Znevažující poznámky si dítě bude pamatovat ještě i po dvaceti letech, když už bude dospělé. Začne se podceňovat a nevybuduje si zdravé sebevědomí, a to zřejmě není váš cíl. Raději volte větu: "Kubo, zdá se ti to těžké?" a pokuste se mu pomoci: "Uvidíš, to půjde !". "Ještě jednou ti ukážu, jak se to dá zvládnout"
Porovnávání se šikovnějším, usilovnějším či moudřejším sourozencem vyvolává na dítě tlak, se kterým si neví rady. Každé dítě je jedinečné, má vlastní tempo a nadání na něco jiného. Je Zuzka pomalejší než její sestra? Nemusí to být na škodu. Možná právě proto je důslednější. Soustavným porovnáváním můžete dítě znejistit do takové míry, že začne mít komplex méněcennosti. Kromě toho bude si myslet, že jeho sourozence máte raději.
Myslíte si, že váš potomek "na to nemá"? Neodrazujte ho! Vyvoláte v něm pocit, že selhal. Snaží se Marek něco vytvořit a nedaří se mu? Skončila Anetka na gymnastických závodech až pátá? Nekritizujte neúspěch dítěte, naopak povzbuďte ho větami jako: "Příště ti to určitě půjde lépe." nebo "Jednou to jistě dokáže!."
Negativní vyjádření na adresu jiných příslušníků rodiny dítě znejišťují. Bere je vážně, ačkoli z vaší strany může jít o neškodnou poznámku. Není snadné ovládat se zejména v rozvodových situacích, ve kterých se často vztek na partnera stupňuje. Vyslovujte neutrální poznámky a nesnažte se naklonit si dítě za každou cenu na vaši stranu. Nemělo by se dostat do konfliktu "Máma či otec?"
Vyvarujte se slovíček "zase" nebo "nikdy". Mohou způsobit, že dítě bude mít pocity viny, a vždy ji bude hledat v sobě. Když Honzíkovi budete pořád dokola opakovat, že si zase špatně ustlal postel, přestane se snažit úplně. Nač? Vždyť i tak to vždy dělá špatně. Naopak, pochvalte ho, jak pěkně se snaží.
To, co je pro vás malichernost, může být pro vašeho potomka v jistém momentě vážný problém. Rozšlápli sloužáci jeho oblíbené autíčko? Je Natálka beznadějně zamilovaná do kluka z druhé třídy? Nabídněte dítěti tipy, jak se nejlépe vyrovnat se situací. Získá sebevědomí a pokusí se najít vlastní řešení.
Takové výhrůžky vedou jen k tomu, že dítě se začne vašeho partnera nebo partnerky bát. Dobrá výchova je ta, ve které děti oba rodiče respektují, ale nebojí se jich.
Nezakazujte potomkovi mít pocity a projevovat je. To může to vést k emocionálním poruchám a citové plochosti. Pokuste se zjistit, proč jim tečou slzičky a utěšte je. Ať si popláče, uleví se mu. Příště stejně intenzivně projeví radost.
Nesugerujte dítěti pocit negativní zodpovědnosti. Může to vést k tomu, že bude vždy hledat chybu jen u sebe.
Nepodezřívejte potomka ze lži, přestože už jednou, dvakrát lhal. Co když tentokrát opravdu říká pravdu? Kromě toho, lži bývají v dětství často nezáměrné a zejména menší dítě neumí rozlišit, co je realita a co lež. Důležité je, abyste mu v takové situaci dali jasně najevo, že upřímné přiznání je lepší. Řekněte mu: "Mně můžeš říct pravdu, nepotrestám tě!" nebo: "Postavím se za tebe, ale musím vědět, co se stalo."
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.