Jeho fixační orgán podobný dlouhé skobě se zpětnými zoubky vytváří spolu s párovými klepetkami uloženými ve vysouvatelných pouzdrech kanálků, kterým klíště nasává krev do ústního otvoru. Aby se na tomto místě udrželo během několika dní sání, vyloučí látku podobnou vteřinovému lepidlu a po celém obvodu hlavičky kolem „chobotku“ se ke kůži přilepí. To mu umožňuje, že se na kůži udrží i při 200 násobném zvětšení své hmotnosti. Když se klíště napije, slinami nejprve lepidlo rozpustí a volně odpadne. Proto při vyndávání klíštěte z kůže ho musíme nejprve odlepit – klíště je třeba uchopit vhodnou pinzetou za hlavičku co nejblíže kůži a udělat jednu až dvě otočky tak, aby byla stále v jedné rovině, kolmo ke kůži. Je jedno, kterým směrem, zda ve směru nebo proti směru hodinových ručiček. Klíště není zavrtáno jako šroub. Po jeho odlepení už jen lehce potáhneme kolmo proti kůži a klíště je spolehlivě venku. Místo po klíštěti ihned vydesinfikujeme, nejlépe jodovou tinkturou. Pokud ji nemáme, dobrá je i lihová voňavka nebo silnější alkohol.
Klíště nepotírejte ani nekape na něj olej. Ten mu ucpe dýchací otvory na boku těla a začne se dusit. Samo se snaží z těla uvolnit a začne s rozpuštěním lepidla. Proto vpouští do rány větší množství slin, v nichž jsou zárodky přenášených nemocí, a tím se zvyšuje riziko jejich přenosu. Tedy žádné krémy nebo olej. Další nesprávná "zaručená" metoda je přiložit na klíště vatový jemně navlhčený tampon a několikrát na kůži zakroužil a klíště je venku. Opravdu je, ale takto ho většinou vylomíme. Jeho "skoba" zůstane v kůži, kde se opouzdří a vytvoří se malá bulka. Naše radost z rychlého odstranění klíštěte není na místě. O správném vyjmutí klíštěte se můžeme přesvědčit pod lupou, když vidíme jeho dlouhý tenký „chobůtek“ jak trčí z hlavičky. Zalomený „chobůtek“ se dá vyndat jehlou jako tříska, ale většinou to končí na chirurgii. Pokud klíště při vyndávání uchopíme za měkké bříško, resp. až za hlavičkou a násilně táhneme proti kůži, tak ho roztrhne a v kůži zůstane celá přilepená hlavička. Hlavičku můžeme vyndat jehlou jako třísku, ale odborník na chirurgii je jistější.
ve tvaru kleštiček, lopatek s výřezem jako na kladivu na vytahování hřebíků. U každé pomůcky je návod. Ale klíště vždy nejprve vytáčíme, až potom taháme. A na závěr dezinfikujeme. Především ránu.
• do podkolenní jamky
• do třísel a podpaží
• za uši
• do hlavy (mezi vlasy)
• na intimní místa
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.