Darování krve je prospěšné pro dárce i obdarované

Poškozená játra či srdce odhalí i darování krve. Cirhóza jater, mononukleóza, srdeční onemocnění - to všechno mohou odhalit vyšetření, kterými procházejí dárci krve. Puštění žilou tak zachraňuje na obou stranách - pacienty, kteří krev potřebují a také samotné dárce. Lékaři na transfúzních odděleních přiznávají, že není málo případů, kdy odhalí u dárce onemocnění, o kterém vůbec nevěděl.

Před samotným odběrem krve dárci

vyšetří krevní obraz, udělají jaterní testy na ALT, zjistí krevní skupinu. Dárce prochází také testy na hepatitidu B, hepatitidu C, HIV a syfilis. Krevní obraz upozorní na záněty, nádory, či leukémii. Jaterní test ALT zas odhalí onemocnění jater jako je hepatitida, cirhóza, nádory nebo metastázy do jater, ale i infekční mononukleózu. Zvýšené ALT mívají i kulturisté, kteří si játra poškodili užíváním výživových doplňků, jako jsou keratin ethylester nebo L-glutamin.
Kromě toho se s dárcem prodiskutuje jeho zdravotní stav, změří se mu krevní tlak, případně poslechnou srdce a plíce. Odhalí se tak případné ještě nerozpoznané onemocnění, na které poukáží zmiňované testy.

Vyšetření je přitom rozsáhlejší

a podrobněji než při běžné preventivní prohlídce. Navíc, pravidelní dárci se podrobí těmto testům čtyřikrát do roka (ženy třikrát), zatímco preventivní prohlídka u praktického lékaře bývá jednou za dva roky. Transfúzní služba tak umí odhalit onemocnění v jeho počátečním stadiu.
Odběr krve, při kterém přijde dárce o 400 až 450 mililitrů krve, podporuje také tvorbu nových červených krvinek. V průběhu několika dnů po odběru dochází k jejich zvýšené produkci, k jejich regeneraci. Je však třeba podotknout, že červené krvinky žijí 120 dní. To znamená, že u každého z nás se v průběhu 120 dní postupně vymění všechny červené krvinky za nové i bez darování.

Dárce se může cítit

jeden dva dny po odběru unavený. Pravidelní dárci, zvyklí na odběry, však nemají s tímto problémy a někdy říkají, že se po odběru cítí lépe a že pokud dlouho nedarují krev, tak jim to dokonce chybí.

Riziko, kterému je vystaven dárce krve,

je při odběru velmi malé. Při nešikovnosti zdravotní sestry nebo slabém stisknutí místa vpichu si může odnést modřinu. Nebo mu může být nevolno, pokud přišel na odběr hladový nebo žíznivý. Transfúzní materiál, s kterým dárce přichází do styku, jako jsou vaky, jehly, stříkačky, je na jedno použití. Dárce není vystaven žádnému riziku přenosu chorob, jako je žloutenka nebo virus HIV.