Proč nepoužívat nejlevnější druh soli, ale její dražší alternativy?
Sůl a její vliv na naše tělo je předmětem výzkumů celá desetiletí. Však dříve, než přijdete k nějakým závěrům, je důležité, abyste jí rozuměli. Existuje totiž více než jen jeden druh - každý z nich je jedinečný, má odlišné složení a jinak působí na naše tělo.
Sůl
Sůl je krystalický minerál, tvořený sodíkem a chlorem (chemická značka NaCl). Oba tyto prvky jsou pro náš život nezbytné. Nemůžeme bez nich žít, protože se podílejí na několika rozhodujících biologických procesech. Možná se ptáte, proč má tedy sůl, která je evidentně tak nezbytná pro naše naše zdraví, tak špatnou reputaci? Odpověď je jednoduchá - existuje velký rozdíl mezi přírodní a rafinovanou (zpracovanou) solí, kterou většina z nás běžně konzumuje. Pokud máte pocit, že se v tom začínáte ztrácet, nejste jediní. Připravili jsme pro vás tento přehledný seznam druhů soli se všemi informacemi, které o nich potřebujete vědět.
1. Rafinovaná (zpracovaná) sůl
Jedná se o nejběžnější druh soli, kteří v domácnosti na běžné solení využívá většina lidí. Nachází se i téměř ve všech kupovaných výrobcích, takže není snadné se jí vyhnout. Co je ale horší - jde také o nejméně zdravý druh soli. Získává se buď ze solných dolů nebo odpařením mořské vody. Takto sama o sobě není nezdravá. Problém vzniká až při jejím zpracování, kde je chemicky čištěna při extrémně vysokých teplotách a tak zbavena přirozených léčivých minerálů. Rovněž se do ní uměle přidává jód. Konzumace příliš velkého množství rafinované soli může způsobit zadržování tekutin v tkáních a vést k různým zdravotním problémům.
2. Mořská sůl
Je nejznámější a nejpoužívanější alternativou k běžné kuchyňské, zpracované soli. Její cena je o něco vyšší, ale vyplatí se za ni připlatit, protože obsahuje přírodní jód a minerály, které jsou kvůli chemickému zpracování z kuchyňské soli odstraněny. Díky obsahu jódu chutná trochu jinak, než klasická zpracovaná sůl. Množství jódu v ní ale přirozeně není nijak převratné, proto se často přidává i uměle. Určující v tomto případě je, z jaké oblasti mořská sůl pochází. Vybrat si můžete mezi jemnýmnou a hrubozrnnou variantou. Vyrábí se odpařováním mořské vody a je často obohacena o směsi různých bylinek, takže může být i sama o sobě velmi chutná. Dá se také přidat do koupele, inhalovat a dokáže dokonce zastavit počínající virózu.
3. Himalájská sůl
Má typickou narůžovělou barvu, za to může obsažené železo. Pochází z Asie, konkrétně z himálajských hor, těží se v podzemním dole Khewra v Pákistánu. Nemusí se do ní uměle přidávat žádné látky jako do předchozích dvou druhů, protože už sama o sobě obsahuje mnoho minerálů. Pokud tedy hledáte skutečně zdravou verzi bez chemie, tato sůl je pro vás ta správná volba. Co se týče svého složení, vedle klasickému NaCl obsahuje i jiné prvky a sloučeniny. Patří sem například polyhalit (hydratovaný síran hořčíku, draslíku a vápníku s příměsí železa).
4. Fleur de Sel (solný květ)
Této druh je známý jako královna mezi solemi. Získává se velmi obtížně, je vzácná a sbírá se ručně. Její původ je v Indii, kde vzniká pouze za horkých a zároveň větrných dní, kdy se tvoří jako tenká vrstva na vodní hladině. Takového podmínky samozřejmě nenastávají každý den, což předurčuje její vysokou cenu. Je určena výhradně k dochucování již hotových pokrmů.
