Oko je velmi jemná a citlivá struktura, proto bychom ho měli dokonale chránit. Každá buňka na sítnici má určitou kapacitu. Když se přesáhne, buňka se trvale poškodí.
že jste automaticky získali špatné brýle. Jde o to, aby splňovaly požadované parametry. Nekvalitní sluneční brýle mohou poškodit zrak jednak nedostatečnou ochranou před škodlivým zářením a jednak nerovnoměrným zakřivením optické čočky skla. Správné sluneční brýle by měly pohltit až 99 procent UVB záření a přibližně 60 procent UVA záření. Při jejich výběru je zásadní, zda mají UV filtr a pokud ano, jak kvalitní.
UV-C paprsky na zem ani nedopadnou, pokud by se tak stalo, mohly by způsobit těžké popáleniny. UV-B záření je agresivní, ale zachytí se ve výšce dvou kilometrů. V případě kontaktu uvolňují vysokou energii, která se vstřebává do rohovky a na oku dochází k vážným chorobným změnám.
Římský císař Nero o nebezpečném slunečním záření zřejmě hodně nevěděl, ale i tak se díval na gladiátorské zápasy přes smaragd. Světlo vadilo i Eskymáků, když se odráželo od sněhu. Jako ochranu vymysleli pás kůže s otvory. První tmavé čočky však navrhl až v polovině 18. století James Ayscough. Tehdy ještě málokdo věřil, že tmavá skla chrání oko. Brýle se považovaly za nehezkou zdravotní pomůcku. Módní záležitostí se nošení brýlí stalo až ve 20. letech minulého století.
Napadlo ho, že pomocí tmavých skel se lidé budou moci dívat do slunce. Prodej jeho brýlí odstartoval davové šílenství a neobešly se bez nich ani celebrity, například James Dean. První brýle s UV filtrem se začaly vyrábět až v roce 1937.
I když se móda od té doby několikrát změnila, brýle zůstávají nezbytnou pomůckou. Nadměrné působení UV záření způsobuje popálení kůže, řas, zánět rohovky, spojivky. Zánět se projevuje bolestí v očích, slzením, světloplachostí až nemožností otevřít oči. V takovém případě je třeba sáhnout po tzv. umělých slzách nebo antibiotikách. Závažnější je však absorpce UV záření v lidské čočce, která tvoří jakousi bariéru proti pronikání UV záření na sítnici. Tím, že se vstřebává v čočce, se sice zabrání poškození sítnice, ale nahromaděné záření v čočce způsobuje její postupné škálování-kataraktu. Pokud si člověk dlouhodobě nechrání zrak, může se u něho spustit tzv. degenerace makuly. Při vzniku a průběhu tohoto těžce léčitelného onemocnění pacient neoslepne, ale postupně ztrácí schopnost číst, vidět drobné detaily. Při výběru brýlí je třeba dbát i na to, aby byly pohodlné a netlačily za ušima. Důležitá je i šířka bočního rámu. Pokud kupujete brýle pro děti, měli by mít označení " impact resistent" - odolné proti nárazu, důležitý je i barevný filtr a všechny by měly mít filtr na UV záření. Zvažuje se i jejich použití. Pokud je chcete využívat v horském prostředí, chybět by neměly bočnice, které odrážejí všechny nepřímé paprsky dopadající v šikmých úhlech.
Lidé s nedostatečnou pigmentací by měli mít alespoň dvoje brýle. Jedny pro běžné používání na slunečný den (nahoře tmavé, dole bledé nebo bezbarvé) a druhé polaroid stejně tónované s vysokou absorpcí při podmínkách zvýšeného slunečního záření. Pacienti se zeleným zákalem by se měli vyvarovat užívání oranžovočervenými filtrů a používat hnědozelené.
Těch je pět. Čtvrtý stupeň propouští jen 3 až 8 procent slunečního záření a doporučuje se na vysokohorskou turistiku, skialpinismus, dlouhodobý pobyt u moře a podobně. Třetí propouští 8 až 18 procent světla, druhý 18 až 43 procent světla a první stupeň 43 až 80 procent slunečního záření. Stupeň 0 propouští až více než 80 procent záření a neslouží jako skuteční sluneční brýle, jde jen o "imidžovku".
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.