Vnitřní vodovod - návrh rozvodů, materiál a údržba
Vnitřní vodovod je část vodovodního rozvodu, která je vlastnictvím jeho uživatele. V domech jde o úsek od hlavního domovního uzávěru po poslední výtok armatury. Návrh rozvodů teplé a studené vody musí být k dispozici ještě před začátkem samotných instalačních prací. Při projektování je důležité, aby se spotřebiče ohřáté vody nacházely co nejblíže u sebe. Délka potrubí ohřáté vody je rozhodující i pro spotřebu energie.
Vnitřní rozvod vodovodního potrubí
se vzhledem k poloze potrubí dělí na ležatý rozvod, svislý rozvod (nazývaný také stoupací potrubí) a připojovací potrubí, které spojuje stoupací potrubí s výtokovými armaturami. Ležatý rozvod začíná hlavním uzávěrem vnitřního vodovodu a končí u patek jednotlivých stoupaček. Aby fungoval bez problémů, má mít minimální počet ohybů a vést co nejkratší trasou. Svislý rozvod začíná uzávěry ve spodní části a končí v místě napojení nejvyššího připojovacího potrubí. Připojovací potrubí se řeší jako větvové. Samotné odbočky k jednotlivým výtokovým armaturám se nejčastěji vedou kolmo na potrubí. To však může způsobovat nežádoucí křižování jednotlivých potrubí. Modernější způsob, výhodný i z hlediska eliminace hlučnosti potrubí, je použití průtočných nástěnek. Slouží ke zjednodušení přístupu při opravách vodovodu. Jde o konstrukci, v níž je potrubí, rohový ventil a hadička spojená s baterií. Opravu (například vodovodní baterie), při které je nutné uzavřít přívod vody, usnadní rohový ventil v nástěnce. Řešení pomocí průtočných nástěnek nabízí výhody nejen při montáži a manipulaci s materiálem vnitřního vodovodu, ale pomáhá i prodlužovat životnost celého vodovodu.
Při návrhu světlosti potrubí je třeba nejprve stanovit výpočtový průtok,
vyřešit předběžný návrh vodovodu a nakonec posoudit hydraulické potrubí. Všechny cizorodé částice ve vnitřním potrubí představují nebezpečí. Z tohoto důvodu je třeba vždy po kompletaci nově zabudovaných rozvodů provést co nejdříve výplach instalace a tlakovou zkoušku přefiltrovanou pitnou vodou. Při tlakové zkoušce se používá tlakoměr. Naměřené hodnoty musí odpovídat platným normám, které jsou stanoveny pro každý druh potrubí zvlášť. Pokud by se tlaková zkouška odložila a systém by zůstal delší období prázdný, resp. nenaplněný, ale zároveň i vlhký, mohly by nastat korozní procesy. V zimním období se tlaková zkouška doporučuje provádět stlačeným vzduchem nebo dusíkem.
Potrubní síť
Pro instalaci vnitřního vodovodního potrubí se v minulosti často používalo pozinkované ocelové potrubí. V současnosti se doporučuje především měď, která je odolná proti korozi, nebo plast. K vytvoření potrubní sítě budete potřebovat tyčové a kruhové potrubí pro přívod vody na větší vzdálenosti, spoje, odbočky, hrdla, fitinky (T-kusy, oblouky s úhlem 90 °, 45 ° a jiné), přípojky, šrouby, adaptéry, kolena a i upevňovací kusy.Potrubí můžete vést buď po povrchu stavební konstrukce, nebo pod omítkou. Při instalaci pod omítku je třeba vysekat dostatečně velkou drážku, do které se vejde potrubí i s izolací. Musí být také hluboká, aby po omítnutí nebyly na stěně viditelné stopy v místech, kde se vedlo potrubí. Dbejte i na doporučenou vzdálenost od elektrických kabelů nebo plynového potrubí. Měla by být minimálně 20 cm. U měděného potrubí se doporučují trubky o průměru 22 nebo 32 mm. Při připojování potrubí stačí průměr 15 nebo 18 mm. Měděné potrubí se může spojovat pouze takzvaným měkkým pájením (maximální teplota 400 ° C). Nikdy nepájejte v blízkosti dřeva a jiných snadno hořlavých látek, protože riziko vzniku požáru je opravdu velké. Pájky a tavidla, s nimiž se při instalaci měděného potrubí pracuje, musí vyhovovat platným normám. Tavidla musí být toxikologicky neškodné, v žádném případě nesmějí obsahovat olovo. Při koupi se na tyto skutečnosti informujte u odborných prodejců a pozorně si prostudujte jejich složení, které musí být uvedeno na obalu výrobku. Tavidlo, například kalafuna, se používá k očištění a odmaštění svaru před i při pájení.
