např. s bolestmi hlavy, nespavostí, zhoršením vyjadřovacích schopností, ztrátou zraku nebo sluchu, anorexií, depresemi, zhoršováním paměti, Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou apod. Výsledkem chronické expozice rtuti bývá také poškození enzymatických systémů, oslabení imunity, bolesti dásní či vypadávání vlasů. V případě požití většího množství rtuti nastávají křeče, průjmy a bolesti břicha, poškozují se ledviny a játra. Zvýšené hladiny rtuti v těle matky mohou být nebezpečné pro vyvíjející se plod a způsobit závažné mentální poškození novorozence.
Po rozbití rtuťového teploměru hrozí především riziko vdechnutí většího množství toxických par uvolňovaných z rozlité rtuti, které poškozují respirační systém, sliznici a způsobují akutní záněty plic a dýchacích cest. Akutní expozice vysokým dávkám může způsobit úplné selhání tělesných orgánů až smrt.
V první řadě je třeba rozlitou rtuť urychleně sesbírat a zabránit tak jejímu dalšímu rozptylu. Rozlité kapky rtuti je možné odstranit například nasátím stříkačkou. Zbytky, které stříkačkou nebylo možné nasát, odstraňte navlhčeným savým papírem. Při odstraňování rozlité rtuti používejte rukavice,abyste předešli zbytečnému kontaktu s pokožkou. Rtuť totiž může do organismu proniknout i přes kůži a následně se krví rozšířit do nervového systému. Jelikož rtuť je rozpustná v tucích, riziko je vyšší v případě mastných rukou. Snažte se předcházet vdechování rtuťových výparů a místnost, ve které byla rtuť rozptýlená, okamžitě pořádně vyvětrejte.
Rtuť je v nepoškozeném teploměru pevně uzavřena a do prostředí se neuvolňuje. Pokud nedojde k mechanickému poškození a následnému úniku rtuti z teploměru, poškození zdraví nehrozí. S cílem předejít takovým situacím je však vhodné používání rtuťových teploměrů postupně utlumit a nahradit je elektronickými ( digitálními).
S rtuťovým teploměrem, který uživatel přestal používat a chce se ho zbavit, ať už s poškozeným nebo s funkčním, je vzhledem k jeho jedovatému a toxickému obsahu nutno zacházet jako s nebezpečným odpadem, tj. je nezbytné odnést jej do sběrny odpadů, případně specializované firmě zabývající se likvidací nebezpečných látek. Nepotřebné rtuťové teploměry proto v žádném případě nevhazujte do nádob na komunální odpad.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.