Kukačka má v hlavě počítač, přesto je osud jejich vajec velmi nejistý

Kukačka obecná, tedy její sameček nám "počítá roky", samička klade vejce do cizích hníz a co ještě o tomto velmi zajímavém ptáku víme? Možná nám připadá jejich život jednoduchý, ale ono to zase tak snadné není. Osud kukaččích vajec je značně nejistý a kukačky proto musí hodně taktizovat.

Taktika je základem úspěchu

Stále nevíme, proč se právě u kukačky vyvinul parazitický způsob rozmnožování, ale už víme, že je stejně náročný, jako kdyby kukačka sama vychovala své potomstvo. Drobní pěvci, na kterých parazitují kukačky, se totiž umí bránit, a pokud poznají ve vlastním hnízdě cizí vajíčko, vyhodí ho nebo si postaví nové hnízdo a vlastní násadu i s cizím vajíčkem opustí. Proto ubohá kukačka musí vyvinout takovou taktiku, aby ptáky oklamala. U nás jako nedobrovolní hostitelé přichází do úvahy nejčastěji konipas bílý, rákosník obecný, rehek zahradní, strnad obecný a dokonce i střízlík obecný. Je to boj na život a na smrt. Pokud ptáče nerozezná cizí vajíčko, přijde o vlastní potomstvo - kukaččí mládě hned po vylíhnutí vyhodí ostatní vajíčka z hnízda. Pokud ho rozezná, je v nevýhodě kukačka, proto kukačka dokáže vytvořit za sezónu i dvacet vajíček, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že nějakého smolaře přece jen oklame. Kukaččí vajíčko se však musí podobat vajíčku hostitele, a tak se za desítky tisíc let vyvinulo několik linií kukaček, specializovaných na určitý druh hostitele, jejichž vajíčka se tak podobají, že je někdy rozliší pouze odborník s lupou podle tvaru a velikosti pórů na skořápce.

Evidence hnízd

Podobné vajíčko však ještě zdaleka není vyhraný boj. Kukačka musí své vajíčko vložit do cizího hnízda ve správný čas tak, aby se její mládě vylíhlo trochu dříve nebo alespoň současně s mláďaty hostitele. S tím cílem několik dní v skrytu nenápadně pozoruje vytipovaný pár. Tato kalkulace musí být zcela přesná, protože na ní závisí další život malého parazita. Je to přímo fascinující, ale právě vylíhlá holá a slepá kukačátka mají zakódovaný reflex na dotek s cizím předmětem tak, že si ho dokáží překlopit na zádíčka a od té doby se vzpírat na nožkách, dokud neodvalí vajíčko nebo nevlastního sourozence přes okraj hnízda. Kukačka však snáší obden jedno vajíčko, a tak musí mít v evidenci více hnízd. Proto se jí pozorování neomezuje jen na jedno hnízdo. Kukačka si zároveň musí přesně pamatovat, kdy který pár zahnízdil, a kdy ve kterém hnízdě bude potřebný počet vajíček, aby mezi ně mohla vpašovat i své. Kdyby hnízdo bylo ještě prázdné nebo kdyby v něm bylo pouze jedno, dvě vajíčka, rodiče by podvod odhalili, ale když jich je už pět či šest, je to pro ptáčátko příliš těžký počtářský úkol. Kukačka se ale nesmí splést ani v tom, že by do stejného hnízda ještě jednou snesla vlastní vajíčko, jinak by došlo k "bratrovraždě". Předpokládá se, že právě pozorování svatebních rituálů a stavby hnízda evokuje a řídí celý hormonální proces zrání vajíček v těle kukačky. 