V současnosti je nejrozšířenějším materiálem
pro vytvoření potrubí vnitřního vodovodu plast, ve většině případů polyetylén. Při stoupajícím potrubí má obvykle průměr 25 mm a snadno ohýbatelné trubky, které se hodí i na připojovací potrubí (to má průměr 16 mm). Plastové potrubí se montují jednodušeji, protože spoje netřeba pájet otevřeným plamenem. Nejčastěji se spojují lisováním a tavením. Při spojování trubek a fitinků je důležité dokonalé utěsnění. To dosáhnete, pokud vnitřní závit trubky utěsníte buď konopnými vlákny a těsnicí pastou (nejčastěji lněná fermež), nebo teflonovým páskem. Výhoda konopných vláken a těsnicí pasty se ukáže i při náhodných opravách, protože tento spoj je možné opakovaně uvolňovat a zatahovat, zatímco teflonový pásek vám to neumožní. První způsob spojování je rozšířenější a oblíbenější i proto, že konopí seté je pružný přírodní materiál za nižší cenu. Pokud kombinujete více druhů materiálů potrubí, potřebujete ke spojování měděných a umělohmotných potrubí speciální fitinky. V každém případě myslete na případné poruchy a potřeby oprav potrubí do budoucnosti. A to zejména z hlediska přístupnosti. Zajistíte si tím rychlejší a zejména levnější opravu.Pokud jsou vnitřní vodovodní potrubí uložené na společných závěsech s jinými rozvody, doporučuje se na závěsech ponechat i volný prostor pro jejich případnou výměnu. Na závěr montáže vnitřního vodovodu je nutná jednoduchá zkouška těsnosti. Otevřete kohoutky na všech odběrných místech, nechte chvíli systém propláchnout a kohoutky zavřete. Tímto způsobem nastavíte v potrubích požadovaný tlak vody a navíc okamžitě spatříte případné netěsnosti, které můžete včas odstranit.
Izolace
Správná izolace zabraňuje ochlazování, respektive oteplování rozváděné vody, a také srážení vody na potrubí z vnější strany. Navíc zmírňuje hlučnost potrubí. Na izolaci se hodí speciální opláštění potrubí z pěnových hmot, nejčastěji je z polyetylenu, minerálních vláken nebo z kaučuku. Výhodou - na rozdíl od původních izolaci z plstěných pásů, které se již téměř nepoužívají - je zejména jednodušší montáž. Izolace vodovodního potrubí by měla být souvislá, bez tepelných mostů. Tloušťka tepelné izolace potrubí studené vody je závislá na uložení potrubí.Na izolaci volně uloženého ležatého potrubí v nevytápěném prostoru stačí izolace o tloušťce 4 mm, ve vytápěném prostoru je to již 9 mm. Samořízená stoupací potrubí vyžaduje tloušťku izolace 4 mm. V některých případech se doporučuje posouzení tloušťky izolace projektantem. Ten na základě propočtů musí vzít v úvahu nejen teplotu vzduchu a únik tepla, ale i vlhkost vzduchu a několik jiných činitelů.
Vyvarujte se poruch
Na preventivní ochranu vnitřního vodovodu myslete již při samotné realizaci. Častou příčinou poruch potrubí je jeho neúměrné zatížení zeminou, které způsobuje popraskání rozvodu. Takové situaci předejdete, pokud potrubí uložíte do kanálu nebo zamezíte jeho přímému kontaktu s konstrukcí. Velkým průhybem potrubí zabráníte vhodným rozestupem podpor v závislosti na materiálu potrubí. Délkové změny se dají omezit správným uchycením a snížením tepelných změn a zatížením armatur na minimum. Inkrustaci (vytváření usazenin na vnitřních stěnách potrubí, které ho ucpávají, a tím snižují průtok) a korozi se vyhnete, pokud voda, která protéká potrubím, bude mít vhodnou teplotu a rychlost. Stejně přiměřené musí být její chemické složení, které můžete upravit dávkováním zdravotně nezávadných chemických přípravků, obvykle na bázi potravinářských polyfosfátů. Ty zabraňují usazení vodního kamene, tedy sloučeninám vápníku a hořčíku, v potrubích. Alternativou je i snadné použití kuchyňského octa nebo sody.Důležitý je také dostatečný tlak ve vnitřním vodovodu. Pokud je nízký, může způsobit uvolňování pohlceného kyslíku, který pak vytvoří dutiny uvnitř rychle proudící kapaliny. Tento proces (způsobuje narušení potrubí) se odborně nazývá kavitace. I u dobře fungujícího vodovodu nezapomínejte na pravidelné, preventivní prohlídky. Předejdete jimi haváriím a většímu poškození zařízení a v konečném důsledku uspoříte.
Vodovodní rozvody můžete vést:
• pod stropem,
• v podlaze,
• zasekané do drážek v příčkách,
• v instalačních příčkách,
• v předstěnových instalačních systémech.
Na ochranu vnitřního vodovodu slouží:
• jemný filtr, který chrání výtokové armatury,
• oddělovač, který je potřebný zejména tehdy, pokud armatury nemají přivzdušňovací a odvzdušňovací ventily,
• regulátor tlaku, který vyloučí provozování vnitřního rozvodu s přetlakem nad 0,4 MPa.
Jakýkoliv větší hluk,
který vzniká ve vnitřním rozvodu vodovodního potrubí, je pravděpodobně znakem nekvalitní realizace. Častou příčinou jsou samotné kovové trubky, neboť jsou ideálními rezonančními tělesy. Vyhýbejte se proto instalaci potrubí do stěn, které sousedí s ložnicí, dětským pokojem, pracovnou a všude tam, kde je ticho pro vás nezbytné. Snížení hluku můžete dosáhnout i použitím potrubních spon s protihlukovou izolační vložkou z gumy nebo z elastické umělé hmoty. Šíření hluku předejdete, pokud nebudete vodovodní rozvody zasekávat do drážek v příčkách s menší plošnou hmotností než 220 kg / m 2.