Chemicky upravovaná, rafinovaná a tím pro člověka nevhodná strava, má minimální výživnou hodnotu. Člověk konzumuje nadbytečné množství potravy, což vede k obezitě a nedostatku základních živin (enzymů, vitamínů, minerálů a stopových prvků). Pokud se k nesprávné stravě přidá nedostatek pohybu, psychické napětí, stres a znečištěné životní prostředí, člověka postihují nemoci (alergie, nemoci horních cest dýchacích, vysoký krevní tlak, kornatění cév, cukrovka, srdečně-cévní choroby, vředy žaludku a dvanáctníku, nádorová onemocnění ...). Strava dnešního člověka je většinou kyselinotvorná, protože obsahuje velké množství kyselinotvorných potravin - cukru, masa, živočišných tuků, rafinovaných olejů, bílého chleba i pečiva, těstovin z bílé mouky a slazených bublinkových nápojů. Vnitřní prostředí zdravého lidského organismu je mírně zásadité, častou konzumací kyselinotvorných potravin je tato acidobazická rovnováha organismu narušena. Právě toto kyselé prostředí oslabuje naši obranyschopnost a je živnou půdou pro růst bakterií a zánětlivé komplikace v celém těle.
Jednoduché cukry - monosacharidy a disacharidy (ale i ovocný cukr a med) - nejsou uvnitř spojeny žádnou větší vazbou, kterou by bylo třeba enzymaticky štěpit, vstřebávají se přímo a velmi rychle do krve. Tím dojde k okamžitému zvýšení jejich obsahu v krvi a nastává stav nazývaný hyperglykémie (nadbytek krevního cukru). Protože to není pro organismus příznivé, snaží se to kompenzovat vyplavením nadbytku hormonu - inzulínu ze slinivky břišní (pankreatu), který umožňuje prostup glukózy do buněk. Inzulín však příliš rychle sníží hladinu cukru v krvi a v důsledku toho dojde k jeho přílišnému snížení - hypoglykemii, kdy se objevuje hlad, chuť na sladké, podrážděnost, bolest hlavy, únava, atd. Prudké výkyvy glykemie v důsledku konzumaci cukru, sladkých nápojů, sušenek, ovoce však značně namáhají slinivku břišní a to přestavuje riziko vzniku cukrovky (diabetes mellitus II.typu) . Jednoduché cukry tělo rychle vstřebává, přijme a využití - to jsou prudké nefyziologicky rychlé reakce podobné "výbuchu", proto vnějším projevem jejich spotřeby je rozrušení, nesoustředěnost až agresivita (hlavně ve spojení rafinovaného cukru - sacharózy s mléčným cukrem - laktózou, tj. mlékem nebo mléčným výrobkům), med, javorový sirup, ovocný cukr mají podobný účinek jako rafinovaný cukr, ale v menší míře. Dnešní přehnaná konzumace cukru způsobuje, že přebytky cukru jsou ukládány na různých místech těla, především ve formě glykogenu (zásobní živočišný škrob v játrech a ve svalech). Pokud množství glykogenu převýší kapacitu jater, glykogen se uvolňuje do krevního oběhu v podobě mastných kyselin. Ty se ukládají nejprve do méně aktivních míst těla - boky, stehna, střední partie trupu, později i do aktivnějších orgánů jako jsou srdce a ledviny, které se stanou obloženými vrstvou tuku, čímž je oslabena jejich normální funkce.
