Dřevo a postupy jeho ochrany

Dřevo dnes tvoří - především v konstrukcích krovů a stropů - nedílnou součást nosné soustavy snad všech chalup, nehledě na to, že mnoho z nich má celodřevěnou, ať už tradiční nebo některou z moderních konstrukcí. Stavební dřevo můžeme chránit více způsoby - konstrukčními, fyzikálními a chemickými opatřeními, které je vhodné kombinovat.

Při uložení v dobrých podmínkách je dřevo schopno zachovat si většinu svých vlastností po století

Platí zejména pro stropy a otevřené krovy. Dřevo má i dobré tepelně izolační vlastnosti, není karcinogenní, je příjemné na pohled, avšak je náchylné na těžké poškození, až úplnou destrukci, zejména vlivem biologických škůdců.

Zdroje poškození

Faktory škodící dřevu jsou zejména:

• klimatické vlivy (dešťové srážky, sluneční záření, ultrafialové paprsky)
• organičtí škůdci (dřevokazné a dřevozbarvující houby, dřevokazný hmyz)
• antropogenní vlivy (zejména požáry)

Změnou vlhkosti ovzduší,

srážkami a změnou teploty dřeva oslněním (nad 40 až 80 ˚ C) vznikají ve dřevě drobné trhlinky, kterými se do konstrukcí snadněji dostávají různé infekce.Působením UV záření se lignin mění do hloubky asi 2 mm fotochemickou reakcí na látky rozpustné ve vodě, které se ze dřeva vyplavují, a povrch dřeva mění barvu - stává se šedým.Dřevo je organickým materiálem, je integrální součástí přírodního koloběhu, a proto podléhá i přírodním destrukcím (počasí, škůdci), zajišťujícím rozklad dřevní hmoty. U nás je to především dřevokazný hmyz a houby (plísně), které jsou schopny zničit dřevní hmotu (v závislosti na přirozené odolnosti dřeva) v průběhu 1 až 5 let.

Dřevokazné houby

V našem klimatickém pásmu představují největší nebezpečí pro dřevní hmotu dřevokazné houby, protože dřevo rozkládají a způsobují hnilobu dřeva, která snižuje jeho pevnost. Jiným houbovým onemocněním je zbarvení dřeva (modrání, červenání, zčernání, zhnědnutí, zešednutí), které zapříčiňuje porušení buněčných stěn dřeva houbou, která je zabarvuje vlastním pigmentem. Toto onemocnění nezpůsobuje v prvních fázích destrukci dřeva, ovšem v dřevní hmotě zůstávají barevné projevy. Přítomnost hub není nebezpečná jen pro samotné konstrukce, může škodit i lidskému zdraví (například vyvoláváním alergických reakcí).

Dřevozbarvující houby a plísně

Dřevozbarvující houby nezpůsobují hnilobu, ani pevnostní změny dřeva, ale zbarvují dřevo, čímž mohou způsobit estetické škody. Dřevozbarvující houby potřebují pro svůj rozvoj vysokou vlhkost dřeva (25 až 40%) a teplotu kolem 20 ° C. Výskyt zbarvujících hub může připravit podmínky pro rozvoj dřevokazných hub. Zvláštní skupinou mikroskopických dřevokazných hub jsou plísně, které způsobují především defekty povrchové úpravy dřevěných konstrukcí a projevují se žlutými, zelenými, černými nebo červenými skvrnami a nepříjemným zápachem. Plísně mohou kromě poškozování dřeva způsobit i alergická onemocnění lidí. Houby a plísně se vyskytují nejen ve starých a vlhkých budovách, ale také v nových budovách, ve kterých bylo použito dřevo nakažené zárodky a kde jsou vhodné podmínky pro jejich růst.

Dřevokazný hmyz

Hmyz napadá dřevo ve všech stádiích jeho existence a do stavby se může přenést již v infikovaném stavebním materiálu. V naší klimatické oblasti jsou nejčastějšími škůdci dřeva brouci - především jejich larvy, které si ve dřevě vytvářejí chodbičky na požírání dřevní hmoty. Na svůj vývoj potřebují určitou vlhkost vzduchu - dřevo dlouhodobě suché pod 10% je většinou před napadením bezpečné. Brouci jsou citliví na vysoké teploty (nad 55 ° C), které je zabíjejí.

Přirozená ochrana dřeva

Odolnost jednotlivých druhů dřeva proti znehodnocení biologickými škůdci se označuje jako přirozená trvanlivost dřeva. Závisí na konkrétním druhu dřeva, ale zvýšenou odolnost může mít pouze jádro dřeva.

Opatření na ochranu dřeva

Dřevo lze vhodnými opatřeními účinně chránit. Obecně lze říci, že dřevo vlhké do 10% objemové hmotnosti netřeba chránit.Takovou úroveň vlhkosti v našich zeměpisných šířkách lze dosáhnout pouze v suchých a temperovaných interiérech. Dřevo vlhké nad 10% objemové hmotnosti ohrožuje dřevokazný hmyz a dřevo s vlhkostí nad 20% již podléhá i dalším dřevokazným organismům - houbám, plísním a podobně. Za určitých okolností (při přechodně zvýšené vlhkosti vzduchu nad 80%) může dojít k napadení houbami a plísněmi i při nižší relativní vlhkosti dřeva. Dřevěné konstrukce, nacházející se v exteriéru, umístěné v zemi nebo v přechodné zóně země - voda, a země - vzduch, jsou vystaveny riziku poškození nejvíce. Při průběžné údržbě dřevěných staveb proto třeba:

• zamezit zatékání dešťové vody do stavby
• zamezit zvlhčování dřevěných konstrukcí stavby
• včas zjistit aktivity biologických škůdců
• včas likvidovat škůdce a zpevnit poškozené dřevěné konstrukce
• neodkladně odstranit neošetřené dřevo, napadené biologickými škůdci

