Bytové jádro - ne děkuji, nechci
Umakartová konstrukce představovala revoluční řešení rychlé, levné a z hlediska montáže efektivní výstavby koupelen v hromadné pásové výrobě bytů. Současné období změn ve všem válcuje i tyto takzvané koupelny.Takže jaké jsou dnešní rychlé a efektivní možnosti jejich výměny?
Pokud začnete uvažovat o přestavbě bytového jádra,
první, o čem musíte rozhodnout, je, zda nová koupelna bude kopírovat existující dispozici, nebo chcete radikální změnu. Pokud si zvolíte první možnost, odstraněním umakartových stěn získáte v koupelně větší světlou výšku, která byla na dosah zvednuté ruky, ale plocha koupelny zůstane nezměněna. Můžete použít původní rozvody elektroinstalace a vodoinstalace, což podstatně zjednoduší a urychlí průběh rekonstrukce. Takový druh rekonstrukce zvládnete i svépomocí, pokud jste trošku řemeslně zruční. Pokud si však chcete vybudovat novou vysněnou koupelnu, s novými rozměry a novou dispozicí, svěřte práce do rukou odborníků. Tato, pro mnohé lákavější představa v sobě ukrývá kromě nových obkladů, dlažby, sanitárních zařízení i nové instalace. Stavební úřad však musíte navštívit v obou případech, na to by se nemělo zapomínat.
Pryč s ní!
Aby se mohlo začít s výstavbou kterékoli nové koupelny, musí se odstranit umakartová konstrukce bytového jádra. To je většinou otázka několika hodin, ale odpojení instalací je třeba přenechat odborníkům, aby nevznikly dodatečné komplikace. A dejte si na oči růžové brýle, abyste raději neviděli, s kým a s čím vším jste se dělili svou domácnost.
Nové časy - nové možnosti
Dnes už nemusíte stavět z cihel - dokonce to pro koupelny v paneláku není velmi vhodné, protože jsou těžké. Pokud se nechcete vzdát klasického způsobu výstavby mokrou cestou, sáhněte po odlehčených pórobetonových tvárnic. To se však spojuje s vytvořením opravdového staveniště a většího nepořádku během realizace. Existují však i jiné, modernější možnosti, a to výstavba suchou cestou, kde se nejčastěji používá konstrukce ze sádrokartonu nebo stavebnicový systém z hotových panelů sendvičového typu. Tyto materiály jsou lehké a pro koupelny, které nebudou na původním místě, jsou nejvhodnější, protože zbytečně nezatěžují stropní konstrukci. Náročnější jsou k přesnému určení, kde bude zavěšená nějaká skříňka, police či umyvadlo, protože v těch místech se musí vytvořit nosná konstrukce, na kterou se dají upevnit těžší kusy. Další možností je kombinace zděné a sádrokartonové konstrukce, například příčka mezi kuchyní a koupelnou může být zděná, protože na ní půjdou vrchní kuchyňské skříňky, a ostatní příčky mohou být se sádrokartonu.
Montáž sádrokartonových konstrukcí ve zkratce
Základem dobře zvládnuté rekonstrukce je důkladně změřený prostor, abyste věděli kolik panelů, a jak velké panely potřebujete.Po demontáži a dokonalém vyčištění ploch se vytvoří montážní rošt z pozinkovaných profilů. Na podlahu a strop se upevní obvodové profily a do nich se vztyčí stojkové profily. V této fázi je třeba osadit zárubně (určené do sádrokartonových příček).Pro ukotvení umyvadla se musí vytvořit konzola z pozinkovaného materiálu jako součást systému, ukotvena do stojkových profilů nebo upravená dřevěná deska připravená k montáži konzolových šroubů. Pokud chceme zavěšené WC a bidet, potřebujeme do konstrukce zabudovat kotevní konstrukci, které jsou součástí těchto zařízení. Do takto připraveného roštu vodoinstalatér a elektrikář zavedou své rozvody a tím je konstrukce připravena na opláštění. Sádrokartonové desky výrobci nabízejí o šířce 1 250 mm, délku si však můžete zvolit tak, aby deska vystačila na celou výšku koupelny (2 600 nebo 2 750 mm). Desky ze sádrokartonu se dají snadno proříznout nožem nebo pilkou na dřevo, takže upravit je na potřebný rozměr není problém. Dutina v příčce se vyplňuje minerální vlnou, která slouží jako zvuková izolace. Spáry, které mohou vzniknout mezi deskami v opláštěné konstrukci, třeba vytmelit. V místech, kde se budou ukládat obkládačky, se zatmelí spáry a nemusí se přebrousit. Plochy určené k malování musí být maximálně hladké, s nutným přebroušením tmelu. Místa, které by mohly být v přímém kontaktu s vodou, například v okolí sprchy, výrobci doporučují ochránit nátěrovou hydroizolací. Před jakoukoliv povrchovou úpravou doporučují realizovat penetrační nátěr akrylátovou disperzí. Po takové ochraně stěn se může začít malovat či obkládat keramickým obkladem.
