Světlo ve střeše aneb moderní podkroví
Neuchopitelné nezbytné nezastupitelné. Rozptýlené denní světlo, i když různé intenzity měkce dopadá na pozemských povrch, rozlévá se do všech, slunečnímu svitu přístupných prostor. Ve své proměnlivosti mobilizuje naše smysly, a více než světlo umělé vyhovuje celkovému osvětlení interiéru. Ani v moderním podstřeší už tma nestraší.
Sluneční světlo se při průchodu zemskou atmosférou postupně filtruje
jen jeho část dopadne přímo na povrch naší planety. Ta vytváří kontrasty světla a stínu.Rozptýlené elektromagnetické záření v atmosféře země vysílá k nám denní světlo, jehož charakter se mění s jasem oblohy. Rozptýlené i přímé sluneční světlo prostupuje místnostmi našich domácností a tam, kde mu to zasklené plochy dovolí, se v plné kráse předvede i pod šikminami podkrovních prostor. Stavební inženýr musí však nejprve posoudit denní osvětlení podkroví ve vztahu k vytápění, chlazení, větrání, technologii osazování jednotlivých prvků a vzájemného "doladění" izolací a parozábran. Umístění a tvar oken je věda nejen o jejich funkčnosti, ale také o vlivu na charakter a vzhled celého stavebního objektu. I tvarově vydařenou střechu může pokazit nesprávný výběr, rozmístění či vzhled prvků prosvětlující střešní plášť. Architektonicky přitažlivým může být prosvětlení zasklenou plochou, která přechází ze šikmé střešní roviny do svislého obvodového zdi, nebo zasklením části střešního hřebene. Takové řešení patří do rukou odborníkům.
Vrchní osvětlení
Větší zasklená plocha vrchního osvětlení, které vpouští přímé denní světlo ze zenitu oblohy, výborně osvětlí vodorovné plochy interiéru. Rovnoměrné světlo z otvorů obrácených k nebi dopadá se stejnou intenzitou na stůl a podlahu. Nábytek, který designéři navrhli, aby se prezentoval vertikálním členěním, a podobně i rozmístění zařízení ztrácejí však na své plasticitě.Vodorovné stíny, které jsou výsledkem stropního osvětlení nemohou důsledně vytvarovat svislé hrany, interiér nepůsobí dynamicky, ale klidnější a prostornější, nápaditost detailů přitom zaniká.Intenzita vrchního osvětlení se nejvíce sníží, pokud je podlaha tmavá a matná. Její povrch odrazí a rozptýlí jen malou část denního světla v porovnání s bílou lesklou podlahou. Kdo chce v podkroví pracovat a tvořit, ten by neměl zapomenout na střešní okna nebo světlíky. Samozřejmě, že nejlepší je kombinace obou způsobů osvětlení - bočního a vrchního. Někdy stačí v podkroví kromě soustavy střešních oken zakomponovat do střechy alespoň jedno vyhlídkové svislé zasklení. Správně vypočtená plocha oken a jejich rozmístění ve střešních rovinách zajistí optimální hladinu denního světla potřebnou pro vybraný interiér. Jedna desetina plochy střechy vyhrazená pro osvětlení podkrovního prostoru zabezpečí intimitu osvětlení, dvě desetiny zasklených střešních ploch (jedna pětina podlahy) se postarají o dostatek světla pro bydlení i pracovní aktivity. Platí, že více menších oken rovnoměrně rozmístěných ve střeše prosvětlí interiér účinněji než jedno velké okno se stejnou plochou skla.
Dětský pokoj v podkroví
Citlivější na světelné kontrasty, vnímavější na rozlišení detailů, v pohodě vidí i při horším osvětlení. Více jim vadí oslnění, lépe vidí i při nižších hladinách osvětlení, nemají však ještě zcela vyvinutou zrakovou paměť. Mají nižší svůj horizont pohledu, vždyť jsou i nižšího vzrůstu, proto stínění má být nastaveny s ohledem na jejich tělesnou výšku. Čtení v podvečer jim škodí mnohem méně než oslnění.