Diverzní akce

Jak kukačka ví, kdy a kam může snést vajíčko, na to věda ještě nepřišla, ale ví se, že pečlivě pozoruje vytypované páry při stavbě hnízda, při páření i při kladení vajíček. Když je v hnízdě již více vajíček, odhadne chvíli, když jsou oba rodiče pryč, ukradne z hnízda jedno vajíčko a snese do něj vlastní - celá diverzní akce netrvá déle než deset vteřin. Od této chvíle je osud budoucí kukačky závislý už jen na nepozornosti pěstounů a na síle při výhozu nevlastního sourozence. Celý ten čas se kukačka musela pečlivě ukrývat, protože kdyby ji pěstouni spatřili, určitě by ji se zvláštními zvuky napadli a na ty zvuky by zmobilizovaly mnohé další ptáky a společně by kukačkou zahnali. Vajíčko, které kukačka ukradla, se jí velmi hodí.

Zakódovaný druh hostitele

Každá samice má zakódovaný druh svého hostitele, a tak se vytvářejí linie kukaček specializovaných na rákosníky, konipasy, strnady a tak dále. Každá samice má v přírodě svůj revír, ve kterém eviduje hnízda svých hostitelů. Tento revír si kukačky úzkostlivě střeží, ale pouze před samicemi téže linie, takže revíry různých linií se mohou překrývat a kukačka specializovaná například na rákosníky nevyžene ze svého revíru kukačkou specializovanou na konipasy. Podle čeho se kukaččí samice vzájemně identifikují? Ani to se ještě neví.

Preventivní akce

Zmínili jsme, že kukačka mívá až dvacet vajíček, z nichž klade obden jedno. Její čas snůšky může trvat kolem čtyřiceti dní. Stává se však, že v jejím revíru zahnízdí v krátkém čase najednou všechny páry jejích hostitelů a kukačka za pětadvacet až třicet dní už nebude mít komu vložit do hnízda své vajíčko. Žádný problém! V takovém případě kukačka preventivně vyžere celou snůšku z jednoho, dvou i tří hnízd, a tak donutí příslušné hostitele znovu se spářit a postavit si nové hnízdo. Kukačka mít získá čas a vytvoří si možnost na uložení svých později vyzrálých vajíček. Samozřejmě, její "počítač" musí evidovat kdy, komu a kde vyžrala násadu a kdy který pár znovu zahnízdil.

Evoluce a tvorba nových druhů

Z vědeckého hlediska se naskýtá ještě jedna otázka: Jak to, že za statisíce let se z jednotlivých linií nevytvořily samostatné druhy? Zde vstupuje do hry i kukaččím samec. Kukaččí samec má rozsáhlý revír, který se překrývá s více revíry samic různých linií. Samec oplodňuje samice všech linií ve svém revíru a příslušnost k určité linii se dědí pouze v samičích mitochondriích - a to na vygenerování nového druhu nestačí. Vědci předpokládají, že v průběhu věků se jednotlivé hostitelské druhy naučily tak dokonale chránit před kukaččím vejcem, že příslušná linie kukaček buď vyhynula nebo se přeorientovala na jiný druh hostitelů, čili de facto rovněž zanikla.

Mládě, které brzy přerůstá hostitele

Zajímavé je, že u pěstounů se nevyvinul reflex na vyhození cizího mláděte z hnízda. Pěstouni si ani tehdy ničeho nevšimnou, když jim jejich parazit doslova přeroste přes hlavu. Vypadá to velmi nebezpečně, když při krmení zmizí v jícnu hladového vetřelce celá hlava pěstouna. Příroda se postarala také o to, aby pěstouna nedopatřením nespolykal, a to tak, že polykací reflex se u kukačky dostaví až po ukončení krmení.

Ku-ku

Ve věku tří týdnů dokáže mladá kukačka již trochu poletovat a opouští hnízdo, které jí je příliš úzké. Pěstouni rozčileně létají za svým chovancem (a ne opačně!) a krmí ho ještě dva tři týdny, dokud není samostatný. A když za rok, dva dospěje a z lesa se ozývá roztomilé ku-ku, dávno je v přírodě zacelená rána, kterou způsobilo usmrcení pětounových mláďat. I my to kukačce rádi odpustíme, vždyť kromě toho, že pohltí mnoho škodlivých housenek, svým kukáním nám spočítá, kolik let si ještě užijeme!