Příčiny rosení oken v interiéru

Okna patří k technicky nejkomplikovanějším částem stavby. Jejich úkolem je poskytovat dostatečnou ochranu před povětrnostními vlivy, musí být účinné ze stavebně hlediska a zároveň průhledné a otevíratelné. Jenže, co když jednou ráno vstanete, chcete se podívat z okna a nevidíte nic, pouze vodu na skle a na parapetu? "Ztráta průhlednosti" je v takové situaci jen chybičkou krásy, vlhkost a vysrážená voda dokáží napáchat mnohem větší škody. Důležité je proto najít příčinu tohoto stavu a až potom se pustit do jeho řešení.

Od počátku 90. let minulého století vzniklo velké množství firem,

které se zabývají výrobou oken - dřevěných, plastových i hliníkových. A s množstvím nových oken přišlo i množství stížností právě na jejich rosení. Ne vždy jsou však příčinou špatná okna. Málokdo si uvědomuje, kolik vodní páry vzniká v domácnostech - jejím největším zdrojem bývá vaření (zvláště pokud nedostatečně funguje odsavač par), ale množství vodních par v interiéru významnou měrou ovlivňuje i lidský dech. Nejvlhčí místností v bytě je obvykle koupelna - zřejmě každý zná situaci, kdy se po sprchování pokryje zrcadlo zkondenzovanou vodní párou. Podobně je to i s oknem. Není to však tím, že by zrcadlo nebo okno nejvíce přitahovaly vlhkost. Na všech plochách stěn a stropu koupelny je přibližně stejná vrstva vody (pokud mají zhruba stejnou teplotu), jen je méně viditelná. Mezi stěnami a zrcadlem (nebo oknem) je přitom z pohledu vlhkosti jeden podstatný rozdíl - sklo není schopno vstřebat vodu, stěny a stropy, ať už jsou ze sádrokartonu, omítnuté, nebo natřené, však vodu sají, ať už ve větším, nebo menším množství. Voda se z nich tedy vysušuje pomaleji než z povrchu zrcadla. Když se koupelna používá často, důsledkem mohou být vlhké povrchy stěn, které se nestačí zcela vysušit a jsou ideálním podkladem pro plísňové kultury. Jaké jsou tedy příčiny rosení oken?

Nedostatečné větrání

V novostavbách i rekonstruovaných objektech se dnes osazují okna s vysokou těsností, a tak je výměna vzduchu mezi vnějším a vnitřním prostředím je téměř nulová. Proto je jednou z nejdůležitějších podmínek pro nezarosená okna naučit se dostatečně větrat. Výrobci oken se snaží zamezovat rosení různými technickými opatřeními, například kováním s takzvanou mikroventilací (čtvrtá poloha kliky), při které je křídlo okna pootevřeno jen minimálně, a tak při stálém větrání prakticky nedochází k nežádoucímu úniku tepla.

Rosení se lze vyhnout i díky nejmodernějšímu automatickému větracím systému,

který reaguje na vlhkost v místnosti a proudění vzduchu reguluje automaticky, například pomocí uhlíkových vláken. Ty reagují na množství vodní páry v místnosti tím, že zvětší svůj objem, a tím otevřou větrací klapku umístěnou v rámu okna (náklady na jedno okno se pohybují kolem 1 000 Kč). Toto opatření se vždy spojuje se zásahem do konstrukce profilů. Typické nepříjemné důsledky nedostatečného větrání se mohou projevit zejména v novostavbách. Zabudovaná vlhkost se postupně uvolňuje ze zdiva, nasycuje vzduch v místnostech a sráží se na chladnějších plochách, např. na oknech. Prevencí je pečlivé vytápění v kombinaci s důsledným větráním. Pouze vytápění samotné nestačí, protože větráním se vlhčí vzduch v interiéru nahradí sušším vzduchem z vnějšího prostředí.

Nevhodně zvolené zasklení

Kvalitu zasklení definuje koeficient prostupu tepla U (W / (m 2.K)). Čím nižší je hodnota, tím lepší je z hlediska prostupu tepla zasklení. Nižší tepelné ztráty se projevují i ​​vyšší teplotou vnitřního povrchu skla, což zároveň znamená nižší kondenzaci vody na něm. Naopak nízká teplota vnitřního povrchu zasklení s nedostatečnou tepelně izolační schopností znamená i nižší teplotu vzduchu v jeho okolí, a tedy i nižší rozpustnost vodních par a jejich kondenzaci na skle. Proto se staré a nekvalitní okna rosí i při poměrně nízké relativní vlhkosti vzduchu v místnosti.

