Dítě musí zkusit bolest odřeného kolena a ochutnat zradu kamaráda

Děti potřebují pocit bezpečí, volnost, ale i jasné mantinely. To, že dítě necháte dělat vše, co jen usmyslí, neznamená pro něj výhru. Při výchově je potřeba najít zdravý kompromis a toho se držet.

Jen povely nestačí

Máte pocit, že od doby, kdy ráno vzbudíte děti, vypouštíte z úst jen samé pokyny a povely? A pak vás zlobí tím, že si ve školce ani nezaváží tkaničku nebo vyžadují od vás, abyste jim dokonce asistovali u prolézání prolézaček? Kdesi si myslíte, že se stala chyba? Někteří rodiče dělají obrovskou chybu. Místo toho, aby se v tichosti postavili opodál a byli připraveni v případě potřeby zasáhnout, dítě v každé jeho aktivitě rovnou zastaví. Zpochybní tak jeho odvahu a schopnosti. Dítě potom nebude umět odhadnout svůj potenciál.

Vystresované děti bývají častěji nemocné

A napadlo by vám, že proto často chybí ve škole? Takové dítě mívá potíže zařadit se do kolektivu i díky snížené imunitě. Bývá častěji nemocné zásluhou přehnané čistoty v domácnosti i zvýšenému vnitřnímu napětí a stresu. Aby se utužilo, musí zažít odřené koleno i odřenou duši. Koleno se zahojí a kamarád, který ho zradil, bude bolavou, ale cennou zkušeností.

Dítě potřebuje pocit bezpečí a mantinely

Usměrnit děti připraveným prostředím dává smysl. Ale nejpodstatnější jsou osoby, které s dítětem fungují. Zda cítí bezpečí a jistotu nebo zmatek z nesourodých reakcí a nejasných pravidel. Dětská duše doslova baží po režimu! Dnes se výchova často děje v extrémech. Buď rodiče děti nadměrně ochraňují nebo na ně nemají čas. Až příliš mnoho z nich vyrůstá bez zřetelně stanovených hranic. Tedy mantinelů, o které se mohou opřít a vědět, že nevyjdou do prázdna. Bez nich bývají problémové, protože nechat je rozhodovat samotné, to je vede dříve ke svazující odpovědnosti. Představte si ale pod režimem hlučné příkazy a tresty, před kterými jste si sami kdysi zacpávali uši. Není to příjemná představa, že? Nevystavujte takové zátěži své vlastní děti!

Každý extrém škodí

Pokud oznamujete dítěti, že je čas jít spát, nespoléhejte na jeho rozhodnutí a volbu. Nejde o další informaci, ale hranici. Nepřesvědčujte ho, ale prostě vezměte na ruce a uložte, dokud se únava nevystupňuje a dítě nezačne být mrzuté. Každý extrém škodí. Když jsme dítěti neustále v patách, i když ho ponecháme samotné a bez kontroly. Svobodu dopřejte dítěti potud, pokud je reálně schopné ji převzít. Pomaličku a postupně uvolňujte otěže a přenášejte na něj odpovědnost. Otěže však držíte v rukou vy a ne dítě. Důležitý je zdravý kompromis. Jeho nezvládnutí by se vám mohlo v pozdějších letech nebezpečně vymstít.