Pokud se zralé plodiny dovážejí z jiných kontinentů, jak je možné, že se dostávají na náš stůl v konzumním stavu? Jelikož tyto plody nemají stejně výraznou vůni a chuť, jako domácí plody v sezónním období, mají tedy dostatečnou úroveň živin, potřebných pro naše zdraví, nebo jíme jen "polystyren"?
Samozřejmě, že veškerý komfort má i svou daň. Tak, jako v případě umělého prodlužování trvanlivosti potravin éčky, i u ovoce a zeleniny se používají různé praktiky. Ty mají zajistit, aby k nám tyto turistické plody dorazily ještě v prodejním stavu. Metod prodlužování trvanlivosti je několik, některé jsou etičtější, některé méně etické. Vždyť, co si myslíte, jak se dobarvují jahody, mango, banány, nebo marocká rajčata? Odběratel si může vybrat barevný odstín plodů stejně, jakoby nakupoval boty. Dodavatel ho vytvoří pomocí plynů ethylenu a dusíku, známých také pod názvem “banánové plyny”. Takový chemický koktejl nepotřebuje slunce, čili plod se sbírá ve stavu technické zralosti.
To je bohužel pouze definice EU lobbistů, protože v překladu technická zralost znamená, že se plod sbírá ještě nezralý. EU legislativa zde není proto, aby řešila, kolik má plod vitamínů a živin, ale pouze zda plodina není zdraví škodlivá. Nepamatuje totiž na to, že by se rutinně prováděly například srovnávací testy pro úroveň alicinu u čínského versus u českého česneku.
Česko nemá mimo pozdních jarních a letních měsíců stejné podnebí a dávku slunce, jako je tomu v Africe, Turecku, nebo Singapuru, odkud se většinou rajčata celoročně dovážejí. Pokud však rajčata dokážeme dovážet i v zimním období z Holandska, dokážeme si je stejně jako Nizozemci i vypěstovat sami.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.