Tetanie je onemocněním, které je charakterizováno přítomností typických záchvatů. Záchvat začíná brněním a pocitem elektrizace v horních i dolních končetinách a také kolem rtů. Rozsah i intenzita záchvatu se postupně zvyšuje. Postupně se přidávají i charakteristické bolestivé křeče končetin, projevující se rozevřením prstů rukou a nohou (tzv. Trousseauův příznak). Na vrcholu záchvatu trvajícího od 5 do 20 minut je postižený při plném vědomí, ale je neklidný a vystrašený. Záchvat obvykle doprovázejí reakce autonomního nervového systému, projevující se zvýšeným pulsem, pocením, nevolností a celkovým diskomfortem. Postižený během záchvatu zvyšuje frekvenci dýchání (hyperventiluje), a tím si může přivodit metabolickou poruchu - respirační alkalózu a hypokapnii (zvýšení pH krve následkem nadměrné ztráty oxidu uhličitého jeho vydýchaný při hyperventilací).
Záchvat spontánně nebo po léčebném zásahu odeznívá, přičemž jeho příznaky mizí v opačném pořadí, než vznikly. Je třeba podotknout, že tetanický záchvat je pouze jedním, ale klinicky nejvýznamnějším, z projevů tetanického syndromu. O tetanickém syndromu hovoříme tehdy, jde-li o komplexní soubor rozmanitých projevů centrálního i periferního nervového systému, ve spojitosti se zvýšenou vzrušivostí příčně pruhovaného a hladkého svalstva. Pro tetanický syndrom jsou typické i další příznaky, jako jsou náhlé pocity nevolnosti, celková slabost a únava. Z psychických příznaků to bývá nejčastěji podrážděnost, nesoustředěnost, duševní neklid, problémy se spánkem a neopodstatněný strach. V některých případech se mohou vyskytnout příznaky spojené se zažívacím systémem. Patří mezi ně pocit sevření v krku, křeče v břiše, průjmy a špatné trávení. Z dalších příznaků je třeba zmínit pocit tlaku za hrudní kostí, bušení srdce a nepravidelnosti srdečního rytmu. Jak je patrné, tetanický syndrom se manifestuje mnoha různorodými projevy a určit správnou diagnózu není pro lékaře vždy jednoduché. Na správnou diagnostiku slouží specifické testy, které dokáží tetanický syndrom potvrdit.
Na odlišení tetanie resp. tetanického syndromu od jiných, podobně se projevujících onemocnění (například neuróza), je nezbytný důkladný rozhovor lékaře s pacientem. V případě, že pacient popisuje jevy typické pro zvýšenou nervově - svalovou dráždivost (neuro-muskulární excitabilitu), je na místě provést elektromyografické vyšetření (EMG). K základním vyšetřením patří i vyšetření iontogramu a psychologické vyšetření.
Je oprávněné v případě, kdy tetanické záchvaty vznikají na podkladě psychického stresu a napětí, tedy nemají původ v porušené rovnováze iontů vápníku a hořčíku. Tetanickými záchvaty se může projevovat i generalizovaná úzkostná porucha. Základním rysem je celková trvalá úzkost s typickou nervozitou, třesem, svalovým napětím, pocením, bušením srdce, závratěmi a nevolností. Často má pacient přehnané a neopodstatněné obavy o své příbuzné a předtuchy nešťastných událostí a nehod. Generalizovaná úzkostná porucha je běžnější u žen a obvykle vzniká na podkladě chronického stresu. V komplexní péči o pacienta s tetanií je vhodná konzultace u psychologa či psychiatra, zvláště v těch případech, kdy tetanie léčená přípravky hořčíku nebo vápníku nepřináší svůj požadovaný efekt.
Tetanie je onemocněním chronického charakteru se symptomy měnící se intenzity. Akutní léčba tetanickými záchvatu spočívá v jeho zkrácení podáním roztoku chloridu vápenatého v infuzi do žíly nebo podáním roztoku síranu hořečnatého do žíly, či do svalu. V případě zvýšeného psychického napětí může ošetřující lékař do terapie přidat uklidňující léky (sedativa). K zvládnutí tetanického záchvatu je velmi nutné postiženého uklidnit a přesvědčit ho, že nejde o život ohrožující stav ani o vážné onemocnění, navzdory jeho nepříjemným příznakům. Terapie ostatních projevů zvýšené nervově - svalové dráždivosti při tetanii je otázkou dlouhodobějšího procesu. V úvahu přichází změna životního stylu ve smyslu eliminování psychického stresu a napětí, a také snaha o zbavení se škodlivých zlozvyků (nadměrné kouření, alkohol, kofein). Farmakoterapie v léčbě tetanického syndromu se zaměřuje na ověřené dlouhodobé podávání preparátů hořčíku, přičemž je třeba brát v úvahu, že efekt léčby se projeví až po několika týdnech. V případě psychického neklidu lze užívat krátkodobě (několik týdnů až měsíců) mírně sedativní preparáty. Cílená psychoterapie nabývá svou efektitivtu v případě, že je u pacienta podezření na funkční, ne organický podklad onemocnění.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.