Fasáda má být šitá na míru
Fasáda vypovídá o domě, jeho vlastnících i tvůrcích více, než by se na první pohled zdálo. Kromě toho, že má chránit před větrem, sněhem i deštěm, vystavuje se také na odiv. Povrchová úprava dokáže dodat domu výraz a může architektuře pomoci, nebo ji zcela znemožnit. Jakou si vybrat, aby odpovídala vašemu vkusu a dotvořila dům vašich snů?
Povrchová úprava fasády domu by se dala rozdělit do dvou zásadních celků
První je omítková oblíbená klasika a druhou skupinou jsou všechny ostatní obkladové záležitosti - ať už na provětrávané, nebo neprovětrávané fasádě. Všechno to souvisí s celkovým typem stavebních konstrukcí rodinného domu a charakterem architektury. Jsou asi nejtradičnější a nejběžnější způsob povrchové úpravy fasád i u domů s moderními tepelně technickými parametry - ať už zateplených, nebo nezateplených. Výběr omítky musí být podmíněn danostmi podkladní konstrukce, protože jen tak může zaručit její 100 procentní funkčnost. Na systém s tepelnou izolací z polystyrenu z hlediska paropropustnosti je jedno, jaká omítka se bude aplikovat. Na minerální desky by se však měla použít vysoce paropropustná omítka, čili silikátová nebo Nanopor, případně silikonová. Kvalitní omítka významně ovlivňuje tepelně izolační vlastnosti obvodového zdiva. Aplikací tepelně izolační omítky můžete zlepšit tepelně izolační vlastnosti zdiva. Suché ušlechtilé omítky na bázi cementu se obvykle nepřibarvují a je třeba je dodatečně natřít. Pokud jsou probarvené již z výroby, se doporučuje je natřít egalizačním nátěrem, protože mícháním s vodou na stavbě může vzniknout nejednotný vzhled a na fasádě by mohly zůstat skvrny.
Co nabízí trh
- Vápenné omítky - jsou nejjednodušší a v minulosti byly nejběžněji omítkou. Jako pojivo se používá vápno. Omítka se může realizovat jako hrubá, hladká a stříkaná v jedné nebo ve dvou vrstvách. Povrch omítky může mít rozmanitou strukturu, jíž se dosáhne rýhováním, škrábáním, otloukáním, broušením, stříkáním a podobně. Jistou nevýhodou je její nižší odolnost proti opotřebení.
- Cementové omítky - dělají se ve dvou vrstvách, přičemž celková tloušťka by neměla překročit 20 mm. Obsah cementu v omítce zvyšuje její pevnost a odolnost proti opotřebení. Díky své tvrdosti jsou vhodné na úpravu podezdívek budov, nehodí se však na průčelí budov.
- Vápenocementová omítka - má, jak již její název napovídá, pojivo z vápna a cementu.Kombinováním těchto dvou složek se dosahuje optimálních vlastností obou materiálů - omítka se snadněji zpracovává a má vhodnou konzistenci i po vytvrzení. Dělí se na tlusté, hladké a štukové omítky. Štuková vápenocementová omítka se hodí zejména na průčelí obytných budov, kde se realizuje ve dvou až ve třech vrstvách. Jádrová omítka může být libovolná (cementová, vápenocementová, tepelně izolační nebo sanační), na ni se nanáší štuková vrstva, která se pak upravuje stíráním, hlazením, škrábáním nebo rýhováním.
- Tepelně izolační omítky - aplikují se pro zlepšení tepelně izolačních vlastností obvodových zdí.Jde o směs hydraulického pojiva, expandovaného perlitu (případně granulovaného polystyrenu) a dalších přísad. Původcem dobrých tepelně izolačních vlastností omítky je právě perlit, který je velmi lehký a vzdušný. Po nanesení na stěnu v tloušťce 3,5 cm může nahradit až 1 cm tloušťky polystyrenu. Vzhledem ke své vzdušnost je však poměrně vysoce nasákavý. Proto se nedoporučuje používat tepelně izolační omítky v oblasti podezdívky. Aby bylo dosaženo dostatečného tepelně izolační efektu, doporučená tloušťka exteriérové omítky minimálně 4 cm. Při větších tloušťkách se nanáší omítka ve více vrstvách, přičemž předchozí se nechávají dostatečně vyzrát.Tepelně izolační omítku třeba před poškozením chránit konečnou povrchovou úpravou z jemné malty, tenkovrstvou omítkou nebo fasádním nástřikem.
Před realizací omítky dávejte pozor na tyto skutečnosti
Nasákavé podklady předem navlhčete, protože příliš suchý podklad by vyvolal opadávání omítky. Příliš mokrý podklad způsobí stékání materiálu. V případě velkých nerovností podklad vyztužte pletivem nebo síťkou. Na větší díry použijte výplň z kousků stavebního materiálu, protože příliš silná vrstva omítky nerovnoměrně vysychá, takže vznikají trhliny a praskliny. Na podezdívky se používají speciální silikátové omítky nebo omítky s obsahem vodního skla. Působivé jsou i mozaikové omítky, které se skládají z barevných kamínků. Dodržováním základních technologických postupů a návodů předejdete zbytečným poruchám, komplikacím i finanční zátěži v budoucnosti.
