Výstava psů nemusí být jen poctivá soutěž, kde zaslouženě vyhraje ten nejlepší pes

Chystáte se svým psem na výstavu? Tak potom je dobré vědět, že tato akce nemusí být vždy jen příjemná a povznášející událost. Často zde proběhne víc negativních zážitků, než na jaké jste sebe i svého psa připravili. Určitě musíte počítat s rivalitou, ale i bezohledností nejen soutěžících, ale i přihlížející veřejnosti.

1. Bezohlednost

Nejblíže ke kruhu najdete vždy ty chovatele, kteří to možná přehánějí a chovatelství je u nich "až" na prvním místě. Být první, obsadit si místo a vidět pořádně na všechny ostatních je priorita. Bezohlednost se projevuje právě u těch, kteří při exteriérových soutěžích zaberou jediným stanem a židlemi 8 i více metrů délky. Zapálí si cigaretu a absolutně kašlou na to, že vedle nich někdo stojí, má dítě kočárek, či v kočárku naskládány čtyři čivavy. Bezohlednost v tomto směru občas nemá meze. Vždyť proč neoslabit konkurenci? Do bezohlednosti nepochybně patří i ignorace výkalů, močení vlastního psa a neodklizení tam, kde to stojí přímo v cestě frekventované chůzi. Výkaly jsou pak brzy všude možně a aroma také.

2. Sprej

Už pokyny k soutěži obsahují informace o zákazu chemických úprav. Dorazíte na místo a občas se nemůžete nadechnout vzhldem k oblakům sprejů. Wella, Schwarzkopf, Syoss, gely, tužidla, a různé pudry. Pudry naleznete na množství stolů menších i větších plemen s vypadávající krátkou srstí. U pudlů, různých dlouhosrstých plemenech, bišonků a kolií se sprejuje jedna radost. Organizátoři to zakazují, vy to neuděláte, ale konkurenti to udělají. Pyšní se pejskem s extrémně krásnou hustou křivou a všechno je to přitom jen ve správném spreji a technice. Pravidla nepravidla, neexistuje žádný postih, žádná kontrola. Zejména na českých výstavách v Praze a Brně si můžete všimnout, v jak šílené míře probíhá sprejování. V uzavřených halách je následně nedýchatelný vzduch, a když tam postavíte své zmoklé kuře se skleslou srstí ... 

3. Zkracování cesty

Zkracovači cesty jsou "úžasní" v tom, že když potřebují projít, střihnou si to mezi židlemi. Sem tam něco shodí ze židlí a provizorně řešených polic a jakoby to nestačilo, ještě vám sem tam zastaví se zadnicí před vámi a pak se otočí a vyfotí si vaši tvář i s vaším psem. Aha, vlastně na fotografování je třeba se obrnit. Na výstavy totiž přicházejí i běžní diváci, a protože jsou fascinováni veškerým tím dějem, tasí mobily s fotoaparáty. Ale tomu se můžete vyhnout pořádnou grimasou a pomalu vyřčeným "no photo"!

4. Porotci

Při posuzování psů je klíčový osobní názor rozhodčího. Chovatelé sledují, kdo rozhoduje, zjišťují jaké má vlastnosti, co má rád a také podle toho se přihlašují nebo nehlásí. Jsou totiž tací, kteří vašeho psa vychvalují pro výbornou stavbu těla a zkritizují zuby a následně druhý den jiný porotce vychválí zuby a zkritizuje plochý hrudník. Chovatele zlobí, když vyhrává evidentně horší pes, ale ještě horší je ve spojitosti s posuzovateli ležérnost a neobjektivita. Například, když se ve skutečnosti porotce na psa podíval asi 3x, protože se rozhlížel, kde je právě jeho přítel s kávou. Nahrávka tohoto posudku po letech rozesměje. Nakonec to rozhodčí zahraje do autu tím tím, že ani netušíte, zda se pes líbil nebo ne a necháváte se překvapit tím, co najdete v papírech. O výstavách budete pochybovat, když na osobní kůži zažijete podivné chování porotcovské komise. Předvolají přípravu všechny CAJC (CAJC - čekatelství Českého junior šampióna se uděluje psům a fenám jednotlivě ve třídě mladých), přijdete, čekáte a na řadu nepřijdou CAJC ale náhle další v pořadí. Když se ptáte, proč se přeskočili CAJC, zjistíte, že už proběhly před pár minutami. Údajně byl na scéně jediný pes. Čekající kamera nic nenahrála, žádní CAJC nastoupení, ale porotce s posuzovatelem zapsali boje a ocenili psa, který ani na scéně nebyl. Prý jsme přišli pozdě, ale ve skutečnosti CAJC souboj o boje ani neproběhl.

5. Prostor

Natlačit co nejvíce na co nejmenší prostor je záležitostí výstav ve výstavištích. Ne vždy se využívá celá plocha výstaviště a tak se kruhy a vystavovatelé tisknou, běžní návštěvníci mezi nimi, čímž prostorové řešení je často nešťastné. Vystavovatelé jsou nejednou rozložení mimo svůj  "okruh" a komplikovaně sledují, kdy kdo jde. Asistenti rozhodčího přicházejí na jediné místo, kde vyvolávají čísla. Slyší je však prvních deset a dále už každý slyší to, co chce, nebo vůbec. Ti vzadu neslyší nic a jsou tak i několik hodin ve stresu, jestli náhodou někdo nebude volat jejich číslo. Zárukou není ani (ne) posloupnost čísel. Když se k tomu připočte i neschopnost získat papíry, čísla, či hodnocení na některých výstavách, protože rozhodčí s asistenty je uprostřed, kam se nesmí chodit ani křičet, někdy je možné opravdu vidět ten pravý chaos a nejistotu.