Vlhkost dřeva závisí na vlhkosti prostředí,

ve kterém se uloží. Při nesprávném vysychání se dřevo může deformovat a kroutit, proto je důležité, aby se stavební dřevo vysušovalo řádným postupem a neobsahovalo před zabudováním více než 20% vlhkosti. Výjimku tvoří dřevěné stavby a konstrukce, které se vytvářejí z otesaného dřeva. Otesávat  je nejlepší čerstvé dřevo, co nejdříve po jeho vytěžení. Opracované dřevo pak lze buď skladovat tak, aby se před zabudováním dostatečně vysušilo, ale se nenarušovaly nebo stavbu či konstrukce realizovat z vlhkého dřeva. V takovém případě je třeba počítat s deformacemi konstrukce, což je u některých typů staveb pro vzhled žádoucí. Dřevo skladované dlouhodobě venku není vhodné pro vnitřní použití.

Konstrukční opatření na ochranu dřeva

Nejzákladnější a nejjednodušší prevencí proti poškození dřevěných konstrukcí je jejich vhodné uložení ve stavbě, což snižuje riziko navlhnutí, nakažení či požáru na minimum. U dřevěných krovů působí škodlivě zejména umístění nebo ponechání trámů v těsném kontaktu se zásobníkem vlhkosti (odpadem, skládkou hygroskopického materiálu a podobně) a dlouhodobé opuštění a uzavření prostor bez průběžného větrání.

Rychlé odtékání vody

Cílem je zabránit zvýšení vlhkosti dřevěných konstrukcí zatékáním dešťové vody. Proto třeba dřevěné konstrukce realizovat tak (v takovém sklonu), aby z nich rychle odtékala dešťová voda, nebo je vybavit stříškami proti dešti. Zvýšení rychlosti odtoku, resp. snížení nasákavosti lze dosáhnout i vhodnými povrchovými nátěry.

Účinná izolace proti vlhkosti

Izolací dřevěných konstrukcí lze snížit vzlínání vody v konstrukcích, avšak izolace proti vlhkosti nesmí být překážkou odvětrávání konstrukčních prvků nebo místem shromažďování vody.Působení zemní vlhkosti se vystavují konstrukce zapuštěné do země (kůly), které je třeba impregnovat nevyluhovatelnými chemickými látkami. Trvale zabránit rozkladu dřeva podporovaného zemní vlhkostí není možné, lze tento proces pouze zpomalit. Účinným opatřením je například výběr takového druhu dřeva k zapuštění do země, které je více odolné proti rozkladu (např. dubové nebo akátové dřevo).

Zamezení přímému kontaktu

Nejúčinnější "izolací" proti vzlínající vodě lze dosáhnout zamezením přímého kontaktu dřeva se zemí nebo s okolní konstrukcí. Dřevěné konstrukce stavebních objektů by se měli umístit minimálně 5 až 10 cm nad zemí (resp. nad vlhkou plochou) a pod nimi by měla být zajištěna přiměřená vzdušná odvětrávací mezera.

Účinné odvětrání

Při zavlhčení dřevěné konstrukce zatečením nebo kondenzací vodní páry je třeba zajistit rychlé vysušení, aby vlhkost působila na dřevní hmotu krátký čas. Během krátkého působení vlhkosti (od několika dní po 2 až 3 měsíce) se v našich zeměpisných šířkách obvykle nestihne žádná nákaza houbami rozvinout. Velmi negativně ovlivňují dřevěné konstrukce neprodyšné vrstvy (např. v zatepleném podkroví), pod kterými se může hromadit neodvětraných vlhkost.

Chemické opatření na ochranu dřeva

Životnost neošetřených dřevěných konstrukcí se v interiéru odhaduje na 120 až 200 let, v exteriéru na 8 až 15 let, avšak v příznivých podmínkách, vhodnými konstrukčními, případně chemickými opatřeními může prodloužit i na několikanásobek.Chemické opatření zvyšují odolnost dřevěných konstrukcí nejen proti hmyzu, houbám a plísním, ale i UV záření, a to nejen povrchově, ale při vhodné aplikaci i hloubkově. Používat by se však měli až jako doplněk vhodných konstrukčních opatření. Mezi chemické opatření patří natírání dřeva, nástřik dřeva (při těžko dostupných konstrukcí), napouštění dřeva ochrannou látkou, injektáž a infuze dřeva, bandážování dřeva a fumigace dřeva (zaplynování).

Protipožární ochrana dřevěných konstrukcí

Protipožární nátěry zvyšují požární odolnost dřeva o 3 až 20 minut (výjimečně až o 30 minut). Na dřevo se nanášejí válečkem (pro stíravost vrstev nátěru ne štětcem) nebo stříkáním a musí obsahovat i přísady proti stékání čerstvého nástřiku, aby vytvářely rovnoměrné protipožární vrstvy. Protipožární nátěry jsou poměrně málo odolné proti mechanickému poškození a vodě a jejich životnost se udává v rozmezí 3 až 5 let, případně až 15 let. Rizikové dřevěné konstrukce lze obložit protipožárními obklady, které se ke konstrukcím přikládají, přibíjejí nebo přilepují. Protipožárními obklady mohou být různé desky či fólie, někdy dodávány i jako samolepicí.

Fyzikální opatření na ochranu dřeva

Ochrana dřeva fyzikálními opatřeními je pouze krátkodobá a jednorázová - zničí škůdce, neposkytuje však dřevěným konstrukcím dlouhodobou ochranu. Patří sem sterilizace dřeva teplem, radioaktivním zářením, UV zářením, vlnová sterilizace dřeva, vakuování a zmrazení dřeva.