Díky nízké hmotnosti a malé tloušťce stěn lze přestavbu koupelny provést bez velké námahy
Netřeba sekat žádné zářezy nebo drážky pro instalace, neboť vedení můžete neviditelně nainstalovat do stěn nebo stropu. Jednoduchá výstavba a doprava materiálu, to jsou pozitiva tohoto systému. Výstavba nasucho s dávno osvědčeným stavebním materiálem, jakým je sádra, umožňuje okamžité opracování povrchů bez čekání na jejich vyschnutí. Pokud se pro něj rozhodnete, obraťte se s žádostí o bližší informace na prodejce či zástupce výrobců tohoto systému.
Montáž z hotových panelů
Umakartovou konstrukci můžeme kromě sádrokartonové konstrukce nahradit i stavebnicovým systémem z hotových panelů. Mohou to být panely složené z rámu, který tvoří dřevěné lepené profily, a polystyrenu, který vytváří zvukovou a tepelnou izolaci. Desky tohoto systému se vyrábějí speciální recepturou z řízků tepelněizolačních polyuretanových desek.Formou recyklace nacházejí opět uplatnění jako vhodný stavební materiál, nahrazující svými vlastnostmi klasické materiály. Vyznačují se tvrdým povrchem, který je odolný proti tlakovému zatížení, mají vysokou hodnou tepelného odporu a odolnost proti vlhkosti. Nehnijí a odolávají houbám a plísním.Tyto desky se mohou zpracovávat na dřevoobráběcích strojích s možností úpravy povrchu nejrůznějšími povlakovými vrstvami.Na stavebnicový systém lze použít desky o rozměrech 600 × 2 400 mm, 1 200 x 800 mm a 1 200 × 600 mm s tloušťkou 10 až 30 mm. Jedno z kritérií při výběru konstrukce pro novou koupelnu je i rychlost výstavby. Postavení nových obvodových stěn z těchto panelů, samozřejmě kromě instalací a povrchových úprav, se dá počítat na hodiny. Zámkový systém (pero a drážka) zajistí nejen rychlou montáž, ale i absolutní rovinu a zvýšení statického účinku prvků. Další předností je nízká hmotnost konstrukce, která je ve srovnání s jinými materiály poloviční.
Jak se montují?
Po odstranění staré umakartové konstrukce a důkladném vyčištění ploch a povrchů se musí přesně vyměřit prostor nové koupelny. Označené vodorovné a svislé body se propojí dřevěnými lištami, které se ukotví vruty a přilepí polyuretanovým stavebním lepidlem k nosným stěnám, přesně podle předem připraveného nákresu konstrukce kotevních lišt.Upevněním kotvících lišt ke stěnám, podlaze a ke stropu vznikne základní obrys nového systému. Po nanesení polyuretanového lepidla na kotevní lištu se může začít s rozmisťováním stěnových elementů. Stěnové panely se skládají do nosných stěn tak, že kotevní lišta zapadne mezi přesahy desek na spodní straně panelu. Po usazení základny se panel dotlačí ke straně tak, aby boční přesahy stěny zakryly kotevní lištu. Podobně se osazuje i zárubeň a ostatní elementy systému. Mezi panely vzniká 1 mm štěrbina, která se vyplní lepidlem. Po jeho zatvrdnutí vznikne kompaktní stěna. Na lepší zajištění spojů se může v místě přesahu přibít následující panel k předchozímu hřebíčkem.Rozvody elektrického vedení se mohou instalovat současně se stavbou základní konstrukce, protože na ně se využívají drážky umístěné po obvodu elementů. Na základě splnění podmínek kvalitní montáže se takové rozvody musí realizovat pouze z kabelů určených na dřevostavby s protipožárním provedením. Kromě jednoduchosti a rychlé výstavby je dalším pozitivem tohoto stavebnicového systému vznik minimálního stavebního odpadu a možnost libovolné povrchové úpravy (nátěrem, omítkou, nalepeným keramickým obkladem).