Regenerace - prevence poškození zdraví
Sportovní soutěže a sportovní příprava představuje pro vrcholové a stále častěji i rekreačních sportovce poměrně velkou zátěž. Aby při ní nedocházelo k nežádoucímu narušování zdraví, je potřebná účinná kompenzace prostřednictvím regeneračních procedur. Dnes platí zásada, že schopnost absolvovat náročnou přípravu a udržovat si vysokou výkonnost, závisí v rozhodující míře právě od možností regenerace fyzických i psychických sil.
Regeneraci odlišujeme od rehabilitace,
která je složkou léčby, případně doléčování po nemoci nebo úrazu a zabezpečuje ji zdravotnictví. Za prostředky regenerace považujeme už správný denní řád, vhodně vedený trénink s kompenzující pohybovou činností, uplatnění zásad správné výživy sportovců, dále psychohygienu a aplikování takových procedur, jakými jsou vybrané druhy sportovní masáže, vodní procedury, sauna, případně další fyzikální prostředky.
Při správném denním pořádku je třeba zdůraznit
význam dobré životosprávy a správné rozložení zatížení a odpočinku. Pro zotavení po námaze je určitý odpočinek nezbytný. Obecně platí zásada, že čím větší byla předchozí námaha, tím kvalitnější a delší odpočinek si organismus vyžaduje. Správně vedený tréninkový proces musí proto nutně počítat i s příslušným odpočinkem a plánovat jeho způsob i rozsah. Často po velké námaze je potřebný odpočinek pasivní. Při něm sportovec sedí, leží, případně i spí. Spánek je nejvýznamnější formou pasivního odpočinku. Ničím se nedá nahradit a proto jeho minimální množství 7-8 hodin, je nezbytné. K dosažení jeho požadované kvality třeba cíleně vytvářet výhodné podmínky. Pokud jde o trénink, jeho správné vedení je z hlediska vzniku rozvoje únavy, jako i z hlediska regenerace sil velmi důležité. Stěžejním momentem je zde správný vztah mezi fyzickým zatížením a možností regenerace. Zatížení, i regenerace po něm jsou rovnocenné složky tréninkového procesu. Při fyzickém zatížení bereme v úvahu nejen objem ale i druh a intenzitu prováděné práce. Podle toho se má potom pořádat způsob regenerace sil a dělat výběr příslušných prostředků.
Účinnost regenerace lze dosáhnout uplatňováním regeneračních prostředků a procedur
V souvislosti s pohybem se je však třeba zmínit ještě o uplatnění aktivního odpočinku při zotavování. Důležité je při aktivním odpočinku pamatovat také na psychorelaxaci sportovce a proto je směřovat na odlišné činnosti, než je jim vlastní, avšak přitažlivé a dát přednost změně prostředí.
Z hlediska regenerace rozlišujeme několik základních fází regenerace
• Za první je označována fáze bezprostřední regenerace. Tato fáze je uplatňována hned po skončení pohybové činnosti a jako prostředky používá různé vodní procedury, různé masáže apod. Pokud provádíme regeneraci později ( 10-20 hodin) po výkonu, zpravidla druhý den, po nočním odpočinku, mluvíme o pozdější fázi regenerace a tato má již charakter mírně budivý. Procedury jsou zde již aktivněji prováděné na rozdíl od první fáze.
• Další standardní situací je regenerace po opakovaných déle trvajících výkonech. O této formě regenerace hovoříme jako o regulační a může mít charakter relaxační. Tehdy připadá do úvahy uklidňující masáž a masáž odstraňující únavu, vodní procedury mírné až střední intenzity, podobně sauna, aktivní odpočinek a denní řád podle hygienických zásad.
• Třetí fází regenerace je adaptační regenerace orientovaná na předstartovní a startovní situace a situace v přestávkách projednávaných výkonů. Znamená už vlastně bezprostřední přípravu na nastávající výkon.