V současnosti nejznámějším a nejpoužívanějším způsobem ochlazování interiérů je klimatizace. V interiéru bytu nebo domu se nachází vnitřní klimatizační jednotka (výparník), přes kterou pomocí ventilátoru proudí vzduch z místnosti, ochlazuje se, filtruje se a ochlazen a čistší se vrací zpět do místnosti. Vzduch se ochlazuje proto, že mu chladicí látka (chladivo) odebírá teplo. Ona sama se při tom ohřívá a mění své skupenství z kapaliny na plyn. Chladicí látka ve formě plynu se odvádí do venkovní klimatizační jednotky (kondenzátoru), která se nachází v exteriéru. Tam se pod tlakem v kompresoru přeměňuje zpět na kapalinu a své teplo odevzdává okolnímu prostředí. Po zkapalnění se tlak chladicí kapaliny snižuje kapilárou nebo expanzním ventilem a celý proces se opakuje.
Moderní klimatizace dokáží pracovat i naopak, čili dokáží vyměnit funkci kondenzátoru a výparníku. Tehdy se z vnějšího prostředí odebírá teplo, médiem se přivede do interiéru a zde se uvolňuje, čili klimatizace vzduch ohřívá. Takové zařízení se nazývá tepelné čerpadlo, protože přečerpává teplo z jednoho prostředí do druhého. Konkrétně jde o druh vzduch / vzduch, protože teplo se získává ze vzduchu a předává se opět vzduchu. Elektrická energie se používá pouze na to, aby přečerpala teplo zvenku dovnitř.
než když se vzduch v interiéru přímo ohřívá pomocí elektrické energie. Zatímco klasické tepelné čerpadlo má poměrně vysokou cenu, pokud je tepelné čerpadlo součástí klimatizace, kterou si chceme pořídit tak či tak, budou pořizovací náklady pouze o 10% vyšší než u klimatizace bez tepelného čerpadla. Proto se vyplatí zainvestovat a současně s klimatizací si pořídit i takovouto formu vytápění. Konvekční klimatizace účinně vytápějí tehdy, pokud je teplota venkovního vzduchu do 0 ° C, proto jsou vhodné pouze pro přitápění v mezidobí (jaro - podzim).
prakticky až do teploty venkovního vzduchu -15 ° C. Klimatizace s invertorem jsou navíc i energeticky úspornější, méně hlučné, a proto si je vyberme tehdy, když nechceme, aby nás rušil nadměrný hluk.
Podle zjednodušeného vzorce by na každých 10 m 2 měl připadnout 1 kW chladícího výkonu. Při přesném posouzení se přihlíží kromě velikosti i na orientaci pokoje vzhledem ke světovým stranám, na počet elektrospotřebičů v místnosti (zejména kuchyňské elektrospotřebiče mohou místnost přehřívat), velikost a polohu oken, umístění přímo pod střechou a podobně. Zvolením klimatizace s optimálním výkonem zaručíme nejnižší možnou spotřebu (poddimenzovaná, ale i naddimenzovaná bude mít spotřebu vyšší). Navíc, čím je klimatizace výkonnější, tím je většinou hlučnější (pokud není vybavena systémem inverter). Proto je zbytečné vybrat si klimatizaci s vyšším výkonem, než potřebujeme.
Pokud máme doma alergika nebo malé děti, měli bychom při výběru klimatizace dbát na to, aby měla klimatizační jednotka kvalitní filtrační systém. U levných klimatizacích neznámého původu nemůžeme očekávat žádné zázraky. Klimatizace střední třídy mohou, ale nemusí mít kvalitní právě filtr. Nejspolehlivěji nás před prachem ochrání mikroplazmová technologie, která díky aktivním iontům vodíku a kyslíku produkuje velmi čistý vzduch. Atomy vodíku a kyslíku se nalepí na povrch virů, bakterií a alergenů ve vzduchu, ionty se spojí s vodíkem na povrchu škodlivých částic a poškodí bílkoviny na buněčné membráně. Viry, bakterie či plísně se poškodí a zničí a ionty spojené s vodíkem se změní na neškodné molekuly vody. V průběhu hodiny dokáže tato technologie pročistit až 20 m 3 vzduchu tak, že se v něm nebudou nacházet viry, plísně ani bakterie. Pokud je v místnosti s mikroplazmovou technologií nemocný člověk, podstatně se snižuje riziko, že přenese nákazu i na ostatní.
- zároveň s mikroplazmovou technologií se používají také filtry a výparníky se stříbrným povrchem (který má antibakteriální a čistící účinky), filtr DNA (zneškodňuje mikroskopické rakovinotvorné prvky), katechinový filtr (deaktivuje zachycené bakterie a nepříjemné pachy) a filtr s aktivním uhlíkem (absorbuje všechny pachy). Výborné je i to, pokud klimatizace po vypnutí prosuší vnitřní jednotku, a tak zabrání vzniku plísní.
v kolika pokojích ji chceme použít. Pokud nám postačí klimatizace v jedné nebo ve dvou pokojích, je lepší použít monosplit klimatizaci, která sestává z jedné venkovní a jedné vnitřní jednotky. (Ve dvou pokojích tedy budeme potřebovat dvě vnitřní a dvě vnější jednotky). Na chlazení více než dvou pokojů je vhodnější pořídit si klimatizaci multisplit, při níž se může na jednu společnou venkovní jednotku zapojit několik vnitřních jednotek v různých pokojích. Tento systém je sice složitější, ale při chlazení více pokojů ekonomičtější.
která ruší design pokoje, i na tento problém již našli výrobci řešení - těleso klimatizace lze zhotovit s přední lištou, která reflektuje materiál použitý v interiéru (například vzhled dřeva či kovu). K dispozici jsou i klimatizační zařízení s rámem na obraz. Do průhledného rámu se dá vložit reprodukce oblíbeného uměleckého díla nebo rodinná fotografie, či dětská kresba. Panel lze snadno otevírat, proto se může obraz kdykoliv vyměnit.
