Přestože se za sourozenecký ideál považuje věkový rozdíl do tří let, realita bývá často odlišná. Rozdílný věk dětí přináší řadu zajímavých situací, ale i kompromisů a občas i konfliktů. Sourozenci spolu často sdílejí jeden pokoj, dědí po sobě oblečení a musí se ve spoustě věcí uskromnit a přizpůsobit. Přestože jsou to do života užitečné zkušenosti, není potřeba to přehánět!
Sourozenecký vztah prochází různými fázemi. Když jsou malí, tahají se o hračky, hrají si spolu nebo si dělají naschvály. Poutají na sebe pozornost rodičů a jestli nemáte trpělivost tyto konflikty řešit a dělat rozhodčího, vina pak přirozeně padne na starší dítě. Pokud donekonečna říkáte staršímu dítěti, že má být rozumnější, můžete mu tím hodně ukřivdit. Proč by měl mít starší sourozenec odpovědnost za chování toho mladšího? Snažte se spravedlivě rozdělovat, koho pokárat nebo napomenout. Vyhnete se tak výčitkám a pocitu ukřivdění ze strany dítěte prvorozeného.
Nutíte starší dítě, aby vám s mladším pomáhalo? Zatímco o dva roky starší sourozenec zvládne při miminku podat maximálně pleny či láhev, za pět let už může vodit do školky. Pokud nutíte nejstaršího sourozence, aby se o mladšího staral, vyzvedával ho, brával ven nebo hlídal večer, děláte z něj nedobrovolně pěstouna. To může přerůst do averze vůči mladšímu. Pomáhat je potřeba, ale vše s mírou. Dítě, ačkoli je starší, nemá suplovat povinnosti rodiče.
I mladšímu můžete křivdit nebo lézt na nervy. Opakujete příliš často, že starší bratr nebo sestra už uměli v pěti letech číst, že ve sportu vyhrávali soutěže a se školou neměli nejmenší problémy? Pokud dítě v něčem není podle vašich představ, nevyčítejte mu to, ale snažte se v něm vyzdvihnout a podpořit to, v čem je dobré. I kdybyste měli deset dětí, každé by bylo odlišné - šikovné a nadané na něco jiného. Proto své děti neporovnávejte, neshazujte a nedávejte jim pocítit, že jedno je lepší. Snažte se v dětech vyzvednout to dobré a rozvíjet jejich talenty individuálně. Popřípadě se smiřte s tím, že jednomu jde škola nebo sporty lépe než tomu druhému.
Zatímco menší věkový rozdíl se dá zvládnout, při větším je již sladění volnočasových aktivit problém. Chce jít mladší dítě na hřiště nebo do dětského koutku? Starší by však rádo šlo do kina nebo jezdit na kole. Problémy vyvstanou zejména u velkých věkových rozdílů. Teenagera nebaví chodit do zoo či do dětského koutku. Pokud chcete trávit pohromadě čas jako rodina, zkuste najít kompromis. Děti mají jednoduše rozdílné nároky na trávení volného času. Najděte program, který by vyhovoval všem nebo jednou se přizpůsobte staršímu a jindy menšímu. I takové maličkosti se odrazí na vztahu mezi sourozenci, a také na vztahu mezi dětmi a rodiči.
Ne každ rodina má možnost, aby dětem zajistila samostatný pokoj. Pokud však bývá pohromadě teenager a předškolák, který nechce být ticho, může to být problém. Společný pokoj pro děti různých věkových kategoriích je o kompromisech, ale je třeba je dělat tak, abyste z části vyhověli každému dítěti a neomezovali jejich zájmy či soukromí. Pokud nemůžete dát každému dítěti vlastní pokoj, vytvořte pravidla, která sourozencům pomohou zvládat společný prostor.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.