Podplácíte své děti? Taková verze výchovy se vám vymstí!

Podplácíte své děti? Tedy myslíme tak, že využíváte systém odměn k motivaci dítěte, případně ho odměňujete ve snaze dosáhnout určitého, požadovaného chování.

Příklady podplácení

• Předškolákovi se slíbí nová počítačová hra, pokud si bude pravidelně ráno a večer čistit zuby.
• Batoleti se slíbí sladkosti, pokud nebude vřískat na celý obchod, dokud maminka nakupuje.
• Dítě v pubertě dostane samolepku do tabulky, pokud celý den nebude hrubé ke svým rodičům. (Deset samolepek znamená večeře v McDonalds).
• Dívka dostane kapesné, pokud bude pomáhat s utíráním nádobí.

Toto jsou příklady ze života a mohli bychom jmenovat mnoho dalších. Je nesmírně lákavé vydat se touto cestou. Z krátkodobého hlediska je systém odměňování vysoce efektivní. Posláním rodiče však není zlehčovat si život, ale pomáhat svým dětem růst. Takový systém s sebou nese  problémy

Dítě je středem pozornosti

Tento přístup je velmi běžný a rodiče velmi snadno nevědomky do této pasti padnou. Když si donesete ten malý uzlíček domů z nemocnice, život se vám obrátí vzhůru nohama. Celá domácnost se točí kolem krmení, přebalování, koupání, tišení a (v to všechny maminky doufají) spánku nového děťátka. Vedle všech potřebných příprav a snahy přizpůsobit se režimu děťátka a nové rodičovské roli, je třeba vědomě si zorganizovat život tak, aby se celá rodina nestala otrokem jednoho z jejích členů. Později se budete přirozeně starat o to, aby vaše dítě mělo to nejlepší ze všeho a aby prospívalo. Běžně dnes vidíme maminky za volantem obrovského auta, jak bez přestání rozvážejí a vyzvedávajíí děti nejen do a ze školy, ale také z baletu, skautingu, karate, plavání, tenisu, nácviků dětského orchestru, z cvičení na trampolíně, návštěv u přátel, atd. Když jsou děti náhodou doma, celá rodina věnuje enormní pozornost domácím úkolům. Samé jedničky by měly dostávat vlastně rodiče.

Co je na tom špatného?

Vychováváte dítě, které si bude myslet, že je středem vesmíru a které očekává, že mu poskytnete zábavu a vzrušující aktivity od rána až do večera. Nejhorší výčitka, kterou takové dítě může vyslovit na adresu svých rodičů je "Nudím se ...". Pro rodiče to znamená, že musí vynaložit ještě více času a peněz na rozptýlení svých dětí, jinak se budou cítit vinni, že jako rodiče selhali. Zajít příliš daleko na cestě výchovy, kde je dítě středem pozornosti, znamená vychovat z něj sobeckého spratka.

Hledání chyb

Je zřejmé, že děti potřebují vhodné usměrňování. Pastí, do které se v tomto případě rodiče mohou dostat, je neustálé porovnávání svých dětí s ostatními. Takovým rodičům až příliš záleží na tom, co si o nich a jejich potomcích myslí druzí. Jejich děti musí být nejlepší. Pokud porovnávání s druhými dětmi nedopadne dobře, jsou ke svým dětem velmi kritičtí. Vnější chování je však znepokojuje víc než vnitřní postoje. Výsledkem trvalého kritizování je dítě bez sebedůvěry. Naopak děti vyrůstající v atmosféře ocenění vzkvétají.

Nedůslednost ve výchově

Dá se říci, že tato past je nejnebezpečnější ze všech. Projevuje se různými způsoby: Rodiče zajímá více to, jaký účinek má na něj chování dítěte v momentální chvíli. A tak to, co se jednoho dne, když má rodič špatnou náladu, považuje za hrdelní zločin, se druhý den dítěti promine. Například protože jsou na veřejnosti a rodič si nechce dělat ostudu. Nedůslednost se projevuje i nesmyslnými výhrůžkami, o kterých dítě ví, že nejsou myšleny vážně. Extrémním příkladem je: "Pokud to ještě jednou uděláš, zabiju tě." Nicméně hrozit nějakými zákazy je stejně nerozumné, zejména pokud jste kýženou odměnu již stejně koupili.  Děti vaše zavádění snadno odhalí. Nedůslednost v podobě nejednotnosti rodičů ve výchově je pro děti příležitostí, ze které mohou těžit. Nedůslední rodiče vychovají vzpurné dítě, které bude stále obtížněji ovladatelné. Při nedůsledné výchově se děti naučí, že dospělí nemyslí vážně, co říkají, případně, co myslí vážně dnes, zítra už vážně myslet nebudou. Musí platit jasně stanovená pravidla, která budou rodiče s trpělivostí a vytrvalostí důsledně dodržovat.