Zateplení domů a problémy s plísní, alergiemi a zhoršením vnitřního prostředí

Nepřívětivě působící tvář panelákových sídlišť se nám začala měnit před očima. Šedé krabice se postupně mění na pestrobarevné. Někteří zateplili, jiní už i vyměnili okna. Zkušenosti s takto opraveným objektem jsou ale často rozporuplné. Na jedné straně nižší platby za vytápění, na druhé zhoršené vnitřního prostředí. Objevuje se tvorba plísní, zhoršování alergií, v zimě pocit únavy a malátnost. Někde se stala chyba. Ale kde?

Původní systém větrání v panelových domech

Laik by řekl že žádný není. Je to přesně naopak. V panelácích je takzvaný podtlakový větrací systém. Je to řešení, které se spoléhá na technické nedostatky obvodového pláště, v první řadě netěsnosti oken. Tento systém fungoval, i když energeticky velmi neúsporně, až do chvíle, dokud jsme si obvodové konstrukce domů nezačaly vylepšovat.

Podtlakový větrací systém

Ventilátor na střeše (pokud je funkční) vytváří podtlak v centrálních stupačkách, na které jsou napojeny kuchyně a hygienické zázemí bytu. Z těchto místností se odsává vzduch. Spolu s odsáváním vzduchu je zajištěn i odvod pachů a vlhkosti. Větrání je společné pro všechny, tedy výměna vzduchu není podle požadavků jednotlivých bytů, ale podle toho, kdo a kdy zapne ventilátor. Přívod vzduchu není možné popsat tak snadno jako odsávání. Vždy se uvažovalo, že při podtlakovém větrání bude přívod zajištěn netěsnostmi konstrukce, v první řadě spárami oken. Ty byly značné, a tak se větralo víc než dost.

Obvodový plášť je nový, větrací systém zůstává

Při současném způsobu realizace oprav objektů, nazvěme ho pracovně "prvním stupněm rekonstrukce", se osazují okna s výrazně vyšší těsností než byly ty původní. I jejich napojení na stěny by mělo být systémově vzduchotěsné. Vzduchotěsnost obvodového pláště výrazně zvyšuje i realizace zateplené fasády. Všechno se to dělá pro úspory energie a zvýšení komfortu bydlení.Podle měření v realizovaných objektech "prvního stupně rekonstrukce" se přívod vzduchu infiltrací snížil natolik, že nebyly splněny hygienické požadavky na větrání. Kudy se tedy vzduch do bytů v domech, které prošly prvním stupněm rekonstrukce, při podtlakovém větrání dostane?Odpověď je jednoduchá - zbývajícími netěsnostmi, například přes netěsné vchodové dveře, kudy se nasává vzduch ze společných prostor. Ten určitě nelze považovat za čerstvý. Navíc, přímým odvodem z koupelny a WC se provětrává pouze vstupní chodba. Kudy se dostane vzduch do kuchyně? Obvykle přes netěsnosti v instalační šachtě, čímž se přivádí vzduch z okolních bytů.Ten také není čerstvý. Kudy se dostane čerstvý vzduch do pokojů? Buď otevřeným oknem, což v zimě není ekonomické, a v potřebném množství ani reálně možné, nebo se tam prostě čerstvý vzduch nedostane. Kvalita vnitřního prostředí pokojů není v takové situaci pro uživatele příznivá. Kromě vysoké koncentrace CO 2, hromadění pachů a různých chemických výparů ze zařízení pokoje (formaldehydy) se výrazně zvyšuje vzdušná vlhkost. Projevuje se to kondenzací vodní páry na chladnějších konstrukcích a následným vznikem plísní.

Máme problém

Po zrealizování rekonstrukce prvního stupně neřízená výměna vzduchu klesá. Z energetického hlediska je stále vysoká (kolem 20 - 60 m 3 / h na byt), z hlediska větrání však velmi nízká (na ložnici připadá kolem 10 - 12 m 3 / h, přitom pro dvě osoby se doporučuje přibližně 40 - 50 m 3 / hod). Těžko bude spící člověk každou hodinu otevírat okno na 5 - 10 minut, aby intenzivně vyvětral. Problém se zvykne řešit trvalým otevřením okna na "větráčky". Takto však dochází ke snížení teploty v místnosti i na 15 - 16 ° C a ochlazování konstrukcí, které otopná soustava pracně a draze zahřívá. Navíc, jste atakován hlukem a prachem. Nedostatečné větrání se často řeší i vystřihováním těsnění z oken nebo se osazují okna s mikroventilací. Tedy navíc zhoršujeme vlastnosti oken. Existuje ale i sofistikovanější řešení: řízené rovnotlaké větrání s rekuperací.