Během provozu jednou za 14 až 30 dní (podle čistoty prostředí) vyčistit filtry, na jaře ji nechat zkontrolovat servisním technikem (podmínka záruky) a na začátku sezóny ještě před vypuknutím veder ji třeba otestovat, aby nás při prvním nesnesitelném horku nečekalo nepříjemné překvapení.
Další možností, jak si zajistit v létě příjemný chládek, jsou chlazené stropy. Ty nepracují na systému cirkulace vzduchu (proto v chlazené místnosti není průvan, nevíří se prach ani roztoči), ale na principu sálání. Celá plocha stropu se pomocí vody chladí na asi 18 ° C. Teplota vody na přívodu je zhruba 15 až 16 ° C, teplota vody na odvodu 18 až 20 ° C. Všechny teplé povrchy (podlaha, stěny, okna, nábytek) vyzařují teplo směrem k chladnému stropu. Teplý vzduch se při kontaktu se stropem ochladí. Teplo se odvádí z místnosti vodou cirkulující ve stropě. Aby stropní chlazení dobře fungovalo, měla by být pokryta co největší plocha stropu. Provoz chlazených stropů může být až 10 - až 15-krát levnější než provoz klasické klimatizace. Je to tehdy, pokud je zdrojem chladu voda ze studny. Ta se však do systému nepřivádí přímo, ale prostřednictvím výměníku, kde se voda cirkulující v potrubích ochlazuje studniční vodou. Chlazené stropy mohou prostor i vytápět. Tehdy se místo studené vody pustí topná voda, která vyzařuje teplo a předává ho předmětům kolem sebe. Tato voda by však neměla mít teplotu více než 40 ° C (k zajištění pocitu tepelné pohody), proto se může jednat pouze o doplňkové topení k jinému typu vytápění (nejčastěji podlahovému).
v obývacích pokojích, ložnicích, pracovnách i dětských pokojích. Jsou vhodné pro alergiky, protože se při jejich používání nevíří prach a roztoči a ani se nezanáší prachem. Pokud je chceme mít v kuchyni, je nezbytné zajistit odtah vodních par vzniklých při vaření digestoří nebo ventilátorem. Do místností s vysokou vlhkostí vzduchu (koupelny, bazény) chlazené stropy nejsou vhodné. Je to proto, že při teplotě stropu 18 ° C a teplotě místnosti 24 až 26 ° C by se při relativní vlhkosti vzduchu vyšší než 90% mohl strop orosit. Aby se strop neorosil za žádných okolností, jsou chlazené stropy vybaveny čidlem vlhkosti, které přenášejí údaje o vlhkosti termostatu a ten v případě zaznamenané vyšší vlhkosti následně vypne přívod vody. Pro chlazené stropy se můžeme rozhodnout v kterémkoliv stadiu výstavby. Pravda, čím dříve, tím lépe, protože budeme mít na výběr více technických řešení. Možností, která se dá udělat během realizace pouze hrubé stavby, je stropní chlazení zabudované v konstrukci. To je nejmodernější a nejkomfortnější způsob chlazení. Chladicí trubky se umístí přímo do monolitické stropní konstrukce pouze 1,5 cm od povrchu stropu. Reakční čas je proto krátký a teplota stropu se dá změnit již v průběhu několika minut. Toto řešení má nízké investiční i provozní náklady a umožňuje i vysoký výkon velkoplošných stropních chladicích registrů. Pokud se rozhodneme pro stropní chlazení až po zhotovení hrubé stavby (nebo během rekonstrukce objektu), můžeme si vybrat podomítkové stropní chlazení. To je vhodné nejen při monolitických, ale i keramických stropech. Chladicí trubky se v tomto případě uchycují do lišt ukotvených do stropu a omítnou se omítkou hrubou 1,5 až 2 cm. Při tomto řešení (podobně jako při integrovaném chlazení) se prakticky nesnižuje světlá výška místnosti.
zůstává nám na výběr už jen chladicí sádrokarton nebo chladicí kazety. Tyto typy chlazených stropů se dají montovat i dodatečně. Jako chladicí sádrokarton se používá obyčejný nebo požární sádrokarton. Z rubové strany se na něm vyfrézují drážky, do kterých se vloží trubky, zatmelí se a fixují se přelepením sklotextilní mřížky. Jednotlivé trubky se napojí na hlavní rozvod vody pomocí rychlospojek. Chladící sádrokarton se montuje jako běžný sádrokarton. Při jeho instalaci třeba počítat se zvýšenou prašností, která vzniká broušením jeho přetmelení spojů. Chladící sádrokarton můžeme použít všude tam, kde se používá obyčejný sádrokarton. Chladící kazety se vyrábějí podobně jako chladící sádrokarton (vyfrézování drážky, vložení trubky, zatmelení, přelepení tkaninou), ale na rozdíl od chladicího sádrokartonu se trubky budou nacházet z lícové strany (ukryté pod pohledovou tkaninou). To znamená, že teplota v místnosti se dá regulovat velmi rychle. Zhotovené jsou ve standardních rozměrech (60 × 60 cm) nebo v rozměrech dle potřeby zákazníka. Při osazování se už neřežou, pouze montují do připraveného rastru, a proto bude montáž bezprašná. Díky jejich vzhledu je nejvhodnější je použít v pracovnách a kancelářích.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.