Hubnutí pomáhá snížení teploty v místnosti

Doma se moc neohřejete? To je super! Vaše tělo funguje mnohem lépe, než když máte stále příjemnou teplotu kolem 22 stupňů. Pokles teploty v místnosti o jediný stupeň může podle odborníků pomoci při léčbě cukrovky 2. typu stejně účinně jako užívání léků.

Snížení teploty - zrychlení metabolismu

Pokud je organizmus člověka vystaven teplotám mimo jeho "komfortní zónu", zvýší se jeho citlivost na inzulín. Kromě toho se zrychlí metabolismus, což je dobrá zpráva jak pro cukrovkáře, tak pro lidi trpící nadváhou, kterým se nedaří zhubnout. Navíc zdravotní účinky potěší i nás všechny, neboť méně topení znamená méně emisí a méně znečištění životního prostředí.

Fantastické léčebné výsledky u cukrovkářů

Vědci z Maastrichtské univerzity v Nizozemsku sledovali pacienty s cukrovkou 2. typu, které v nepravidelných intervalech vystavovali snížené teplotě. Už po 10 dnech se jejich citlivost na inzulín zvýšila o více než 40 procent. To je podle odborníků výsledek srovnatelný s účinkem těch nejlepších dostupných léků na diabetes. Proto doporučují, aby v domovech i v kancelářích byly kolísající, měnící se teploty. To by spolu s dietou a cvičením pomohlo pomoci mnoha diabetikům lépe zvládat cukrovku. Dosud se předpokládalo, že stabilní vnitřní teploty dokáží uspokojit pohodlí i zdraví většiny lidí. Tento výzkum však naznačuje, že právě mírně studené a měnící se teploty mohou mít pozitivní vliv na naše zdraví. Zároveň jsou pro lidi přijatelné nebo u nich dokonce mohou vytvářet potěšení. 

Pomozme sobě, pomůžeme planetě

Samozřejmě, cílem nemá být, abyste prochladli nebo se třásli zimou. Stačí skutečně jen malé a krátké výkyvy teploty směrem dolů a opět zpátky. Za "komfortní zónu" se přitom považuje teplota kolem 22 stupňů Celsia. Pokud by tímto způsobem chtělo "nakopnout" svůj metabolismus více lidí, mohlo by to pomoci nejen jejich zdraví, ale také zdraví naší planety Země. V rozvinutých zemích totiž tvoří až 40% náklady na energii budovy. Zároveň jsou jedním z významných spolutvůrců emisí oxidu uhličitého. Snížením vytápění by proto mělo dopad i na zpomalení vytváření skleníkového efektu.