Hubnutí intervalovým hladověním

Intervalové hladovění prodlužuje život zvířatům. Mohlo by pomoci i lidem? Touto otázkou se zabírali odborníci a s nimi do toho šlo i sto zdravých dobrovolníků. Výsledky znějí slibně, ale...

Co dělá přiměřené hladovění u zvířat

Hladovění prodlužuje život červům, myším a opicím. Pokusná zvířata žila v průměru o 15 až 50 procent déle než ta, která mohla jíst průběžně během celého dne. Pokud bychom to přenesli na lidi, hladovka by nám mohla teoreticky prodloužit život i na 140 let.

Není to tak jednoduché

Přerušované hladovění je aktuálně v módě. Existuje několik schémat, například 2 dny hladovění na 5 normálních dní nebo 1 hladovkový den na 1 běžný. Má to však háček! Představit si, že budu hladovět, je jedna věc, druhá věc je skutečně zůstat bez jídla. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že intervalová dieta je nesystémová a nenaučí vás pravidelným stravovacím návykům. Není podle nich vhodná pro děti, pro lidi s cukrovkou, psychickými onemocněními, s anorexií a bulimií.

Aktuální studie na stu zdravých dobrovolníků

Aktuální studii na toto téma uveřejnil odborný časopis Cell Metabolism. Týkala se 100 dobrovolníků, kteří měli normální hmotnost a byli zdraví. Někteří hladověli 6 měsíců, jiní 4 týdny. Polovina dobrovolníků hladověla 6 měsíců podle schématu 1 den hladovky a 1 den běžné stravy. Jelikož nic nejedli ani v noci mezi hladovkovým a normálním dnem, přestávky mezi jídly trvaly vždy 36 hodin. Dalších 50 testovaných osob přijímalo potravu tak, jak bylo zvyklých. Pak z nich vědci náhodně vybrali 25 lidí, kterým 4 týdny přikázali dodržovat intervalovou dietu. Takto mohli zkoumat krátkodobé i dlouhodobé účinky změny stravování. Testované osoby neměli šanci podvádět, protože senzory na kůži sledovali hladinu jejich krevního cukru. Během testování vědci získali množství dat, počínaje hladinou krevního cukru a hodnot inzulínu až po hustotu kostí.

Čtyři týdny intervalové hladovky

Již po 4 týdnech intervalové hladovky se u sledovaných dobrovolníků ukázala pozitiva týkající se zdravotního stavu. Zmenšilo se množství viscerálního, tedy nitrobřišního tuku, který obrůstá vnitřní orgány. Tento tuk je mnohem nebezpečnější než podkožní, neboť mimo jiné produkuje škodlivé látky, zpomaluje metabolismus tuků a může zapříčiňovat zvyšování tlaku. Odbourávání tuků způsobilo, že zejména v nehladovkových dnech rostl v organismu obsah ketonů, které podle mnoha studií mohou mít vliv na zlepšování nálady a tlumit zánětlivé procesy v těle. Zredukovalo se množství jistých bílkovin, které "jsou v podezření", že urychlují proces stárnutí organismu. Klesla hladina cholesterolu a tím i riziko mozkové mrtvice a infarktu myokardu. Testovaným osobám se snížil počet kalorií o přibližně třetinu a zhubli přibližně o 3,5 kg. Zajímavé je, že i ti co nehladověli, zhubli asi o 200 gramů.

Autofágie - sebepojídání

Ani po 6 měsících se neukázaly negativní účinky. Dřívější studie předpokládaly poškození hustoty kostí a vyšší náchylnost k infekcím. Tyto nežádoucí účinky se však objevily až po roce. Vědci předpokládají, že půst je jistým druhem omlazovací kúry. Stopka jedení spouští změny v látkové přeměně buněk. Jelikož nedostanou výživu, hledají si jiné zdroje energie a zapojují své vlastní, i poškozené rezervy. Tento proces se nazývá autofágie, je to jakýsi druh sebepožírání či recyklace. Za výzkum těchto procesů dostal v roce 2016 Nobelovu cenu za medicínu buněčný biolog, Japonec Joshinori Ohsumi.

Pokusy na myších

Na myších, sledovaných ve studii, bylo vidět, že nejen množství jídla ovlivňuje jejich nadváhu. Zvířata, která měla celý den volný přístup k jídlu, za 100 dní ztloustla. Vážila víc, ale také měla také vyšší hladinu cukru v krvi a poškozená játra. Druhá skupina zvířat měla přístup k jídlu jen 8 hodin denně. Přestože v průměru přijala stejné množství kalorií, zůstala štíhlá a vážila o 28 procent méně než zvířata z první skupiny.

Chrání přiměřené hladovění před civilizačními nemocemi?

Otázkou je, zda je přerušovaný půst prostředkem v boji proti civilizačním chorobám. Vědci si myslí, že je zatím příliš brzy odpovědět na tuto otázku. 100 účastníků výzkumu je málo na to, aby byl výzkum reprezentativní. Kromě toho, nemohou potvrdit, zda pozitivní účinky lze připsat samotnému hladovění nebo úbytku kalorií. Otevřená zůstává i otázka, zda je lepší držet půst, nebo "jen" méně jíst. Málokdo totiž dokáže dlouhodobě hladovět, většina studií potvrzuje, že lidé se později vrátí k běžným stravovacím návykům a opět přiberou. Rovněž stále neexistují výzkumy, které by srovnávaly účinky intervalové diety s jinými dietami. Není prozkoumáno ani to, zda obézní lidé musí hladovět jinak než štíhlí, starší jinak než mladší, ženy jinak než muži, nemocní jinak než zdraví. Každopádně, pokud vás tento způsob stravování zaujme, nechce si nejdříve zkontrolovat svůj zdravotní stav a o možnosti shodit nadbytečná kila intervalovým hladověním se poraďte se svým pratickým lékařem nebo kvalifikovaným dietologem s adekvátním vzděláním.