Rafinovaný cukr má vliv i na schopnost myšlení, a to tím, že ničí střevní bakterie, tvořící vitamíny skupiny B, navíc cukr tyto vitamíny odčerpává, protože je spotřebovává pro svůj metabolismus. Tyto vitaminy jsou nezbytné pro tvorbu kyseliny glutamové, která přímo ovlivňuje mentální aktivity probíhající v mozku. Nedostatek této složky může způsobit zhoršení paměti a oslabuje jasnost myšlení. Konzumací cukru je ovlivněn i imunitní systém - zjistilo se, že schopnost bílých krvinek ničit mikroorganismy může být téměř paralyzována po požití cukru. Rafinovaný cukr jako vysoce čištěný produkt (zbavený všech minerálních látek, vitamínů, vlákniny, atd.), má za následek ochabnutí psychického i fyzického stavu. Negativně působí zejména na parasympatický nervový systém. Dalším a hlavním negativem je silné kyselinotvorné působení jednoduchých cukrů. Cukr přispívá k překyselení organismu a tím oslabuje naši obranyschopnost. Konzumace cukru přispívá k vytvoření optimálního prostředí pro růst bakterií a zánětlivých komplikací v celém těle, ochuzuje tělo o minerální látky a oslabuje imunitní i nervový systém. PH krve je normální mírně zásadité (7,36 - 7,44). Přísun silně zásaditého rafinovaného cukru způsobí reakci, při níž se krev stává kyselejší (kyselé pH = 0 až 7, neutrální pH = 7, zásadité pH = 7 až 14). K vyrovnání tohoto stavu jsou využívány minerály, zejména vápník, který se ve zvýšené míře uvolňuje z kostí a zubů (a způsobuje jejich kazivost a oslabení kostí). Organismus se snaží tento stav neutralizovat pomocí minerálních látek, protože jednoduché cukry žádné minerály neobsahují, dochází k vyplavování vápníku a hořčíku. Dále vzniká nedostatek vitamínu B1, potřebného pro metabolismus sacharidů, který jednoduchý cukr neobsahují, ale spotřebovávají. Pokud se dostane do žaludku bílý rafinovaný cukr, žaludek je dočasně ochromen, protože rafinovaný cukr je silná zásada, a aby bylo dosaženo rovnováhy, žaludek vyloučí velké množství kyselin, pokud se to opakuje v dlouhém časovém úseku, může dojít až k poškození stěny žaludku a vzniku žaludečních vředů.
Naše krev, je z 20% kyselá, ale až 80% alkalická, čili zásaditá. Když konzumujeme převážně potraviny zvyšující kyselost vnitřního prostředí, organismus se brání zvýšeným vylučováním vápníku z kostí i zubů. Trvalé překyselení organismu vede ke poškozování orgánů, pocitu únavy, depresí, vzniku chorob. Přetížené jsou zejména orgány vylučovací, především ledviny - vylučují zplodiny metabolismu močí, plíce - neustále vydechují oxid uhličitý, vznikající při metabolických přeměnách v organismu, pokožka - největší orgán na vylučování kyselin formou pocení, tlusté střevo - zbavuje tělo kyselin stolicí. Z toho vyplývá, že pokud si chceme zachovat vnitřní prostředí organismu v rovnováze, příjem kyselých a zásaditých potravin by měl být v poměru 1: 4. Tedy na čtyři díly zásadité potravy si můžeme dovolit zkonzumovat jeden díl kyselé. A mezi další kysele reagující potraviny kromě cukru patří především maso, dále jsou to všechny živočišné tuky, rafinované oleje, bílý chléb i pečivo, těstoviny z bílé mouky, čokoláda a sůl a některé druhy ovoce (ty však mají mnohé jiné nenahraditelné funkce při přísunu enzymů, vitamínů a nerostných látek!).
Právě kyseliny, které vznikají v těle při látkové přeměně, nám velmi znepříjemňují život. Při mnohých problémech ani nevíme, že je způsobuje překyselené prostředí organismu. V našem těle vzniká:
Největší podíl na odpadních látkách v těle má kyselina močová, překyselení (nadbytek kyseliny močové) - přetěžuje ledviny, játra, omezuje jejich filtrační schopnost, kyselý odpad se ukládá v tuku, nervovém systému av orgánech, důsledkem jsou onemocnění, jako dna, žlučové a ledvinové kameny, svalový a kloubní revmatismus, bolesti hlavy, zácpa, cukrovka, vysoký krevní tlak, odvápnění kostí a následky: kazivost zubů a pórovitost kostí, křehkost tepen a žil, křečové žíly, pálení žáhy - podráždění jícnu žaludeční kyselinou nebo žlučí (natrávený obsah žaludku vtéká do jícnu) a nakonec snížení obranyschopnosti organismu. Nezanedbatelná je i skutečnost, že veškeré maso, které nám nabízejí v obchodě, obsahuje zbytky antibiotik, růstových hormonů, negativních látek pocházejících ze šoku při zabíjení v těle zvířat a škodlivin z nekvalitního krmiva, které jsou součástí stravy zvířat. Hovězí maso, zejména vnitřnosti, obsahuje škodlivin nejvíce, protože skot relativně nejdéle žije, a tak se ukládají v těle zvířat delší dobu. Dále živočišné potraviny neobsahují vlákninu (nestravitelnou složku rostlinných potravin), která přirozeně čistí tlusté střevo: důsledkem je zácpa a trávenina pomalu postupuje tlustým střevem, zůstává zde velmi dlouho, nastává její hnilobný rozklad, vznikají toxické a rakovinotvorné látky, které pronikají přes stěnu střev do celého organismu což vede až k autotoxikacii (samootrávení) organismu.
