Batole v období vzdoru často zkouší nervy svých rodičů. Klasickými projevy jsou touha dělat všechno samo (zahrnuje samozřejmě i aktivity, které ještě nemůže samo zvládnout) a projevuje negativismus vůči všemu, co rodič zakáže. Mezi nejčastější slovíčka v tomto období patří jednoznačně "ne ne ne" a "já sám". A když rodič neustoupí, následují záchvaty hněvu.
V první řadě je třeba si uvědomit, že děti v tomto období ještě nemohou zcela správně interpretovat své emoce. Batole tedy něco rozčílí, ale samo o sobě ještě tomu nerozumí. Neví, co se děje a ani není schopno vysvětlit, proč se chovalo, jak se chovalo. Když se uklidní, můžete se pokusit o vysvětlení, proč se takto nemůže chovat a jak jinak je možné řešit daný problém. Rodiče by se proto měli snažit předcházet situacím, které vedou ke vzniku afektu. Pozorujte tedy, kdy se nejčastěji setkáte s výbuchem hněvu u svého dítěte. Je to po vyslovení zákazu? Pak se snažte formulovat většinu svých požadavků v pozitivní formě, nikdy slovy začínajícími na předponu "ne" a "nesmíš". Nebo se rozzlobí váš mrňous vždy, když ho vytrhnete neočekávaně z nějaké činnosti? Pak se snažte, aby byly přechody co nejvíce plynulé a očekávané a vždy dítě na změnu připravte.
Takto malé děti ještě neumějí úmyslně trápit rodiče. Když nereagují na jejich žádosti, jednají podle svých myšlenek a impulsů (nesnaží se manipulovat s ostatními). Děti si prostě neumí říci: "Vezmu si tuhle skleničku, přestože maminka řekla, že nemůžu." Protože ještě nerozumí logice a zatím ještě nezvládlo sebekontrolu - tedy pochopit pravidla. Takže nejlepší volbou je uklidit zajímavý, i když pro dítě lákavý předmět.
Od 18 měsíců batolata začínají chápat, že mají své vlastní myšlenky a pocity. Porozumí jednoduchým pokynům jako například: "Jdi si po míč." Dítě si už v takovém útlém věku hledá ve světě své místo. Jedním ze způsobů jak projevit svou nezávislost je vzdorování. U vše´ho, co mu řeknete, vám odpoví "Ne!" Tento typ vzdoru je pro batolata velmi typický, protože chtějí mít určitou kontrolu nad svým světem a dělat si vlastní rozhodnutí.
Pokud toto vzdorování přetrvává, nastavte limity. Nezapomeňte, že nejdůležitější je, porozumět pocitům dítěte. Mějte na paměti, že problémem nejsou pocity dítěte, výzvou je to, jak na ně reaguje. Pro mnohé děti je právě empatie to, co jim pomáhá se uklidnit Udržujte s děťátkem oční kontakt a stále se s ním povídat, nekřičet, opravdu si jen povídat. Když tento krok přeskočíte, děti často zvedají hlasitost svého křiku, aby ukázaly, že jsou hlasitější a silnější. A to je znak, že přichází ten největší záchvat. Rodiče, přemýšlejte o limitu, který nastavíte. Někdy se dá hádce vyhnout. Příkladem je jedna maminka, která trvala na tom, že si její dvouletá holčička musí obléci v podzimním období tričko s dlouhým rukávem. Dítě začalo protestovat a chtělo si obléci oblíbené tričko s krátkým rukávem. Pár minut po amoku si máma uvědomila, že celá scéna byla zbytečná. Dcerka si na tričko chtěla obléci ještě svetřík a bundu, jenže křičící máma ji neposlouchala. Někdy prostě stačí, vzájemně se poslouchat a spoustě nedorozumění můžeme snadno předejít.
A jak se zachovat, pokud se nepodařilo záchvatu předejít? Na internetu narazíte na velké množství různých rad, ale pravdou je, že co odborník, to jiný názor. Seznamte se se způsoby ovládání těchto výbuchů hněvu. Otázkou však je, zda tím nemůžete dítěti ublížit.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.