Topení dřevem je ekologické, zdravé a magické

Topení dřevem má své kouzlo. Navíc je to spojení příjemného s užitečným. Sálavé teplo z krbu a krbových kamen zahání podzimní deprese a špatnou náladu, prohřívá tělo jako suchá sauna a přináší do domovů příjemné teplo. Ale je to také starost, jak zajistit, uskladnit a připravit kvalitní dřevo na zimu.

Topení dřevem

Topení dřevem zažívá boom. Kromě toho, že pohled do plamenů je fascinující a nikdy nepřestane bavit, jde o ekologicky čisté získávání energie z obnovitelného zdroje. Stále větší počet lidí proto přistupuje na tento způsob vytápění. V menších domech jde o hlavní zdroj tepla, ve větších je kombinováno s jinými zdroji, solárními panely, tepelnými čerpadly. Vypadá to na první pohled jednoduše, ale ne nadarmo se říká, že palivové dřevo vás zahřeje dvakrát.

Dřevo nechte pořádně vyschnout

Na předzásobení je nejlepší myslet už z jara a nejlépe ještě rok dopředu. Kdo nepoužívá kotel na dřevěné pelety, musí si objednat palivové dřevo. Dřevo lze zakoupit již naštípané a usušené, připravené ke spálení. Na topení je nejlépe využívat dřevo tvrdé. Měkké dřevo příliš rychle hoří a mnoho tepla nevydá. Dřevo také musí být vyschlé. Mokré dřevo špatně hoří a čadí. Odpadní dřevo, dřevotříska a překližka patří do spalovny.

Dřevo se musí rychle zpracovat

Pokud si objednáte palivové dřevo, obvykle jde o nevyužitelné kusy kmenů z polomů a průřezů. Dodavatel vám ho vyklopí na dvůr. A co dál? Čerstvé dřevo je třeba co nejrychleji zpracovat. Když vyschne, je řezání a štípání daleko těžší. Velké kusy kmenů musíte nařezat na kratší, nejlépe tak, aby se vešly do krbu nebo kamen. Naštípané dřevo se lépe ukládá a také rychleji a lépe vyschne. Na zpracování dřeva je nejlepším pomocníkem motorová pila. Na porcování kmenů a větví lze použít i okružní pilu s kolébkou. Samozřejmě můžete dřevo řezat i ruční obloukovou pilou, nejlépe s korunkovým zubem na vlhké dřevo na plátku. Běžné cirkulárky s rovným stolem nejsou vhodné a stejně tak například nápad, využít pokosovou pilu, není nejlepší. Na řezání ruční nebo motorovou pilou je velmi vhodné vlastnit stojan, lidově nazývaný "koza".|

Štípačka na dřevo - ideální pomocník

Štípání je tou nejnamáhavější fází celé přípravy. Ale i to se dá velmi usnadnit. Velké kusy kmene se dříve štípaly pomocí zatloukacích klínů. Také byl na hřídel silné cirkulárky připevňovaný kužel se závitem. Ten přitáčel kus dřeva na sebe, závitem ho natáhl a rozštěpil. Kus dřeva jste museli stále držet v rukou a na kužel ho tlačit. Dnes jsou v prodeji výkonné elektrohydraulické štípačky dřeva v několika velikostech a s různým štípacím tlakem. Jsou buď vertikální nebo horizontální. Elektromotor pohání hydraulické čerpadlo a z něj je tlak přenášen do pístu, který kus dřeva tlačí na klín. Poleno na něj položíte nebo postavíte a štípačka ho rozštěpí. Jde o přístroje účinné a poměrně jednoduché. Pro svou dobrou funkci potřebují jen kontrolu hladiny a občasnou výměnu hydraulického oleje. Lze je jen doporučit. Ušetří vám hodně práce.

Ruční štípání dřeva

Pro sportovně založené jsou ke štípání dřeva vhodné speciální sekery. Jako podložku je dobré mít stabilní, dobře proschlý (to abyste ho nerozštípali společně se zpracovávaným dřevem), dostatečně široký a správně vysoký špalek z tvrdého dřeva. Jeho výška musí být "tak akorát", stejně jako je to s pracovním stolem (špalek obvykle kolem výšky 70 cm). Sekery pro štípání dřeva jsou jednoúčelové nástroje speciálně klínového tvaru na dlouhé násadě. Říká se jim "kalače". Na jinou práci se dřevem se nehodí. Je to vlastně klín na topůrko. Velmi známé a rozšířené jsou tyto sekery od značky Fiskars. Doporučujeme mít takovou sekeru s topůrkem z kompozitního materiálu. Takové topůrko je velmi odolné. Obyčejné dřevěné se může, při troše nešikovnosti, velmi snadno zlomit. Se sekerou obyčejného tvaru se při štípání špalků budete velmi namáhat. Ta je vhodná až na pozdější drobnější práce, na štípání třísek na podpálení.

Uskladnění dřeva

• Dřevník - v prostoru určenému k uskladnění palivového dřeva mu bude určitě nejlépe. Poskládané v suchém, zastřešeném a uzavřeném (stačí i částečně) prostoru bude mít ideální podmínky k dosušení. Dřevěné dřevníky by ale měly být řešeny esteticky a neměly by nijak narušovat okolí domu, chalupy či chaty.
• Dřevo u zdi domu -  tento způsob není zcela ideální, ale bývá často a hojně užíván. Kolem vnějších zdí domu jsou poskládané špalíky do rázků či obrazců částečně pod střechou, ale v lepším případě je dobré celý útvar podložit (aby nezískávalo vlhkost od země) a také zakrýt nepromokavou plachtou nebo vytvořit stříšku se sklonem kvůli odtoku vody při nepříznivém počasí. Dřevo klasicky překryté plachtou však nevětrá, nevyschne a pak špatně hoří.
• Kruhové homole - jednotlivé kousky dřeva lze skládat pravidelně do kruhových homolí, kde je zaručeno stálé proudění vzduchu, pokud tedy není zaskládán i střed homole. V tom případě vnitřní část nemá k vysušení zcela ideální podmínky. Základ, na který se začíná dříví skládat, musí být rovný a podložený, neboť schnoucí materiál mění postupně svůj objem a tvar. Nerovnoměrné poskládání a nerovná podložka pak může způsobit rozsypání celé kupy dřeva. Nakonec je potřeba zakrýt homoli plachtou proti dešti nebo nad ní vytvořit vhodnou stříšku.