Bolest svalů - velký soupeř sportovců

Svalovina, která tvoří 40 % hmotnosti lidského těla, je jedinou aktivní tkání. Jedinou, která umí vyvolat pohyb. Ve sportovním světě je i synonymem pohybu, síly, výkonu. I běžná populace ví, že je třeba mít dobrý " svalový korzet " a že proto je sport " dravou činností", který svalový korzet vytváří, a tak zabraňuje různým poruchám a nemocem pohybového aparátu. Vznikne-li nějaká funkční porucha,  vždy se hledá chyba, překážka či nemoc mimo svalový systém, jakoby svalový systém mohl tělo pouze pohánět dopředu, a ne sám vyvolávat poruchu, poruchu pohybu.

Medicína svou teorií i praxí skutečně dokázala, že hlavní a častou brzdou je kloubová blokáda,

tedy intraartikulární porucha. Když se, blokáda kloubu šikovným, tedy cíleným, jemným, ale rázným pohybem - ručním hmatem - odstraní, obnoví se pohyb v kloubu a tím se odstraní i všechny nepříjemné pocity a stavy ve svalstvu, které ho obklopuje, resp. funkčně ke kloubu patří. Tyto svaly tvoří s daným kloubem funkční jednotku. Svalstvo, ačkoli tvoří celek a je centrálně řízené nervovým systémem, na přetížení a únavu nereaguje jako celek. Poznamenáváme, že téměř všechny poruchy v pohybovém aparátu jsou pociťovány jako bolest svalstva, jako bolest ve svalovině.

I malé rozcvičení umí někdy odstranit únavu i bolestivost svalů

Proto se cvičení a rozcvičení považuje běžně (a mylně) za něco, čímž lze odstranit bolesti i tam, kde ostatní terapie selhala. Snad proto se stává, že pokud sportovec nedosahuje požadovaný výkon a jeho srdečně- cévní systém je v pořádku, předpokládá se, že pravděpodobně málo intenzivně trénuje a trénink se mu zintenzivňuje.

Výkon sportovce může negativně ovlivnit ne nedostatek tréninku, ale i jeho průměrnost

a jednostrannost - bez relaxace, bez snahy o svalovou rovnováhu, svalovou "balanci ". Co to je? Svalstvo tvoří velmi citlivou strukturu, která reaguje na všechny podněty v pohybovém aparátu. Reaguje zpravidla stereotypně. Svaly zvýší svůj tonus, dochází k lokalizovanému spasmu, bolestivým na pohmat, bolestivé jsou i úpony - dochází k entezopatii. Dlouhotrvající, i malý tah na svalový úpon zapříčiňuje jeho lokální bolestivost na aktivní i pasivní napnutí. Sportovci musí pak při sportovním výkonu překonávat nejen odpor vzduchu, vody, činky apod, ale i bolest, která, ačkoliv vcelku "banální", může podstatně ovlivnit jejich výkon i výsledek. Je to proto, že bolestivost svalového úponu může dysbalanci, kterou sportovec má, negativně zvýraznit, pokud neregeneruje své svalstvo, kompenzačně ho nedostává do rovnováhy. Myslíme tím na cílenou, plánovitou, tedy aktivní regeneraci.

Jsou svaly, které na zatížení reagují zvýšením tonu, spazmem a zkrácením

Jsou to většinou svaly, které působí antigravitačně, tj. zajišťují "labilní" polohu, jakou je sed, stoj, chůze, běh a podobně, tedy svaly posturální. Kromě nich jsou svaly, které reagují na nadměrné zatížení oslabením, útlumem. Samozřejmě, je třeba umět testovat zkrácené svaly a testovat i svaly oslabené, tedy diagnostikovat svalovou rovnováhu nebo - lépe řečeno - nerovnováhu. Jak jsme již napsali, při únavě nebo i drobném, ale bolestivém úrazu, může se porušena svalová rovnováha mnohonásobně zvýšit - a nám pak zbývá jen se divit, proč vrcholový sportovec nepodal pro něj přiměřený, jinak obvyklý výkon.