiné osobě a předvídat, jak se bude chovat. Ve volné přírodě to dokážou zejména lidoopi, ale vědci zjistili, že balamutit umí i ptáci. Například zlodějka sojka umí předvídat, že pokud ona kdesi ukradla ořech a při jeho ukrývání ji uvidí jiná sojka, jídlo jí ze skrýše ukradne. Proto spolu s jinou sojka odletí pryč, ale po chvíli se tajně sama vrátí a přeloží ořech do jiné skrýše. Jakoby přemýšlela takto - vím, že víš, kde mám skryté jídlo, a na tvém místě bych ho ukradla. Proto změním skrýš tak, abys o ní nevěděla.
Ačkoli zdaleka ne všichni vědci jsou přesvědčeni, že by zvířata dokázala přemýšlet v minulém, přítomném a budoucím čase stejným způsobem jako lidé, zajímavých objevů v živočišné říši přibývá. Možná už není překvapení, že pes se dokáže rozumět až tři sta slovům, že šimpanz tvoří pomocí speciálního programu v počítači celé věty, že delfíni spolu komunikují nebo že chobotnice přijde na to, jak otevřít láhev. Na řešení komplikované situace však dokáže přijít například i včela a pomocí nitky si umí přitáhnout jinak nedostupný květ. Ještě pozoruhodnější je, že se od této fintě dozví další včelky z úlu.
Jednotná definice inteligence prakticky neexistuje. Pokud vycházíme z toho, že jde o schopnost řešit problémy, jak například získat potravu, uniknout predátorovi, zůstat zdravý, najít si partnera, zajistit potomstvo a podobně, musíme zohledňovat druhovou příslušnost zvířete, protože každý druh musí v zájmu svého přežití řešit své problémy po svém. Takže měřit IQ zvířat lidskými IQ testy není správná cesta k odhalení jejich schopností. Obrovskou vynalézavost prokazují vlastně všechna zvířata v přírodě, která měli vědci možnost déle pozorovat, například chobotnice, vrány, mravenci. A některé dokonce projevují city a truchlí za svými mrtvými, například sloni či sojky. Zdá se tedy, že pokud tu náhodou my jednou nebudeme, inteligentní život se z planety Země určitě nevytratí ...
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.