5. Uzená sůl
Chcete-li ochutnat opravdu netradiční sůl, tato je pak pro vás jako stvořená. Udí se na pečlivě vybíraném dřevě a pokud s ní pokrm posolíte, získá typickou uzenou chuť a vůni. Jinak vlastně jde jen o obyčejnou, mořskou sůl, její chuť je ale intenzivnější, takže jí stačí použít menší množství. Nejvhodnější je k dochucování masa, ryb, po případě i omáček. Ani taková sůl ale není zrovna levná a nekoupíte ji jen tak někde.
6. Lávová sůl
Tato sůl může být červená nebo černá. Červená lávová sůl pochází z Havajských ostrovů a jedná se o mořskou sůl s příměsí místního červeného jílu. Tyto jíly vznikají rozpadem vulkanického skla a popela v alkalickém mořském prostředí. Červená barva je stejně, jako u himálajské soli, způsobená obsahem oxidů železa. Původ černé lávové soli je stejně na Havajských ostrovech, nejedná se ale o sůl syrovou a také nemá nic společného s lávou. Vzniká odpařováním soli z mořské vody. Tyto krystaly soli se následně ručně sbírají a procházejí koupelí z kokosových skořápek. Díky tomu obsahuje kromě chloridu sodného i mnoho jiných sloučenin a prvků jako železo, hořčík, draslík či vápník . I když je jedlá, větší využití má v lázeňství a kosmetickém průmyslu.
7. Kala Namak
Tato sůl je rovněž černá, těží se v Pákistánu, Nepálu, Bangladéši a Indii. Na rozdíl od černé lávové soli je původ Kala Namak skutečně z části "lávový". Je to ale spíše ochucovadlo než klasická sůl, protože kromě NaCl obsahuje ve velkém množství i železité a siřičité složky. Právě síra způsobuje poměrně zvláštní, netypickou chuť. V závislosti na poměru složek se mění i barva, od béžové, červené až po šedou a zcela černou. Dokonale se hodí k ochucení indického kari, chutney (čatní) či tofu.
8. Korejská bambusová sůl - Jukyeom
Vyrábí se velmi specifickým způsobem. Dutý stonek bambusu se naplní mořskou solí, oba konce se ucpou jílem a tato "tuba" se následně nechá projít několikrát ohněm. Jíl má údajně ze soli vytáhnout škodliviny a naopak spolu s bambusem mají dokonce do soli vpustit látky prospěšné. V Koreji se tato sůl prodává v malých sáčcích jako lidový lék proti téměř všemu - zánětem, vředům, pálení žáhy. Dokonce i proti rakovině. Zatím však nejsou známy vědecké analýzy látek, obsažených v juky a jejich skutečné léčivé účinky.
9. Košer sůl
Tento druh získal svůj název tak, že byl původně používán pro židovské náboženské účely - dokáže odstranit krev z povrchu masa, čímž ho udělá košer. Krev se do ní snadno vsakuje díky její vločkovité struktuře. Je velmi podobná klasické, kuchyňské soli, protože obě pocházejí buď ze solných dolů nebo mořské vody, nejsou ale zcela identické. Existují i jiné rozdíly než texturou jejich zrn - košer sůl není jodizovaná a neobsahuje protispékavé látky, tedy uměle přidanou chemii. A pokud i chemické látky obsahuje, je to v mnohem menším množství než u klasické, kuchyňské soli.
10. Keltská sůl
Má původ v Bretani, oblasti Francie, ležící při Keltském moři. Její barva je našedlá a struktura vlhká. Proto nezáleží na tom, jak ji budete skladovat, bude se vždy zdát zvlhlá na dotek. Přes odlišnost v textuře, je podobná himálajské soli, zejména díky jejím obsahu prospěšných látek. Obsahuje různé prospěšné stopové prvky a má méně sodíku než kuchyňská sůl. Vlastně, jak ukázaly studie, keltská sůl má úplně nejnižší obsah sodíku ze všech zmíněných solí vůbec. Rovněž obsahuje nejvyšší množství klíčových minerálů, jako kalcium a magnézium. S podobným množstvím prospěšných látek, není překvapením, že se keltská sůl a její zdravotní účinky porovnávají s himálajskou solí.