Maso můžeme dokonale nahradit obilovinami, luštěninami, a olejnatými jádry i semeny (mák, ořechy, oříšky, len, slunečnice, dýně ...). Naše tělo si zpočátku při překyselení umí poradit - pomocí minerálních látek ze stravy a později ze svých zásobáren (kosti, chrupavky, zuby, nehty, vlasy, stěny cév ...) dokáže přebytečné kyseliny co nejrychleji zneutralizovat, hlavně proto, aby si udrželo správný ph - faktor krve. Produktem neutralizace kyselin jsou soli, které jsou nečistotami v našem organismu. Hovoříme-li o zbavování těla škodlivin, máme na mysli vylučování těchto nežádoucích solí. V podstatě vylučujeme kyseliny, které neutralizovaly naše ledviny a kůže. Biologicky hodnotná strava podporující tvorbu zásaditých látek pomáhá tělu v správné látkové přeměně (ovoce, zelenina, pšeničné otruby a klíčky, sója, fazole, lískové oříšky, madle, mléko čerstvé nepasterizované a výrobky z něj - jogurty, acidofilní mléko (tepelně neupravené), kaštany, kokos, mák, slunečnice, naklíčené obiloviny, naklíčené luštěniny, naklíčená semena, droždí, houby, bylinkové čaje, pramenitá voda ...).
Velmi důležitá je i kombinace potravin, protože i nevhodnou kombinací zdravých potravin můžeme své tělo poškozovat a překyseluje, proto:
Nikdy byste neměli zapomínat na pitný režim. Zdravý člověk by měl v zimě vypít minimálně 2 litry a v létě 2-3 litry tekutin. V poměru celkové přijaté potravy denně by to mělo být cca 70% tekuté a 30% zahuštěné stravy. V létě kvůli ztrátám tekutin v důsledku veder je tento poměr nezbytný, abychom nebyli dehydratovaní. Pokud během dne pocítíme žízeň, je to varovný signál organismu. Pokud je žízeň silná, může nám chybět až do dvou litrů tekutin. Jsme na nejlepší cestě k dehydrataci. Účinný lék proti takovým případům, je předcházet jim.
když opět poznáváme skutečný pocit hladu, ztrácí se překyselení žaludku, zejména při snížení až vyloučení konzumace živočišných potravin, dodržování doporučených kombinací potravin, jedením menších porcí jídla, poslední jídlo jíst 3 hodiny před spaním, nejíst hodně masa, smažených jídel, čerstvého pečiva, sladkosti, nepít alkohol, hodně kávy a nápojů s bublinkami. Člověk, stravující se vyváženou, převážně bezmasou stravou má pocit lehkosti a lepší pohyblivosti - přísunem živin z lehce stravitelné stravy a díky pravidelnému vyprazdňování se tělo čistí, klouby a páteř se stávají pohyblivější, často se ztrácejí bolesti hlavy (migrény), poruchy spánku, zlepšuje se přísun vitální životní energie, ztrácí se stres, vnitřní neklid, člověk se stává psychicky vyrovnaný, klidný.
Když máme pocit, že "máme na něco chuť", mnohdy si tento pocit zaměňujeme s hladem a narychlo si připravíme, většinou zcela nezdravé jídlo. Zejména v případě, když po hlavním jídle máme pocit, že bychom ještě něco snědli, je to hlad po minerálních a stopových prvcích, které tělo nezbytně potřebuje pro metalismus a chod mnoha procesů v těle, ale protože se mu jich nedostalo v požité potravě, říká si o ně pocitem hladu. Sáhněme proto po ovoci nebo zelenině, kde se právě tyto látky nacházejí. Pokud si toto všechno uvědomíme, v zájmu zachování svého zdraví bychom měli změnit složení námi připravované a podávané stravy.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.