Nebezpečné toxiny v našem těle - stroncium 90

Stroncium je lehký radioaktivní kov. V přírodě se nachází pouze ve formě sloučenin. Nebezpečný je izotop stroncium-90, který vzniká rozpadem uranu a je to silný radioaktivní zářič, který může způsobit v těle zhoubné bujení. 

Výskyt stroncia

V přírodě se stroncium nachází v horninách. Běžně se vyskytuje v půdách, ale výhradně ve formě sloučenin, protože čisté stroncium je velmi reaktivní. Stopové množství stroncia obsahuje i naše každodenní strava a každý z nás ho v sobě určité množství nosíme. Stroncium se stejně jako vápník dostává do organismu především v období růstu. Po ukončení růstu je asi 98% vápníku a stroncia uložených v kostech. Pro prenatální období platí, že jaké složení kostní tkáně má matka, takové bude mít i dítě. V dospělosti je hladina vápníku v krvi kontrolována, a pokud klesá a přísun vápníku z potravy je nedostatečný, aktivuje se zásoba z kostí. Optimální hladina vápníku je klíčová pro bezchybné fungování nervového systému;vápník uvnitř buněk je důležitou informační částicí. Stroncium je tedy rovnoměrně "rozmíchané" do organismu na ta místa, kde se vyskytuje vápník. U dospělého člověka s hmotností cca 70kg se vyskytuje kolem 0,32 g stroncia oproti přibližně 1.000 g vápníku. Přírodní stroncium nepředstavuje tedy pro člověka nebezpečí a člověk s ním žije bez problémů.

Problém nastává v okamžiku,

kdy se do přírody dostane radioaktivní stroncium a zejména radioizotop stroncium 90. Do přírody se dostal spolu s jinými prvky díky atomovým pokusům a jaderným haváriím, jako např. v roce 1986 v Černobylu. Stroncium s poločasem rozpadu 28,7 let při přeměnách vyzařuje beta částice, čili elektron, který se obrovskou rychlostí odmrští a ve volném prostoru doletí na vzdálenost cca 1cm. V lidském tkáni jde o maximální dolet do jednoho cm - elektron zde totiž brzdí jiné částice. Tyto odstřelující elektrony se chovají jako ničivé "broky", po kterých je organismus nucen zalepovat a opravovat "díry". Vážnější problém nastane, pokud dojde k poškození genové informace, zapsané v DNA "utržením" vazeb mezi jednotlivými nukleotidy. Tak vznikají mutace, které se opět organismus snaží opravovat, ale pokud vitální síly organismu na tyto procesy nestačí, vznikne problém například ve formě leukémie.

I nepředstavitelně malé a vědeckými přístroji neměřitelné množství stroncia stačí,

aby vznikl vážný zdravotní problém. Problematika stroncia 90 se týká prakticky celé populace severní polokoule. V naší zeměpisné poloze se na zamoření stronciem 90, podepsal zejména Černobyl. Nejvíce stroncia 90 mají v sobě lidé, kterým ještě v roce 1986 rostly kosti (ročníky zhruba od 1967), lidé, kteří byli počatí několik měsíců před Černobylem a lidé, kteří byli po roku 1986 počatí z matek, které již v sobě radiostroncium měli nakumulované. Většímu riziku z této skupiny byli vystaveni lidé, kteří se zdržovali od začátku léta 1986 venku, v přírodě, konzumovali houby, mléčné výrobky a listovou zeleninu a navíc byli vychováváni úzkostnější způsobem (a to jsme byli s socialistickém Československu vychováváni téměř všichni). Přítomnost rádiostroncia se pojí s vyšším výskytem leukémií, zhoršením krvetvorby, nádorovým bujením nejen kostních tkání. Nazapomínejme na to, že poločas rozpadu stroncia 90 je 30 let.

Zajímavou kapitolou je kumulace stroncia 90 v zubech,

tedy ve speciálním kostní tkáni. Například u dětí, u kterých se v mléčných zubech stroncium kumuluje, docházelo často ke špatnému vývoji druhých zubů, větší kazivostí, nebo se některé zuby nevyvinuly vůbec. Detoxikace od radioizotopu stroncia je možné v rámci metody řízené a kontrolované detoxikace. Závěrem nutno dodat, že detoxikace organismu je nejlepší, pokud je prováděna preventivně, dávno předtím, než v organismu nahromaděním celé škály toxinů, tedy i stopových množství stroncia 90, vznikne vážný problém.