To, že se váš miláček občas změní na malého agresora a zlobí děti kolem sebe, vůbec neznamená, že z něj vyrůstá Hannibal Lecter. Patří to k vývoji malého človíčka. I když je to normální, není to určitě příjemné. Naštěstí existuje několik způsobů, které by vám mohly pomoci malé klubko nervů uklidnit.
Pokud dojde k situaci, že vaše dítě udeří jiné nebo mu nějak jinak ublíží, vezměte ho pryč. Pokud hází písek, vezměte ho pryč z pískoviště. Domlouvání nepomůže. Pokud kouše jiné děti, musí sedět pouze u vás. Pokud hází kameny, nechte ho sedět na vašich kolenou, ať si hraje s kamínkem u vás ... Zjednodušeně řečeno, dostaňte ho pryč ze situace, kde konflikt vznikl.
"Nechceme házet písek" nebo "nekoušeme ostatní" funguje. Neptáme se a nepoužíváme rozvité věty. Jasná krátká oznamovací věta je to správné řešení. Odpověď na otázku, proč dítě hodilo písek nebo proč někoho kouslo, nedostanete. Netuší totiž proč. Prostě to tak cítilo. Nepochopí ani žádné sáhodlouhé vysvětlování. "Vypne" už při druhé či třetí větě.
Batole, které zlobí své kamarády, je velmi pravděpodobně unavené, hladové, žíznivé nebo má spoustu pobídek a je rozrušené.
Pokud se vaše batole chová podle vašeho názoru až nepřiměřeně agresivně, důvod hledejte v rodině. Přišlo k nějakým změnám v životě dítěte? Klasikou je narození sourozence, což ho může motivovat k hereckým projevům na veřejnosti, ale agresivitu může spustit i stěhování, partnerské nedorozumění, rozvod, několikadenní návštěva apod. V takových případech toho moc nenaděláte, ale vždy je dobré dítěti velmi jednoduše a stručně vysvětlit, co se děje. Klidně projevte i emoce. Buďte empatičtí.
Děti procházejí další fází. Některé z nich jsou agresivnější, jiné ne. Některé koušou, jiné házejí písek, další se perou. Je to nepříjemné, ale úplně normální chování, které ale my jako rodiče musíme jistým způsobem regulovat.
Bít dítě za něco, je součástí jeho osobnostního vývoje, je nespravedlivé a neúčinné. Násilím učíme děti násilí. Jeden či dva výprasky mohou na chvíli pomoci, ale z dlouhodobého hlediska je to naprosto neefektivní.
Dítě potřebuje, aby rodič zůstal v klidu. Jen tak dokážete racionálně zpracovat chování dítěte, které se vám nelíbilo. Křik dítě vyděsí a zkomplikuje situaci. Zhluboka se nadechněte nebo si dejte minutovou přestávku, vydýchejte se a zachovejte klid.
Není to proto, že právě vaše dítě je špatné, protože jste udělali při výchově chybu nebo v těhotenství ... Dělá to každé dítě. Vyrovnejte se se situací. Nenechte se vyprovokovat ke křiku, bití, domlouvání či hádání se s partnerem, kdo udělal chybu. Pokud se tak stane, berte to jako normální součást života.
Pokud se na dítě zlobíte a dáte mu to najevo, nezlobte se dlouho! Je to součást vývoje. Dítě ještě zcela nechápe, že takto se nemůže chovat a že je to špatné. Právě proto to udělá ještě mnohokrát. Na to se prostě musíte připravit. Ale dobrá zpráva je, že z toho jednou určitě "vyroste".
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.