Nejnovější zjištění o léčbě rakoviny

Zhoubné nádorové bujení je neustále předmětem nových výzkumů. Nové postupy, léky a nemodernější přístroje dávají onkologickým pacientům stále větší naději na vyléčení. Přesto je nemálo případů, kdy se rakovina vrací. Vědci z Brna odhalili proč tomu tak je.

Chování nádorových buněk

Vědcům z Brna se podařilo rozpoznat podivné chování nádorových buněk. Dosud se domnívali, že je pro pacienta prospěšné. Mýlili se! Přestože odborníci zvláštní chování buněk registrovali už dříve, domnívali se, že se jím navzájem redukují, což léčbě pomáhá. Bohužel pravdou je přesný opak. Doposud si vědci mysleli, že buňky se navzájem chovají jako kanibalové, tedy jedna pohltí druhou a společně zanikají. Posledním výzkumem ale zjistili, že se postupně přiblíží až do sebe vstoupí. Vstupující nádorová buňka je aktivnější a má posílené vlastnosti natolik, že odolává všem známým léčebným metodám. Tyto nové poznatky zcela jistě přispějí k vývoji nových léčebných postupů a strategií v onkologii, aby i tento problém byl co nejdříve našel účinné řešení.

Přizpůsobivost nádorových buněk

Tyto buňky přežívají i ve velmi nepříznivých podmínkách a jsou poměrně přizpůsobivé. Mají velké množství chromozomů a mohou se tak dobře měnit podle toho, jaké stresové podmínky přicházejí. Mají také schopnost metastazovat, tedy šířit se do jiných částí těla. Zde se případně ukryjí do jiné buňky a čekají na podmínky, které jim budou vyhovovat, aby se opět posilovaly a rozšiřovaly. a přesně to se děje v případech, kdy se rakovina pacientovi vrátí.

Nové cesty terapie

Vzhledem k této zásadní změně nazírání na chování a bujení nádorových buněk je nutné vyvinout nové možnosti léčby. Směřovat by podle brněnských vědců měli k personalizované medicíně. Každá nádorová buňka je totiž specifickým živým organismem a nádor je ekosystémem. Po jeho odhalení je nutné zjistit, jak funguje a jak jej lze narušit. V budoucnu snad bude možné zkoumat vzorky z biopsie pacienta, který je ještě před léčbou a vyzkoušet na nich léčbu nanečisto. Už s předstihem by se dalo zjistit, jak konkrétní buňky reagují a zda pod stresem nevyužívají některé mechanismy rezistence. Podle toho by pak lékaři mohli zvolit doplňkovou terapii tak, jaký se těmto situacím předešlo. Je však otázkou, jak by byl tento postup finančně náročný, a zda by byly zdravotní pojišťovny schopné ho hradit.