Příprava podkladu na novou podlahu v koupelně

Máte v plánu rekonstrukci koupelny? Jistě jste si už vybrali keramický obklad i dlažbu. Víte však, jaké lepidlo třeba použít, aby se dlažba po několika měsících neodlupovala od podkladu, nebo abyste se vyhnuli nepříjemnému dunění za obkladačkami?

Ruku v ruce s výběrem obkladaček jde i návrh správných lepicích a spárovacích malt

V prostoru namáhaném vodou, jako je například koupelna, je nezbytná vhodná izolace proti vodě a vlhkosti; třeba dbát i na dodržování šířky spáry a respektovat dilatační spáry v podkladu. Při obkládání se doporučuje upřednostnit ucelený systém lepících materiálů od jednoho výrobce, aby se zachovala bezproblémová funkčnost jednotlivých materiálů v celé skladbě obkládaného prostoru.

Příprava podkladu

Pokud má mít nová podlaha co nejdelší životnost, je třeba věnovat pozornost nejen výběru obkladových prvků, ale i přípravě podkladu. Nespoléhejte se na to, že použitý materiál při lepení a spárování zvládne všechno. Platí, že podklad před lepením musí být suchý (u cementových podkladů má mít povrch maximální zbytkovou vlhkost 4%, při anhydridu 0,5%), rovný, soudržný a zbavený prachu. Vzhledem k předpokládanému zatížení musí být podklad i dostatečně pevný a silný.

Druhy podkladů

Podlahy - a je jedno, zda jde o nový, nebo rekonstruovaný objekt - mohou mít různé typy podkladu (z betonu, potěr z cementu a anhydridu). Na stěnách jsou zase omítky, případně jsou obložené dřevem nebo sádrokartonem.

Při rekonstrukcích je běžné, že se lepí nové obklady na původní podklady,

ošetřené nátěry. Podklad musí být soudržný a na stávající podlaze musí být zajištěna vynikající přilnavost.V opačném případě je ohrožena životnost nového obkladu. Aby se předešlo zbytečným chybám, není na škodu požádat o provedení zkušebních měření přilnavosti povrchových vrstev (tato služba je dnes již běžná v rámci poskytování technického servisu).

Penetrace podkladu

K dosažení co nejlepší přilnavosti lepidla k podkladu se doporučuje povrch penetrovat vhodným přípravkem. Penetrace slouží mimo jiné i na sjednocení nasákavosti a na částečné zpevnění povrchu určeného k obkládání. Na penetrování savých podkladů se běžně používají materiály na bázi syntetických pryskyřic ve vodní disperzi (ředí se vodou) s plnivem, které vytváří dokonalou kotvu. U nesavých povrchů (původní obklad nebo dlažba) se kontaktní můstek realizuje pomocí epoxidových materiálů nebo materiálů na bázi syntetických pryskyřic ve vodní disperzi - jsou obohaceny plnivem, které vytváří dokonalou "kotvu" pro nanesené lepidlo. Takto připravený podklad je vhodný pro lepení obkladů.

Lepicí malty

Druh obkladu se navrhuje i podle prostředí, ve kterém se bude aplikovat. Určitě třeba rozlišovat mezi keramickými prvky určenými do rodinných domů a bytů a těmi, které jsou vhodné do komerčních nebo průmyslových prostor (jako jsou například supermarkety či sklady), kde jsou vystaveny podstatně vyššímu mechanickému i chemickému namáhání. Zatímco v interiéru lze lepit všechny typy obkladů a dlažeb, v exteriéru se lepí pouze dlažby, které mají nízkou nasákavost (maximálně do 3%) a které jsou mrazuvzdorné. Se zvyšujícími se požadavky na technické vlastnosti obkladových prvků, jako jsou tvrdost či nasákavost, stejně i s provozní náročností obkládaných prostorů rostou i požadavky na lepicí malty. V interiérech se na stěny nejčastěji používají cementové lepidla třídy C1, vylepšené cementová lepidla třídy C2 jsou zase vhodné do náročných provozů. Nejkvalitnější druhy lepidel z hlediska pevnosti, přilnavosti k podkladu či schopnosti deformace jsou takzvané deformovatelné (S1) a vysoce deformovatelné (S2) lepidla, které jsou nezbytné při lepení velkých formátů, v extrémně náročných klimatických podmínkách nebo při lepení v průmyslových objektech.

Formát obkladu a dlažby

S formátem dlažby souvisí jednoduchá přímá úměrnost: čím větší rozměr má obklad, tím vyšší je deformační schopnost. Proto je při větších formátech nejvhodnější používat lepidla klasifikovány podle EN 12 004 jako deformovatelné ve třídě S1 nebo vysoce deformovatelné ve třídě S2.

Návrh spárovací malty

Na výplň pevných spár mezi obkladem se používají cementové spárovací malty třídy CG1 a CG2 nebo materiály na bázi reaktivních pryskyřic (epoxidové) třídy RG. Do vnitřních prostor, které nejsou náročné na provoz, je možné na nalepení maloformátových obkladu použít spárovací směsi třídy CG1. Zlepšené směsi třídy CG2 jsou charakteristické sníženou nasákavostí, odolností proti oděru, takže je lze použít při spárování nejen v interiéru na vytápěných podlahách, případně při velkých formátech, ale i v exteriéru na balkonech a terasách. Spáru v položené dlažbě třeba vždy chápat z dekorativního i funkčního hlediska. Spáry utěsněné cementovou nebo epoxidovou maltou zabraňují deformaci podkladu nebo obkladového prvku vlivem vysokého namáhání lepidlem, což jinak běžně způsobuje oddělování lepidla od obkladového prvku.

Během výstavby a následně i při užívání dochází k rozměrovým změnám

obkládaných ploch (vlivem změny teploty) a ke vzniku napětí. Aby se napětí zmenšilo, je nezbytné plochu dilatovat na menší úseky. Proto je při lepení nových obkladových prvků důležité dodržovat obecné pravidlo o respektování konstrukčních a objektových dilatačních spár v podkladu. Aby pružná spára plnila svou funkci, musí být její šířka minimálně 5 mm. Před spárováním musí být použité lepidlo zcela vyschlé. K zajištění dokonalé přilnavosti spárovací malty ke stěnám spáry musí být povrch čistý, bez prachu.