Ženy a jejich dcery se stávají dobrovolnými otrokyněmi krásy

Otroctví v našem století a dobrovolné? Ano, i tak by se dala nazvat honba za krásou dnešních žen. Nestále se s někým porovnávají, poslouchají diktování “paní” módy a podléhají nejnovějším trendům. A to všechny bez výjimky. I když ne všechny se stejnou intenzitou. Ale jsou i ženy, které jsou schopné obětovat rodinu, své zdraví a někdy bohužel i život pro krásu. Již naše babičky říkaly, že pro krásu se musí trpět. Ale proč?!

Ageismus - útěk před časem

Být okouzlující a nikdy nezestárnout - to je asi touha všech žen žijících v "našem" světě. Tlak okolí je skrytý, ale o to naléhavější. A tak se necháváme dořezat, napíchat Botoxem, odsát, vycpat silikony ... Přijímáme cokoliv, abychom vymazali stopy času. Neuvědomujeme si, že právě tím v sobě živíme touhu po dokonalosti, která stále více sílí. Vedlejší efekt? Toužíme být stále hezčí, krásnější a krásnější!

Meta atraktivity - synonymum štěstí?

Vedeme marný, předem prohraný boj s přírodou. Proč? Věříme, že jako neodolatelné budeme šťastnější? Možná ... Ale dosáhneme opak: Myslíme jen na to, jak vypadáme, neustále se sledujeme a trápíme s každou novou vráskou na čele. Není to tragická groteska? Podlehli jsme povrchnímu přeludu, který nám vnutila doba. Zapomněli jsme na to podstatné: Kdybychom tolik času věnovali své duši, už dávno bychom šťastní byli. Bez ohledu na pár vrásek či několik kil navíc!

Britský výzkum odhalil pravdu: Jsme otrokyně krásy!

Ve snaze zviditelnit celospolečenský problém posedlosti svým vzhledem se rozhodli zrealizovat vskutku unikátní výzkum. V čem spočíval? Sto žen ve věku od 35 do 69 mělo ve sledovaném období vedle svého běžném režimu jediný úkol: Kliknout na počítadlo pokaždé, když pomyslí na to, jak vypadají. Výsledek byl ohromující - ženy myslí na svůj vzhled v průměru až 36 x za den!

Kde se rodí honba za krásou?

Pravděpodobně to začíná už v dětství. Vždyť se jen zamysleme - už od mala děvčátka oblékají do rozkošných šatiček a se slovy "tááák, teď budeš krásná" z holčiček dělají princezny. Jaký program se tím spouští v jejich podvědomí? Utvrzuje je to v potřebě být pěkné - nejednou dokonce více, než být moudré!

Doba produkuje povrchní panenky

Ideálním příkladem jsou soutěže Mini Miss pro holčičky od čtyř let, které jsou rozšířené zejména v Americe, ale už probíhají i v České republice. Rodiče své dcery připravují na tento "významný" krok už od útlého věku, takže se jejich svět zúží pouze na jediný cíl - vyhrát soutěž krásy. Učí se chodit po molu, graciézně držet mikrofon, nacvičují scénář na volnou disciplínu ... Až přijde ten očekávaný, velkolepý den. Nalíčí je jako dospělé ženy, udělají jim účesy, jaké nosí královny, obléknou je do pohádkových šatů a jsou z nich nádherné, ale nepřirozeně působící panenky. Jejich malý svět je až po okraj naplněn stresem jménem plytkosti a povrchnosti. No comment.

Jak vzhled ovlivňuje náš život? Obrovsky!

V posedlosti vzezřením nás utvrzuje zejména okolí. Vždyť do koho se zamiluje chlapec spíše - do krásky či šedé myšky? A kdo má větší šanci na pracovním pohovoru? Zkušenější či ta krásnější? Signály, které v nás pěstují syndrom otrokyň svého vzhledu, jsou všude kolem nás. Bohužel.

Muži jsou na tom lépe - zatím!

Když se zeptáte žen, jaké chtějí být, mezi prvními odpověďmi zazní slůvko "hezká". Pokud položíte stejnou otázku mužům, většina odpoví "úspěšný". Pozornost chlapců je od mala nasměřovaná na jejich schopnosti prosadit se, zatímco u dívek zejména na vizáž. Žena myslí na to, jak vypadá téměř pořád - když se právě probudí, když vaří či nakupuje. A to vše vedle budování kariéry. Musí být hezké, protože se to od nich chce. V soukromí i v práci. Není divu, že využívají každou příležitost ke kontrole svého vzhledu. Jen pro srovnání - setkali jste se s tím, aby si muž během nějaké činnosti odběhl na vteřinu k zrcadlu? Asi ne.! Ale je možné, že brzy přijde i to ... Trend být krásný zachvacuje i opačné pohlaví. Důkazem je stále hojnější počet metrosexuálů v našich ulicích.

Pozlátko tváře nad hloubku duše?

Nezdá se vám to nesmyslné? Ani nevíme jak, ale stalo se: Oceňování krásy je vžitým stereotypem, který se přijímá bez hlubšího zamyšlení se. Spojujeme si atraktivitu s lehčím životem a tedy i se štěstím. Snad jen supermodelky ví, že být krásná neznamená automaticky šťastná. Pocit štěstí je o myšlení a myšlení formují naše hodnoty. Pokud jsme byli vedeni k povrchnosti, nezoufejme. Je jen na nás, jak se rozhodneme žít. A jak naučíme myslet své dcery ...