Jak připravit podklad před nanesením omítky

Omítka zdobí dům. Lámete si hlavu s jejím výběrem? Před tím vás ale čeká neméně důležitý výběr. A sice podkladu pod omítku. Ten má zásadní vliv na to, zda omítka nebude časem opadávat. Jakých chyb se vyvarovat?

Příprava podkladu

Podklad musí být rovný, nosný a pevný, stabilní, rovnoměrně nasákavý a homogenní, suchý, čistý, zbavený prachu a výkvětů, dostatečně vyzrálý (zejména beton a pórobeton), nezmrzlý, resp. temperovaný na teplotu minimálně 5 ° C. K tomuto výpočtu vlastností podkladu je třeba dodat, že typ materiálu použitého na fixaci elektrických a instalačních rozvodů musí odpovídat následně použité omítce. Např. fixovat elektrické rozvody sádrou lze jen tehdy, pokud plánujeme i omítku na bázi sádry. Jinak se může stát, že omítka opadá.

Příprava a nanášení malty pod omítky

Stále častým způsobem přípravy malty je příprava ručně nebo strojem (v míchačce) přímo na staveništi. Jednotlivé složky omítky se musí smíchat v požadovaném poměru. Mnozí stavebníci nedbají na přesné dávkování složek a dávají tak základ budoucím poruchám omítek. Objemové dávkování je nepřesné, používá se hmotnostní. Dalším způsobem získání malty je dovoz hotové, vyrobené v centrálních maltárně. Tím se odstraní problém správného dávkování a kvality malty, ale vznikne tlak na okamžité zpracování hotové malty. Stále častěji, velmi efektivní a bezproblémově se připravují omítky ze suchých omítkových směsí. Suchá směs se v předepsaném poměru ručně nebo strojem smíchá s vodou. Při tomto způsobu výroby omítky třeba dodržovat technologické doporučení výrobců suchých směsí, hlavně doporučené skladby omítkových systémů, technologické přestávky, minimální tloušťku, doba míchání, množství vody a pod. V žádném případě se nevyplácí experimentovat a už vůbec ne kombinovat výrobky různých dodavatelů, protože materiály v jednotlivých vrstvách omítek navzájem spolupůsobí a vytvářejí ucelené omítkové systémy.

Vztah podkladu a omítkového systému

Ve stavební praxi se omítky používají převážně na tyto druhy podkladů:

• zdivo z plných pálených cihel
• keramické tvarovky - termobloky
• betonové tvárnice
• pórobetonové tvárnice
• beton
• dřevocementové a dřevovláknité tvarovky nebo desky

Plné pálené cihly se dnes používají pro nedostatečné tepelně izolační vlastnosti pouze zřídka. Naproti tomu keramické termobloky, které se dnes dodávají jako kompletní stavební systém, mají široké uplatnění. Využitím tohoto systému se vyvarujeme chyb a předejdeme případným poruchám, které by mohly nastat při nehomogenní podkladu. Pórobetonové tvárnice jsou dnes stejně rozšířené jako termobloky a také vytvářejí kompletní stavební systém, který je třeba beze zbytku využít. Pórobetonový zdící materiál se vyznačuje dvěma základními vlastnostmi - vysokou nasákavostí a smršťováním. Proto je třeba použít omítku, která je těmto vlastnostem přizpůsobena. V opačném případě není omítka schopna spolehlivě plnit svou funkci. Po zavedení technologie přesných pórobetonových tvárnic hladký povrch sváděl k použití omítek s minimální tloušťkou a nanesení jen štukové vrstvy o tloušťce 2 mm. Jenže touto vrstvou se pouze vyhladily póry podkladu a omítka vůbec neplnila svou funkci. Je třeba zde uplatnit tenkovrstvé sádrové nebo vápenocementové omítky. Jde o vnitřně průmyslově vyráběné suché směsi určené pro ruční i strojní zpracování s hlazeným nebo gletovacím povrchem. Tyto omítky se nanášejí přímo na pórobeton bez spojovacího prostředku v tloušťce od 4 mm ve dvou vrstvách. Klasické vápenocementové nebo sádrové omítky můžeme použít jen jako zušlechtěné jednovrstvé od tloušťky asi 10 mm nebo jako vícevrstvé systémy.

Pro exteriérové ​​použití lze spolehlivě doporučit tyto varianty:

• tenkovrstvá vápenocementová omítka s tloušťkou minimálně 8 mm, která se nanáší přímo na podklad
• jednovrstvá vápenocementová omítka s přípravou podkladu podhozem
• klasický třívrstvý omítkový systém postřik, hrubé jádro, štuk

Beton jako podklad omítky se nevyskytuje hromadně

Většinou se používá v kombinaci s výplňovým zdivem. V interiéru lze použít omítky na cementovém, vápenocementovém, sádrovém či vápenosádrovém základě. Důležité jsou především čas zrání samotného betonu (v létě asi 8 týdnů, v zimě minimálně 80 nemrznoucích dní) a očištění betonu od formovacího oleje. Pak třeba použít vhodný spojovací prostředek. Protože beton má spolehlivou pevnost a stabilitu, závisí minimální tloušťka omítky od rovinnosti podkladu (od 3 do 10 mm). Pro venkovní použití musíme vzhledem k nedostatečné tepelnou izolaci betonu používat místo omítkových systémů kontaktní zateplovací systémy.

Dřevocementové a cementotřískové tvárnice a desky

je třeba před omítáním chránit před deštěm a jinými možnostmi navlhnutí, protože vlivem vlhkosti dřevěná hmota mění svůj tvar a objem. Prvním pracovním postupem před vlastním omítáním je nanesení cementového postřiku s následnou technologickou přestávkou sedm dní. Tato lhůta zajistí nejen vyzrání přednástřiku, ale i vyschnutí dřevocementové a rekonstituovaného podkladu. V interiéru můžeme na takto upravený podklad aplikovat vápenocementové nebo vápenosádrové omítky s minimální tloušťkou 10 mm. V místech připojení příček, stěn a stropů přes drážky elektroinstalačních a sanitárních rozvodů omítky navíc vyztužit vhodnou výztuží omítek. Na vnější omítky aplikované na tento podklad lze doporučit lehké pórovité jádrové omítky v kombinaci se zušlechtěnou stěrkou vyztuženou sklotextilní síťovinou, doplněnou probarvenou omítkou nebo fasádní barvou. Dřevní hmota využívána v dřevocementových tvárnicích a deskách vlivem vlhkosti mění svůj tvar a objem, proto je třeba před omítnutím konstrukce chránit před deštěm a jinými možnostmi navlhnutí.