Boční osvětlení
Hladina osvětlení od svislého zasklení vikýře směrem k protilehlé stěně postupně klesá.Pokud však povrch stěny tvoří například bílý, skleněný nebo kamenný obklad, případně benátská štuka ve světlých odstínech, denní světlo se může od stěny odrazit a rozptýlit i hlouběji do místnosti. Světlo a stín příchozí zboku modelují a zvýrazňují nábytek, prostor nabírá na hloubce, působivě modeluje interiér.Svislá okna sice vpouštějí do podkroví méně světla, ale jsou důležité nejen z estetického, ale i z psychologického hlediska - výhled do krajiny s pevnou stěnou v zázemí podkroví dává pocit bezpečí, spojuje dům s vnějším světem, ve kterém cítíme pevnější zakotvení. Jen taková okna vikýřů dostatečně osvětlí prostor, přes které hledíme nejen na sousední dům, ale i na volnou oblohu, která je zdrojem rozptýleného slunečního světla. Tvar a umístění vikýře souvisí s architektonickým záměrem, světlou výškou interiéru, výškou parapetu a potřebnou plochou zasklení. Ještě před stoletím nemohla být střešní římsa vyšší, než byla šířka ulice u domu.
Přechod ze světla do stínu
Dospělý zrak se stane méně přizpůsobivým, ke své nižší akomodaci potřebuje zvýšit hladinu světla i na dvojnásobek. Po šedesátce se přechod ze světla do tmy a přizpůsobování zraku z krátké na dlouhou vzdálenost mění na proces, když starší člověk déle "přepíná". Někdy ztrácí nakrátko i schopnost periferního vidění, zhoršuje se jeho orientace v prostoru. Potřebuje dostatečné osvětlení zejména při vstupu do domu, z terasy a balkonu do místnosti, na schodišti. Pomůže zjemnění světelného kontrastu stíněním a vyrovnáním hladiny osvětlení při přechodu ze světla do stínu.
Světlovod vede světlo
Někdy brání dispoziční omezení prostoru, jindy nutnost intimity místnosti; tehdy se prostor uzavře sám do sebe. Navzdory všemu, i v tomto případě se snadněji ztotožníme se světelnými podmínkami, pokud chytrým způsobem přivedeme do této místnosti denní světlo. V tomto jsou mistři světlovody. Prostor pod střechou může dostat nezbytnou dávku světla nejen jednoduchými střešními okny a vikýři, ale i velkoryse přes seskupení střešních oken, světlíků či zasklenou částí šikmé roviny střechy. Zasklená plocha by měla tvořit asi 10% z plochy podlahy. Světlo ve střeše ovlivňuje nejen poměr plochy oken k podlahové ploše, ale i orientace a tvar střechy. K jedné z podmínek zdravého osvětlení patří hloubka každé místnosti podkrovního bytu, která nesmí při zmiňovaném osvětlení překročit 2,3 násobek její světlé výšky. Současná "architektura světla" umí proslunit i prostory uložené hluboko v interiéru střechy velkoplošným ateliérovým zasklením, zasklenou štítovou stěnou nebo hřebenem střechy; kde slunce přímo nedosáhne, tam pošle světlovody.
Jak je možné změřit množství denního světla v interiéru
• luxmetrem
• počítačovou simulací
Daylight factor, tedy činitel denní osvětlenosti, je nejznámější indikátor měření úrovně denního světla v budovách. Prostor pod střechou může dostat nezbytné dávky světla nejen jednoduchými střešními okny a vikýři, ale i velkoryseji přes seskupení střešních oken, světlíků či zasklenou částí šikmé roviny střechy. Zasklená plocha by měla tvořit asi 10% z plochy podlahy. Světlo ve střeše ovlivňuje nejen poměr plochy oken k podlahové ploše, ale i orientace a tvar střechy. K jedné z podmínek zdravého osvětlení patří hloubka každé místnosti podkrovního bytu, která nesmí při zmiňovaném osvětlení překročit 2,3 násobek její světlé výšky. Současná "architektura světla" umí proslunit i prostory uložené hluboko v interiéru střechy velkoplošným ateliérovým zasklením, zasklenou štítovou stěnou nebo hřebenem střechy; kde slunce přímo nedosáhne, tam pošle světlovody.