Obkladové záležitosti
Obkladové prvky se mohou upevnit na fasádu dvěma základními způsoby - buď nasucho, na kotvy vetknuté do nosné konstrukce, čili vytvořením provětrávané fasády (protože však provětrávané fasády patří mezi poměrně drahé řešení, setkáváme se v nimi na rodinných domech velmi málo, výjimkou jsou asi jen dřevěné fasády, které se dnes těší stále větší oblibě), nebo tradičním mokrým způsobem, a to pomocí vrstvy lepicího materiálu. Zvolený způsob závisí na druhu obkladu a od stavebního systému, ze kterého jsou vybudovány obvodové zdi. Fasádní obklad má chránit nosnou konstrukci a tepelnou izolaci před povětrnostními vlivy a zároveň vytváří estetický vzhled domu. Výběr materiálů je opravdu pestrý - obklady ze dřeva, plastů, kovu, keramiky či kamene poskytují široké možnosti pro uplatnění tvořivosti architektů.
Lícové zdivo a obkladové pásky
Lícovky jsou, stejně jako jiné cihly, přírodní produkt, který se vyrábí v pestré paletě barevných odstínů a povrchových úprav. Vzhledem k původní přírodní materiál a způsob výroby jsou pro ně přirozené nejen barevné, ale také tvarové či rozměrové odlišnosti. Případná jemná různorodost cihlových fasád tedy není chybou, ale spíše ceněným znakem přírodního produktu. Ke vzhledu lícového zdiva se dá dopracovat pomocí lícových cihel či obkladových pásků. Lícové cihly v kombinaci s tepelně izolačním materiálem a nosným zdivem vytvářejí takzvanou sendvičovou zeď.Tyto druhy obvodových stěn se označují i jako stěny s provětrávanou dutinou. Jako povrchová úprava kontaktních zateplovacích systémů se na dosažení vzhledu neomítaným cihly využívají cihlové obkladové pásky. Tepelně-izolačním materiálem mohou být tak desky z polystyrenu, jakož i minerální fasádní desky. I v tomto případě by se zateplení nemělo skládat z náhodně vybraných složek, ale třeba použít kompletní systém. Tloušťka zateplení není omezena, je však nezbytný návrh kotvení podložený statickým výpočtem pro konkrétní skladbu. Fasády z lícových cihel většinou nepotřebují žádnou údržbu. Výjimkou jsou jen extrémně namáhaná místa, jako jsou stěny u silnic, komínů či cihlové hlavice plotů - zde je vhodná impregnace, která zjednoduší čištění, prodlouží životnost a zabrání vzniku výkvětů.
Kámen na fasádě
Kámen patří k nejstarším stavebním materiálům. Na výrobu obkladových prvků z přírodního kamene se používají různé druhy kamene s rozdílnou velikostí a tloušťkou:
• tvrdé o tloušťce 30 mm (žuly, syenitu, dioritu, Andezity a ryolity),
• středně tvrdé o tloušťce 25 mm (mramory, vápence a travertiny),
• měkké o tloušťce 40 mm (pískovce a trachyty).
Povrchová úprava kamene závisí na vlastnostech kamene a od estetických požadavků na vzhled budovy. Používají se různé povrchové úpravy kamenné plochy: lámané, hrubé, plasticky zvýrazněné, drsné, hladké a leštěné. Mezi výhody obkladů z přírodního kamene patří vysoká pevnost, malá nasákavost, dobrá mrazuvzdornost a trvanlivost. Nevýhodami jsou vysoká objemová hmotnost, malá tepelně izolační schopnost, těžká opracovatelnost a samozřejmě vysoká cena.
Dřevěné fasády
V současnosti jsou velmi populární dřevěné fasády. Patří k odvětraným fasádním systémům - povrch může být vytvořen buď z palubovky, nebo z desek, které se k nosnému roštu upevňují nerezovými šrouby (palubovky se mohou také přistřelovat sponkami z nerezavějící oceli). Životnost dřevěné fasády souvisí s odolností konkrétního druhu dřeviny - její přirozenou trvanlivostí, schopností odolávat dřevokazným houbám a škůdcům, ale závisí také na povrchové úpravy dřeva (bez úpravy, impregnace, nátěr atd.) a také od montáže, řešení a vyhotovení konstrukčních detailů (způsob kotvení , uchycení a provětrávání, vlhkost dřeva při montáži, vztah pera a drážky atd.). Ideální jsou odolné, husté a tvrdé exotické dřeviny, v našem prostředí však splní svůj úkol i modřín.
Jiné materiály
Kovové fasády - jsou na pohled poměrně exkluzivní. Nejenže dobře vypadají, ale navíc nepotřebují žádnou údržbu a oplývají výhodami v podobě odolnosti téměř proti všemu. Jejich použití na rodinných domech je spíše výjimečné, není však nemožné a ve většině případů je výsledkem odvážného přístupu originální vzhled. Všechny kovové fasádní systémy se navrhují jako provětrávané - to znamená, že jejich skladba musí obsahovat větranou mezeru s výškou nejméně 40 mm. Provětrávaná vzduchová mezera kromě odvádění vodních par zároveň zabraňuje letnímu přehřívání fasády. Kovovým fasádám dominuje opláštění z titanzinkového plechu, ze kterého se vyrábí široký sortiment fasádních profilů a panelů. Fasády z kompaktních desek systému HPL-dekorativní vysokotlaký laminát nebo HPL je homogenní neporézní materiál s dobrými fyzikálně-mechanickými vlastnostmi a dlouhou životností, odolný proti povětrnostním vlivům i proti chemikáliím. Desky HPL již mají finální povrchovou úpravu, další ochrana není nutná. Základem jejich výroby jsou speciální papírové pásy - jádrové a povrchové (dekorativní). Jaderné papíry jsou vyrobeny z čisté celulózy; impregnují se fenolovou pryskyřicí, která určuje typ a použití budoucího laminátu (například typ se zvýšenou požární odolností). Tloušťka desky laminátu závisí na počtu vložených jádrových papírů. Povrchové (dekorativní) papíry se impregnují melaminovou pryskyřicí.