Řízené větrání s rekuperací odpadního tepla

Opravami a doplněním interiérových systémů technického zařízení budov se dostáváme k "rekonstrukci druhého stupně". Kromě výměny rozvodů vody a kanalizace a vyregulování otopné soustavy sem třeba zařadit i návrh nového systému větrání. Řízené větrání je rovnotlaký větrací systém, při kterém se nasává odpadní vzduch z koupelen, WC a kuchyně a do obytných místností se přivádí čerstvý vzduch. Pohyb vzduchu zajišťují ventilátory ve vzduchotechnické jednotce. Na zjednodušení popíšeme dva základní systémy rovnotlakového větrání s rekuperací tepla - centrální a decentrální. Každý má své zastánce, každý má jiné požadavky.

Centrální systém

Na střeše objektu je umístěna větší vzduchotechnická jednotka společná pro několik bytů na jedné stoupačce. Centrální jednotka zajišťuje filtraci vzduchu, jeho předehřátí (rekuperaci), dohřev po rekuperaci a řízení výkonu podle požadavků jednotlivých bytů. Pokud jsou v instalačních šachtách objektu dvě vzduchotechnické stoupačky, jde o výhodnou variantu, protože jednou se vzduch k bytům přivádí a druhou odvádí. Stupačky se repasují, popřípadě celé vymění. Na ně se napájí přívod a odvod vzduchu pro jednotlivé byty, ve kterých je umístěn bytový regulační box. Ten reguluje přívod vzduchu podle požadavků obyvatel bytu. Výkon je možné nastavit v rozsahu 0 - 140 m 3 / hv několika stupních (bez pobytu osob, v přítomnosti osob a max.. Výkon při používání koupelny, WC a kuchyně). Lze připojit i senzory CO 2 nebo senzory pohybu, které zajistí automatické nastavení výměny vzduchu podle potřeby. Největším zásahem do interiéru bytů je realizace přívodů od regulačního boxu do jednotlivých pokojů. Řeší se to tryskami přes zeď obytných místností. Na chodbě se udělá snížený podhled, který zakryje trasy vzduchotechniky. Provrtání otvorů o průměru 100 mm přes panel je také děsivější při čtení tohoto textu než ve skutečnosti - frézy s odsáváním prachu jsou již běžné. Čerstvý vzduch se přivádí do obytných místností a odvádí přes koupelny, WC a kuchyně. Tímto přesouváním vzduchu se větrají i chodby, tedy celý byt. Centrální vzduchotechnická jednotka komunikuje s jednotlivými regulačními boxy, nastavuje výkon, který dokonale odpovídá momentálním požadavkům z bytů. Pokud by někdo náhodou nechtěl dělat stavební zásahy do celého bytu, je možné provést přívod vzduchu jen do chodby. Větrání koupelen, WC a kuchyně bude fungovat, obytné místnosti se však neprovětrávají. Toto řešení však umožní realizovat vzduchotechnický systém sousedům, kteří mají zájem, a rozvody čerstvého vzduchu se dají zrealizovat i dodatečně. Centrální vzduchotechnická jednotka je přístupná správci pro kontrolu a pravidelnou výměnu filtrů. Tepelné ztráty pokrývá otopná soustava s nižší teplotou topné vody a nutným hydraulickým vyvážením.

Decentrální systém

Rozvod po bytech je stejný jako v předchozí variantě, jenže místo regulačního bytového boxu máte větrací jednotku v každém bytě.Uživatel tak může větrat ve větším rozsahu výkonů s možností napojení digestoří přímo na VZT systém s doplněním filtrace tuků. Společné šachty rovněž třeba repasovat a kvalitně tepelně zaizolovat. Decentrální systém vychází finančně náročněji, ale umožňuje jasné rozúčtování nákladů, větší počet stupňů výkonů pro uživatele a možnost komfortnějšího větrání při vaření. Vzhledem k filtraci vzduchu a reálný předpoklad, že uživatelé nemění vzduchové filtry, se do centrálního přívodu osazuje centrální filtrační box, který je pod kontrolou správce budovy. Udržení teploty v bytě zajišťuje otopná soustava. Jednotlivé varianty nelze vzájemně kombinovat.