Vizuálně připomíná tištěné písmo, je ale jednodušší než psané, navíc má místo čtyř forem jen dvě, malou a velkou. Jeho zastánci tvrdí, že se žák může více soustředit na porozumění samotného textu, neztrácí čas učením komplikované techniky a dodržování tvarů písmen.
V Česku je výuka tohoto písma jen pro ty, kteří se pro něj sami rozhodnou. Děti českých rodičů v Bruselu se ho ale učí povinně.
Výuka probíhá tak, že prvňáčci nacvičují nespojované psací písmo. Někteří učitelé v tom nevidí problém. Pro učitele, kteří chtějí písmo ve výuce používat, otevřel Národní institut dalšího vzdělávání didaktické kurzy. V těch se pedagogové naučí metodiku toho, jak nové písmo děti naučit ovládat. Tištěná písmena se žáci neučí psát, ale odpozorují je přirozeně při čtení ze slabikáře. Mnozí ho ovládají už před příchodem do prvního ročníku. Pokud dítě má s nácvikem psaní potíže, dá se to řešit speciální pedagožkou a psycholožkou. Děti se nejprve seznamují s různými znaky - se smyčkami, s vlnovkami, obloučky. Rukou je napodobují ve vzduchu a obkreslují na tabuli. Aby jim to šlo snadněji, vyučující jim každý znak připodobní k něčemu, co znají. Když zvládnou znaky, začnou nacvičovat písmenka. Zpočátku tužkou, později plnicím perem. Ke každému prvňáčkovi je potřeba přistupovat individuálně, v závislosti na tom, jak umí pero uchopit, jak na něj tlačí, jaký má sklon písma. Zatímco jedno ještě píše tužkou, druhé už může přejít na psaní perem.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.