Výběr vaničky do sprchového koutu

Při výběru sprchové vaničky byste měli dobře zvážit její tvar a velikost, aby perfektně ladila s rozměry vaší koupelny. Zamyslet se třeba i nad způsobem osazení - vanička na úrovni podlahy vypadá sice efektně, ale zejména při rekonstrukcích může být pořádně tvrdým technickým oříškem. A hlavu vám mohou zamotat i různé materiály.

Právě od rozhodnutí pro konkrétní materiál je dobré začít

V nabídce jsou sprchové vaničky ze smaltované oceli, akrylátu, takzvaného litého kamene a keramiky - každý z těchto materiálů má přitom své přirozené přednosti, ale i nevýhody.

Elegantní a nezničitelný smalt

Velmi odolné a efektní jsou sprchové vaničky ze smaltovaného plechu - při jeho výrobě se na ocelový základ nanesou podobné suroviny, jaké se používají i při výrobě skla, a při teplotě kolem 850 ° C se roztaví. Vznikne tak sklovitý povlak, který s kovem vytvoří odolné spojení na molekulární bázi. Lesklý a hladký smalt je přitom nejen pěkný, ale i hygienický, odolný a praktický. Na povrchu bez pórů a tvrdosti skla se neusazují nečistoty ani mikroorganismy a jen tak snadno ho nepoškrábete. Odolává nejen hrubšímu zacházení, ale i různým chemikáliím, navíc se snadno udržuje - stačí měkký vlhký hadr a leskne se jako nový. Ze smaltovaného plechu se vyrábějí opravdu elegantní sprchové vaničky - určené k zabudování na úrovni podlahy, s velkorysými rozměry, důmyslně řešeným odtokem, vkusnou protiskluzovou úpravou ...K výhodám tohoto materiálu patří i široká škála barev - nemusíte být tedy věrní jen bílé koupelnové klasice a vaničku můžete barevně sladit například s okolní dlažbou.

Podstatná je tloušťka

Zapomeňte na socialistickou vanu s odpadávajícími kousky smaltu a drsným nevyčistitelným povrchem. Kromě složení smaltu je receptem na úspěch i poměr tlouštěk ocelového plechu a smaltu na jeho povrchu - ocelový plech by měl být dostatečně silný, aby se při zatížení deformoval jen minimálně, vrstva smaltu co nejtenčí, aby si zachovala co největší pružnost (podobnou, jako mají skelná vlákna) a dokázala tak případným deformacím odolat bez poškození.
Tloušťka je však důležitým parametrem i při dalším materiálu - akrylátu.

Smaltovaná ocel

Plusy
• Hygienické vlastnosti
• Odolnost proti chemikáliím i abrazivu
• Široká škála barev
• Nadstandardní rozměry
• Možnost osadit na úroveň podlahy
• Elegantní vzhled
• Vzhledem i barvou perfektně ladí s koupelnovou keramikou.
Mínusy
• Vyšší cena
• Jelikož smaltovaná ocel dobře vede teplo, vanička se zdá zpočátku chladnější. Teplou vodou se však za několik sekund ohřeje

Není akrylát jako akrylát

Akrylátové vaničky jsou u nás bezkonkurenčně nejrozšířenějšími - jak v nabídce firem, jakož i v koupelnách. Vaničky, které mají stejný povrch, se však při pohledu pod desku akrylátu mohou podstatně lišit. Nejjednodušší typ tvoří jen jednoduchá skořepina vytvarovaná z akrylátové desky silné několik milimetrů (u kvalitnějších je to 6 až 8, u levných někdy jen 3 až 4), případně vyztužená ze spodní strany laminátem. Ta se v koupelně osadí na kovové nožičky nebo podezdí. Druhý typ má na spodní straně pod tvarovanou akrylátovou deskou několik centimetrů silnou vrstvu z polyuretanu, který vaničku ztužuje a zároveň vytváří podnož v potřebné výšce (přibližně 10 až 20 centimetrů). Takové vaničky jsou tedy samonosné (nepotřebují už jinou podnož ani podezdívku) a osazují se opravdu šikovně - stačí je přilepit sanitárním silikonem. Cenově se přitom různé typy akrylátových vaniček velmi neliší - cena závisí spíše na výrobce než od konstrukce.