Nedostatečná tepelně izolační schopnost obvodových konstrukcí,

ale i nevhodné zateplení. Poměrně častým jevem je rosení nových oken ve starších domech - tento problém může v mnoha případech vyřešit zateplení obvodových konstrukcí. Říká se, že v zatepleném domě - ať už v novostavbě, nebo v domě po rekonstrukci, by se okna neměli rosit v žádném případě. Pokud má však zateplovací systém vysoký difúzní odpor a jen slabě propouští vodní páru z interiéru směrem ven, důsledkem může být (zvláště v kombinaci s nedostatečným větráním) pravý opak - postupné zvyšování nasycení vzduchu vodními parami a jejich kondenzace na okenních sklech. U novostaveb je třeba si dát pozor zejména na zabudovanou stavební vlhkost pod zateplením. Zateplením hrubé stavby kontaktním zateplovacím systémem s vysokým difúzním odporem se ve zdivu v podstatě konzervuje vlhkost z mokrých stavebních procesů. Tato vlhkost se pak může ze zdiva uvolňovat jen směrem do interiéru, což zvýší nasycení vzduchu v místnostech vodními parami ... a dále to už znáte. Při volbě, návrhu a realizaci zateplovacího systému novostavby proto musí brát v úvahu její dlouholeté vysychání do rovnovážného stavu. Existují však i stavby, kde pro chybný návrh obvodového pláště je rovnovážným stavem permanentní stav vysoké vnitřní vlhkosti.

Nevhodné umístění topných těles

Druh a umístění topných těles mají podstatný vliv na kondenzaci vodní páry na oknech. Když jsou umístěny pod okny, studené plochy oken se ohřívají a riziko jejich zarosení se snižuje. Teplý vzduch vystupuje kolem oken až ke stropu místnosti a postupně se ochlazuje, klesá a pak kolem topného tělesa znovu stoupá ohřátý nahoru. Pokud není zdroj tepla umístěn pod oknem, ale například u protilehlé zdi, ohřátý vzduch se během proudění v místnosti ochladí a kolem oken klesá studený dolů. Povrch tabule skla se proto dostatečně neohřeje, teplota skla se přiblíží k rosnému bodu a vodní pára obsažená ve vzduchu na něm zkondenzuje. Nevhodným řešením jsou i všechny překážky, které brání cirkulaci vzduchu kolem okenních ploch, jako jsou široké vnitřní parapety bez vrchních mřížek, které by usměrňovaly proud teplého vzduchu směrem k okenní tabuli. U podlahového topení se okna neohřívají tak intenzivně, proto je riziko kondenzování vodní páry poměrně vysoké. Jako doplněk podlahového vytápění se proto zejména před zasklenými stěnami a velkoplošným zasklením navrhují i ​​konvektory, které proudem teplého vzduchu brání kondenzaci.

Způsoby řešení

Kondenzaci vodní páry nelze zcela odstranit. Můžeme ji však cíleně omezovat větráním, použitím kvalitního zasklení, správným tepelným režimem, vhodným rozmístěním oken vzhledem ke světovým stranám a zvyšováním teploty v místnosti. Trvalá ventilace pootevřenými okny je méně účinná. Nejlepším a nejúčinnějším způsobem větrání je nárazové větrání - to znamená otevřít všechna okna najednou dokořán na přibližně 10 až 15 minut.Zabudovanou vlhkost ve stavební konstrukci a novostavbách bytových prostor lze snížit vysušováním během letních měsíců, krátkodobým zvýšením vyhřívání a větrání na začátku topné sezóny nebo i vysušováním bytů mechanickými přístroji na odvlhčování.

Žaluzie

Vnitřní žaluzie přiléhající k oknu zabraňují proudění teplého vzduchu podél okna. Vzduch, který zůstane za žaluziemi, se rychle ochladí a pára obsažená v něm pak zkondenzuje na skle. Tento problém vzniká zejména v noci, kdy jsou žaluzie otočené tak, aby bránily průniku světla do místnosti. Pokud se vytáhnou, voda na skle se v krátkém čase vypaří. V takovém případě je asi vhodné pouvažovat nad venkovními žaluziemi nebo namontovat interiérové ​​žaluzie tak, aby nebránily v proudění teplého vzduchu.