Osm z deseti rodičů sdílí na internetu fotky svých dětí. Neuvědomují si, že je tím nechtěně vystavují nebezpečí a berou jim soukromí. Sociální sítě se staly nedílnou součástí našich životů. Mezi rodiči dominuje Facebook, YouTube a Instagram. Zároveň se staly sociální sítě výkladní skříní nové generace dětí. Dnes dospívá ta, která dostala označení První. Děti, jejichž život je zachycen na profilech rodičů od narození až po současnost. Narozeninové oslavy, první krok, karneval v mateřské školce, fotografie se slabikářem, první láska, první zklamání... Rodiče si zvykli sdílet téměř vše, co se životem jejich potomků souvisí. A to i přesto, že velká většina z nich vnímá hrozby spojené se zneužitím osobních údajů na sociálních sítích. Až 62% rodičů sdílí a zveřejňuje v online prostoru soukromé informace o své rodině.
Rodiče se chtějí pochlubit a zároveň si udělat sami sobě dobře. Jakákoliv reakce na naše příspěvky spouští v našem organismu chemické změny. Když mluvíme o komentářích, které vnímáme jako pozitivní, aktivuje se v našem mozku centrum, které reguluje odměny a do naší krve se vyplaví větší množství serotoninu a dopaminu. My se následně cítíme spokojenější. Otázkou však je, zda tyto dávky kontrolujeme nebo se na nich stáváme závislými.
Ze sdílení soukromých informací na sociálních sítích se tak nestala jen možnost se pochlubit, ale jistým způsobem i závislost. A jako každá, i tato s sebou přináší několik rizik. Nejhorší je, že ty se dotýkají právě těch nejmenších a nejslabších, kteří se nemohou bránit. Našich dětí! Jakákoliv jejich fotografie nebo informace o místě pobytu či adresy školy, je už osobním údajem. A s tím je třeba zacházet opatrně! Legislativa v tom má jasno. Rodiče, i když nevědomky, mohou některými sdílenými fotografiemi a informacemi porušit řadu základních lidských práv dítěte, například nedotknutelnost osoby a jejího soukromí; právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a na ochranu jména, na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného a soukromého života nebo právo na ochranu osobních údajů. Podle současné české legislativy patří mezi osobní údaje například jméno, příjmení, adresa trvalého bydliště, datum narození, e-mail, telefonní číslo a také informace týkající se rasy, zdraví apod. Osobním údajem je také fotografie a videozáznam. Je pravdou, že do dovršení osmnáctého roku života jsou zákonnými zástupci dítěte jeho rodiče, ale jde zde zejména o morální stránku sdílení. Často se totiž mohou na sociálních sítích vyskytnout fotografie, videa či informace, které mohou v budoucnu negativním způsobem ovlivnit vývoj dítěte a jeho společenský status.
Rodiče si to nemusí uvědomit, ale nahá fotografie jejich dítěte ve vaničce, na nočníku nebo křivozubý úsměv může mít za následek jeho šikanu, pocit zahanbení a sociální izolace v budoucnosti. Navíc, nikdo z nás dnes nedokáže s jistotou říci, v koho rukách může daná informace skončit. Nestačí se přitom spoléhat pouze na nastavení soukromí rodičovského profilu. I sociální sítě totiž obsahují zranitelnosti, které útočník dokáže najít a využít ve svůj prospěch. Může se tak nabourat do systémů sociální sítě, do profilů jednotlivců či sesbírat data o určité skupině lidí. Útočník se ale do profilu může dostat i jednoduššeji, manipulací oběti, od níž vyláká přihlašovací údaje. Možností, jak takto získané informace může útočník využít, je mnoho. V případě sdílených informací a fotografií o našich dětech je dobré mít na zřeteli fakt, že v tom nejhorším případě se k jejich fotografiím a obsahu může dostat útočník nebo tzv. sexuální predátor, který se může pokusit dítě přímo kontaktovat.
Děti jsou tím nejcennějším, co rodiče mají. Proto by měli přistupovat ke sdílení jakýchkoliv informací velmi opatrně. Šířit osvětu v této problematice má za cíl projekt Nesdílím. Projekt nechce rodičům zakazovat sdílet fotografie jejich dětí v online prostředí. Jeho cílem je, aby rodiče zvážili, co a v jaké míře na svých profilech zveřejní. Aby si rodiče o svém záměru sdílet něco soukromého promluvili se svými dětmi a zeptali se na jejich názor. V budoucnu totiž může přijít za nimi zklamané a frustrované dítě s otázkou, proč je daná fotka online. Děti by měly tedy samy rozhodnout o tom, co chtějí o sobě v online prostředí sdílet.
Zde je otázka společenské odpovědnosti samotných značek a společností, které na reklamní účely využívají fotografie či videa dětí. Za děti jsou do plnoletosti právně zodpovědní jejich rodiče. Právě oni rozhodují, zda a v jaké míře se jejich potomek objeví například v reklamě na sociálních sítích. I zde je však na místě zodpovědný přístup samotné značky k budoucímu vývoji dítěte. Proto je velmi důležité, aby byly děti zobrazovány tak, že je následná fotografie či informace nemůže v budoucnu ohrozit, zesměšnit, případně daný snímek nemůže být zneužit. Proto i samotné reklamní a komunikační agentury by měly na tuto skutečnost přihlížet, vždyť jsou to právě ony, které často nabízejí klientům a firmám kreativní řešení.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.