Rady pro rodiče, kteří chtějí děti vychovávat a ne je nechat volně proplouvat dětstvím bez mantinelů

Vychovávat děti není snadné a žádný univerzální způsob výchovy neexistuje. Dobře vychovávají rodiče, kteří dokáží dítě přijímat, zároveň od něho očekávají zralé chování a poskytují mu jasná pravidla. Takto vychovávat není snadné a rodiče se mu učí takřka za pochodu, ale přináší své odměny. A ty nepřicházejí hned. Ty ukáže až čas...

Univerzální způsob výchovy?

Žádný univerzální způsob výchovy neexistuje. Dobře vychovávají ti rodiče, kteří dokáží dítě přijímat, očekávají od něj zralé chování a poskytují mu jasná pravidla. Pravidla v rodině prosazují a dokáží přikázat nebo i potrestat. Dítě povzbuzují k nezávislosti a otevřeně s ním komunikují. Dokáží si poslechnout jeho názor a vyjádřit i svůj vlastní. Respektují práva dítěte i práva vlastní. Děti vyrůstající v takovém prostředí bývají nezávislé a zdatné, dokáží se přiměřeně prosadit, jsou zodpovědné, dostatečně sebevědomé a dokáží ovládat hněv i agresi. Později nevyžadují dohled a vnější omezení.

Nezdravé omezování dítěte

Při špatném způsobu výchovy nejsou požadavky na dítě v rovnováze s přijímáním dítěte a uspokojováním jeho potřeb. Někdy rodiče omezují děti v tom, aby neprojevily své oprávněné potřeby a požadavky. V extrémních případech nesmí dítě ani mluvit, pokud se ho rodič nezeptá. O pravidlech se v rodině nediskutuje a není prostor pro vysvětlení či vyjednávání. Časté jsou fyzické tresty. Děti z těchto rodin bývají uzavřené, bojí se projevit iniciativu, schází jim spontánnost. Mohou být buď agresivní nebo se nedokáží prosadit. Jsou více ohroženy alkoholem a drogami.

Snaha porozumět dítěti

Aby nám dítě mohlo důvěřovat, musí vědět, že mu rozumíme nebo že se alespoň poctivě snažíme, abychom mu porozuměli. 

Rady pro získání důvěry dětí

• Když dítě začne o něčem mluvit, zkuste vypnout TV, odložit časopis nebo přestat s úklidem.
• Dítě nemluví jen slovy, ale i výrazem obličeje, gesty, tónem hlasu, držením těla. Porovnejte, co říkají slova a co říká dítě neverbálně. Neverbální vyjádření bývá často významnější.
• Dítě povzbuzujte, aby s vámi mluvilo, a přitom ho neodrazujte přílišným vyptáváním se. Neocenitelnou službu mohou dokázat slova jako - "hm", "aha", "skutečně?", Dáváme tím dítěti najevo, že to, co říká, nás zajímá. Někdy je však vhodně položená otázka důležitá. Ale než se zeptáme dítěte, zeptejme se také sebe, zda uneseme odpověď. Prudká, odmítavá, pichlavá či zlostná reakce na poctivou odpověď dítěte by mohla mít ten účinek, že už se od něj nedozvíme nikdy nic.
• Zkuste vyjádřit to, co vám dítě řekne, vlastními slovy, a zeptejte se ho, jestli to tak skutečně myslelo. Jednak tím dáváme najevo, že to, co nám říká je pro nás důležité, a zároveň se ujistíme že jsme správně porozuměli.
• Pozor na tón hlasu. Zejména děti kolem puberty velmi špatně snášejí pichlavý tón či hlas plný blahosklonné převahy.
• Dítěti můžeme odpovědět nejen slovy. Když se vám s něčím, pro něj důležitým, svěří, může být laskavý úsměv, pokývání hlavou nebo objetí tou nejsprávnější odpovědí.
• Vyhraďte si na dítě pokud možno denně alespoň chvíli času, kdy se budete věnovat jen jemu. I pět minut může vaše vzájemné dorozumění velmi usnadnit.
• Pokud je to jen ve vaší situaci možné, nelžete dítěti. Řekněte mu "nevím" když něco nevíte a "promiň", když v něčem uděláte chybu. Tím jeho důvěru neztratíte, naopak posílíte vzájemný vztah.

Alkohol a drogy - důležité téma rozhovoru

Zvolte si pro takový rozhovor vhodnou chvíli, kdy jste spolu v přátelské a uvolněné náladě. Můžete využít zájmu, který vzbudil nějaký program v televizi nebo nějaký skutečný příběh vašich známých. Zdravé sebevědomí pomůže dítěti odmítat alkohol a drogy a bude mu v životě užitečné i jinak. Lidé, kteří mají s alkoholem a drogami problémy, mívají často problémy i se svým sebevědomím.

Doporučení odborníků

1. Chvalte dítě. Chvalte ho i tehdy, když nedosáhne úspěchu, ale vyvinulo poctivou a upřímnou snahu. Všímejte si i malých úspěchů a oceňujte je. To je zvláště důležité pro selhávající děti, pro ty, které mají problémy a nestačí.
2. Pomáhejte dítěti dávat si rozumné cíle. Uvědomte si, na co vaše dítě má a nač ne. To, že dítě ví, že ho máte rádi a záleží vám na něm, ať už uspěje nebo ne, mu může dodat potřebný klid a sebevědomí. Může to také zlepšit jeho výsledky.
3. Když dítě udělá něco špatně, kritizujte konkrétní chování, ne samotné dítě.
4. Nevychovávejte z dítěte absolutní jedničku a hvězdu, neboť mu okolní svět nešetrně vezme iluze. Pomozte mu laskavě a věcně znát jeho slabiny a chyby.
5. Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi. Vztah rodičů k dítěti utváří jeho vztah k sobě samému. Své city vůči němu můžete dát najevo nejen slovy, ale i dotykem, pohlazením, úsměvem. Je to důležité pro kojence i puberťáka.
6. Dejte dítěti pocítit přiměřenou odpovědnost za různé úkoly v domácnosti. Dítě se tak naučí vnímat se jako někdo, kdo má druhým co nabídnout, někdo, kdo je v rodině důležitým článkem.