Pro učitele je často velmi obtížné rozpoznat šikanu od nevinného dětského laškování. Při laškování jde jen o zábavu. Pokud překročí určitou míru a jednomu z dětí se přestane líbit, pak to druhé dítě cítí lítost a svému kamarádovi se omluví. U šikany je to naopak. Nejenže agresor chce své oběti záměrně ublížit, ale navíc ho to těší a rozhodně se neomlouvá, naopak své násilné chování a zastrašování opakuje a stupňuje.
Šikana může mít různou podobu, od drobných zlomyslnosti pro zpestření školního dne, přes vyčlenění jedince z kolektivu, nadávání, manipulaci, až po fyzickou agresi. Způsob šikany se výrazně liší podle toho, zda je agresorem dívka nebo chlapec.
Dívky jsou velmi rafinované a šikana bývá promyšlená. Více pomlouvají, manipulují a svou oběť se snaží před ostatními maximálně znemožnit, a tak ji vyloučit z kolektivu. Dokáží se velmi dobře přetvařovat, dokonce často hrají kamarádku "na oko", přitom svou oběť za zády pomlouvají a ostatní manipulují proti ní. Uvědomit si, že dívka, která se zdá být kamarádkou, je ve skutečnosti skrytý agresor, který nepřímo šikanuje, může chvíli trvat. Jejich oběť velmi trpí uvnitř, cítí se ponížená a sama.
U chlapců má šikana spíše fyzickou podobu, od ničení osobních věcí oběti, přes drobné fyzické ataky, až po opakované fyzické týrání. Tento typ šikany je daleko snazší rozpoznat, u psychické šikany si dlouho učitelé a rodiče nemusí ničeho všimnout.
Pokud se dítě začne chovat jinak než obvykle, tak je třeba zbystřit a sledovat varovné signály. Nechce vaše dítě chodit do školy? Je smutné? Přestalo se vám svěřovat? Došlo ke zhoršení známek ve škole? Ze školy se vrací se zraněním, v potrhaném oblečení nebo se zničenými věcmi? Pokud ano, v žádném případě není vhodné situaci jakkoli zlehčovat. Nejdůležitější je, aby dítě mělo možnost se svěřit někomu, komu důvěřuje a kdo nebude zesměšňovat jeho pocity. U dětí, které jsou obětí šikany, dochází k závažné změně vnímání sobe samých. Mají pocit viny a pocit odlišnosti od ostatních. Může dojít k obrácení agrese proti sobě, k sebe zraňujícímu jednání, depresím, někdy mohou mít oběti šikany i sebevražedné tendence. Jindy se otočí agrese u oběti směrem ven a šikanovaný může následně začít sám šikanovat.
Při odhalení šikany je důležité nepodlehnout panice a neřešit situaci unáhleně. Projevte zájem a snažte se naslouchat bez unáhlených soudů. Není to vždy jednoduché, ale je nutné si najít čas to v klidu probrat. Dítě musí vědět, že ho celou dobu pozorně posloucháte a chcete mu pomoci. Ujistěte ho o vaší podpoře, snažte se rozptýlit jeho obavy, že řešení šikany může jeho situaci jen zhoršit. Je také velmi důležité dítěti vysvětlit, že nikdo nemá právo mu ubližovat, že za šikanu ono samo nemůže a že pokud se problém nebude řešit, může se stupňovat. Společně následně hledejte možnosti řešení, od samotného postavení se agresorovi po oznámení učitelce, výchovnému poradci nebo vedení školy. Rozhodně není vhodné, aby rodiče řešily situaci za zády dítěte, jen mu tak potvrdí jeho vnitřní obavy a pocity bezmocnosti. Raději by si spolu měli sednout a detailně si popsat několik způsobů řešení této situace. Dítě by mělo dostat možnost se rozhodnout, na co se cítí a do jaké míry se do řešení mají zapojit jeho rodiče. Oběti šikany, kterým se podařilo situaci vyřešit a své vnitřní trauma překonat, mohou naopak později objevit díky zkušenosti se šikanou zvýšenou vnímavost k tomuto negativnímu jevu, vnitřně se zocelit a následně se aktivně zapojit do boje proti šikaně či pomoci dalším obětem.
Odborníci se shodují na tom, že základem řešení šikany je její prevence. S dětmi je třeba o šikaně otevřeně mluvit jako o jevu, který se v naší společnosti vyskytuje a může se stát komukoliv a neznamená to, že je ten dotyčný špatný nebo divný.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.