Sklo v interiéru
Nahradilo jiné materiály, které se nemohou pochlubit takovými přívlastky jako hygienické, ekologické, odolné proti nečistotám, snadno udržovatelné. Pokud se nerozbije, snese toho hodně. V někom může evokovat luxus a eleganci. Řeč je o skle.
Zpět do historie
Historici předpokládají, že s výrobou skla se začalo v Egyptě přibližně ve 3.tisíciletí před Kristem. Nemělo tehdy široké využití - šlo zejména o skleněné korálky, ozdoby a nádoby. Z Egypta se výroba rozšířila i mezi Féničany, kteří údajně vynalezli techniku foukání skla. Existují však dohady, že prvními objeviteli této metody byly Syřané, kteří ji používali již v 1. století před Kristem. Ať už to bylo jakkoliv, důsledkem metody foukání skla byla rychlejší a levnější výroba a lepší možnosti využití skla - možnost vyrobit i větší užitkové předměty. To mělo podstatný vliv na jeho další šíření.
Trochu chemie
Sklo je směsí křemičitanů s nadbytečným oxidem křemičitým (získává se z křemene). Hlavními složkami jsou sklářský (křemičitý) písek, uhličitan sodný (soda) a uhličitan draselný (potaš), dále síran sodný, vápenec, dolomit, oxid olovnatý, suřík atd.. Mohou se přidávat i další pomocné suroviny, které mění charakter skla, například takové, které působí jako barviva - kovy a oxidy kovů. Pokud se do roztavené skloviny zamíchá kobalt, vznikne modré sklo. Měď nebo mangan jsou zase zodpovědné za jeho červený odstín. Železo by způsobilo zelené zabarvení, antimon žluté. Olovo zlepšuje optické vlastnosti skla. Trendem jsou skla s květinovým či abstraktním vzorem.
Dennodenní setkání
Těžko by se hledala náhrada za sklo. Má nezastupitelné místo v architektuře - současné i minulé. Je všude. V kuchyni je ho vídat místo keramických obkladaček jako obklad snad nejvíce namáhané stěny za kuchyňskou linkou či jako výplň dvířek. Snadno se čistí a vyrábí se v různých barevných variacích - to mluví v jeho prospěch.Vytlačuje dřevo - ze zábradlí, skříní, dveří, stěn a dělících příček, jídelních, pracovních i konferenčních stolů, polic, vitrín.
Lidé zjevně potřebují mít stálý kontakt se světem a se světlem a sklo jim ho umožňuje. Mnozí architekti a designéři by si bez něj své pracovní aktivity neuměli představit. V interiéru jsou důležité vlastnosti skla jako lesk, čistota, průzračnost či stálobarevnost, (ne) propustnost světla a podobně. Skelná plocha miluje otisky prstů. Je noční můrou čistotných hospodyněk. Výrobci se však poprali už i s tímto problémem - matované sklo dokáže kromě zmíněných otisků skrýt i jiné věci, například šaty ve skříni či dění ve vedlejším pokoji, pokud slouží jako výplň dveří.
Sklo dokáže opticky zvětšit menší prostory,
vnést více světla do tmavých zákoutí, zejména při použití zrcadel. Může také posloužit jako plocha na promítání. Dokáže hodně odhalit, ale zároveň umí poskytnout i intimitu - záleží na druhu skla, jaké si vyberete.
Interiér a sklo
• prosvětluje prostor.
• skleněný nábytek dokáže i malý byt opticky odlehčit.
• interiéru dává punc lehké elegance až luxusu.
• dokáže prostor rozdělit, ale i spojit.
Co mu (ne) lze vyčíst
To, co je u žen předností, se při skle vnímá spíše jako negativum. Křehkost. Mnozí při zařizování svých příbytků z obavy před rozbitím skla a možným úrazem použití tohoto materiálu omezí (odmyslíc si okenní tabule) maximálně na sklenice či servírovací mísy. Křehkost však lze eliminovat tvrzením (vrstvením) skla. Natažené skelné vlákno je oproti oceli až pětinásobně pevnější. Proto se některé materiály vyztužují skelnými vlákny, aby získali větší odolnost. Sklo připravené laminací nebo tvrzením získá specifické odolné vlastnosti.
Bezpečnostní vrstvené sklo
chrání prostor před nechtěnému vniknutím a při rozbití se nikdo neporaní - sklo praskne, ale zůstává pohromadě. Některé skla s bezpečnostní fólií dokáží odolat i osmdesáti ranám sekerou.
Pěnové sklo si získalo příznivce mezi stavebníky
díky svým výborným tepelně-a zvukově izolačním vlastnostem, odolnosti proti plísním, škůdcům či kyselinám. Navíc, je netoxické a ekologické.
Opukové sklo
má hladký a lesklý povrch, ale rýhovaný spodek. Své uplatnění nachází v současném moderním interiéru zejména v kuchyni. Díky svým vlastnostem, jako je odolnost proti prachu, stálobarevnost a neprůsvitnost, konkuruje tradičním obkládačkám.