Výhodou sanitárního akrylátu je povrch příjemně teplý na dotek,

často mívá trvalou antibakteriální úpravu. Je však citlivý na abraziva, jakož i na chemikálie. Výrobci proto doporučují používat k čištění jen měkké hadříky a výrobky určené speciálně pro akrylát, mnozí nabízejí dokonce vlastní čisticí prostředky. Výhodou je však pružnost materiálu, který se může do jisté míry deformovat a tím eliminovat tlak vytvářený okolními konstrukcemi. Dobrou zprávou je i to, že jednotlivé škrábance se dají opravit. Při výběru akrylátové vaničky si všímejte tloušťku a kvalitu vrchní desky - ne všichni dodavatelé tohoto materiálu se totiž mohou pochlubit stejnou kvalitou, takže zdánlivě výhodnou nabídku můžete rychle litovat. V úvahu byste měli brát i způsob a možnosti vestavby. Mnohé akrylátové vaničky například výrobci nedoporučují zabudovat na jednu úroveň s podlahou.

Sanitární akrylát

Plusy
• Příjemně teplý na dotek
• Široká nabídka rozměrů a tvarů
• Příznivá cena
• Pružnost
Mínusy
• choulostivější povrch
• Nedoporučuje se osadit na úroveň podlahy.
• V nabídce kromě kvalitních produktů i množství nekvalitních, takže pokud si nedáte pozor, můžete koupit přesně to, co kazí pověst výrobků ze sanitárního akrylátu.

Kombinace plastu a kamene

Na první pohled velmi podobné akrylátovým jsou takzvané lité vaničky (můžete se setkat i s názvy litý kámen či mramor, Quaryl, Marbel a jiné). Podobný je jejich vzhled i příjemný teplý povrch, jejich tvrdost se však blíží ke kameni. Podstatou tohoto materiálu totiž není jen plast. V tomto případě vytváří polyesterová pryskyřice kompozit s rozemletým dolomitem, vápencem, mramorem či jiným typem kamene, což jí dodává odlišné vlastnosti (ze stejného materiálu se vyrábějí i umyvadla). Takové vaničky se lijí do formy, což dovoluje vytvořit jemně tvarové detaily. Mají rovnoměrnou tloušťku přibližně 3 centimetry v celém průřezu, takže jsou robustní a stabilní a určitě nebudou nepříjemně pružit. Lité sprchové vaničky lze osadit klasicky (na nožičky či jinou podporu) i téměř bezbariérově - na jednu úroveň s podlahou.

Litý kámen

Plusy
• Příjemně teplý na dotek
• Robustnost
• Tvrdost kamene
• Možnost osadit na úroveň podlahy
Mínusy
• choulostivější povrch
• Vyšší cena

Pro milovníky klasiky

Vaničky ze sanitární keramiky mají všechny přednosti, ale i nedostatky tohoto materiálu.Vzhledem i barvou perfektně ladí s ostatní koupelnovou keramikou a jejich glazura je odolná proti poškrábání, změnám teploty, vyblednutí či nejrůznějším chemikáliím. Výhodou je i dokonalá tvarová stálost a prakticky neomezená životnost, protiskluzová úprava povrchu patří k běžné nabídce. Lze je nainstalovat klasicky na podezdívku i na úroveň podlahy. Takové vaničky jsou však masivní a poměrně těžké, nabídka na trhu je omezená a ani jejich cena nebývá nejnižší. Pro milovníky klasiky a zastánců tradičních ověřených materiálů však bude mít tento materiál určitě své kouzlo.

I na výšce záleží

Dnes je moderní osazovat sprchové vaničky na jedné úrovni s okolní podlahou. Vypadá to elegantně, navíc je takový přístup do sprchy pohodlnější. I pod takovou vaničkou je však potřebný prostor na sifon a odpadní potrubí v předepsaném spádu (to je většinou minimálně 8 až 10 centimetrů od nejnižšího místa vaničky, respektive 12 až 14 centimetrů od podlahy vaničky). Na rozdíl od klasického, vyvýšeného osazení se to všechno musí vejít do vrstev pod dlažbou, což může být zejména při rekonstrukcích bytů problém. Dalším důvodem, který by vám mohl plány na vaničku na úrovni podlahy překazit, je její konstrukce, která není na takové osazení určena. Při klasickém osazení nad podlahou se sifon i odpad skryjí ve výši vaničky, která je vytvořena podezdívkou, kovovou konstrukcí (nožičkami) nebo samotnou konstrukcí vaničky (při samonosných akrylátových, jejichž součástí je polyuretanový nosič, případně při smaltovaných ocelových s polystyrenovým nosičem). Boky vaničky se po jejím osazení buď obloží nebo překryjí takzvaným předním panelem, který se dodává spolu s vaničkou.