Druhy dehydratace, projevy a léčba
Objem tělních tekutin, který tvoří deficit v lidském organismu, označujeme jako dehydratace. Dehydratace, která není spojena s běžným výdejem tělních tekutin, jako je například pohybová činnost, pocení, termoregulace a podobně se označuje jako chorobný stav. Z tohoto pohledu rozeznáváme základní druhy dehydratace, které se dají ovlivnit vhodnou náhradou tělních tekutin. Rozeznáváme hypertonickou, izotonickou a hypertonickou dehydrataci.
Hypertonická dehydratace
je poruchou vnitřního prostředí charakteristická sníženým objemem tělních tekutin, přičemž má organismus větší nedostatek vody než sodíku. Hypertonická dehydratace se nazývá někdy i deplece (nedostatek, ztráta) čisté vody. Je však třeba zdůraznit, že izolovaná ztráta čisté vody se vyskytuje poměrně zřídka. Nedostatek čisté vody totiž vyvolá velkou žízeň a člověk nahrazuje deficit zvýšeným příjmem tekutin. V praxi, se často vyskytují situace, kdy nemocný ztrácí pocit žízně nebo z nějakého důvodu nemá možnost pít. Jinou příčinou hypertonické dehydratace může být zvýšena ztráta vody např.. při hyperventilací ( při hlubokém a rychlém dýchání), silném pocení, průjmu, zvracení, odsávání obsahu žaludku. V takových případech se podává infuzní roztok s 5% glukózy.
Izotonická dehydratace,
se vyznačuje snížením objemu tělních tekutin, přičemž je nedostatek vody a sodíku ve fyziologicky proporcionálním poměru. Vzájemný poměr vody a natria je tedy zachován. Nejčastějšími příčinami izotonické dehydratace jsou velká krvácení, současná ztráta vody a sodíku trávicím systémem, ztráta vody a sodíku ledvinami, únik vody a natria do hydrothoraxu, ascitu nebo ztráty při popáleninách. Nejtypičtějším zdravotním příznakem je snížený objem mimobuněčné tekutiny, tedy i pokles cirkulujícího objemu krve.
Hypotonická dehydratace
představuje snížený objem tělních tekutin, při kterém je deficit natria zřetelně vyšší než deficit vody. Vzniká tak hypotonie tělních tekutin. Celkový obsah sodíku v organismu je vždy výrazně snížen. Tento typ dehydratace je ve srovnání s předchozími poměrně vzácný. Nejčastěji vzniká tam, kde je nedostatek sodíku, ale nemocný přijímá velké množství čisté vody. I při hypotonické dehydrataci je snížený objem mimobuněčné tekutiny. Nahrazujeme je infuzními roztoky s převahou elektrolytů nebo perorálně tekutinami s vysokým obsahem natria.