Proč ukončit vztah plný agresivity?

Agresivita je lidské povaze přirozená. Není však přirozené si ji vybíjet na svém partnerovi a používat ji jako prostředek dokazování vlastní nadřazenosti či zastrašování. Teror ve vztahu není přijatelný! A kdy jde pouze o nepřiměřenou emocionální reakci, a kdy se již mít na pozoru před možným domácím násilím? 

Agresivita

Agresivita je přirozená součást naší psychiky, jelikož slouží několika účelům. Na jedné straně pomáhá proaktivnímu řešení vzniklých problémů, na druhé straně funguje i jako ochrana před nevhodným chováním ostatních vůči naší osobě. Může být zaměřena na ostatní, na sebe samého či na různé objekty. Slovní má zastavit, upozornit, fyzická je krajním řešením v případě napadení. Někdy je to útok i bez zjevného nutného důvodu, ale to už mluvíme o otevřené, spíše o nevhodné, možná až neovladatelné agresi vůči druhému.

Agresivita ve vztahu

V tomto kontextu, tedy ve smyslu agresivity ve vztahu mluvíme o přirozené, normální úrovni agresivity, kterou pro život potřebujeme. Agresivita ve smyslu agresivního chování vůči partnerovi je chápána jako nevhodný projev vůči druhému. Její úroveň je zvýšená a někteří partneři nad ní jakoby ztrácejí kontrolu. Agresivita je směřována na partnera cíleně a ten ji zažívá na vlastní kůži. A nepřináší to nic dobrého. Partner si agresivitou vůči druhé straně řeší něco, co by se klidně dalo řešit i jinak, vhodněji, tedy slovně. Tento způsob ale nezvládá, nemá ho naučený - to však není omluva. Projev slovní či fyzické agresivity nemusí znamenat okamžitý rozchod, ale měl by být dostatečně varovným signálem na přehodnocení vztahu a rozhovor s partnerem. Násilí je často je to podceňováno, dokonce jako kdyby nevnímáno. Ale zkušenost svědčí o tom, že si naše podvědomí pamatuje doslova každý agresivní projev či nadávku od partnera, ať už v podobě slov nebo bolesti. Tyto vzpomínky často přicházejí náhle, při vyhrocených situacích - najednou si vzpomeneme. Agresivita, zvláště fyzická, velmi vážně až nenapravitelně ničí vztahy. Někdy můžeme odpustit, ale cosi v nás zůstává a vztah zamrzne, jsme od sebe najednou vnitřně vzdálení.

Partnerská pouta versus agresivita

Partnerské vztahy jsou však velmi složité, partneři jsou spojeni komplexními emocemi, zkušenostmi, zážitky, časem, dětmi, rodinami, majetkem, jistým komfortem života a podobně. Často je projev agresivity skrytý, smíšený a druhá strana ho nedokáže identifikovat, protože si nedokáže a možná ani představit, že by milovaná polovička takové něco vůbec dokázala udělat. Vztah se pak zamotává a zůstává v bludném kruhu, aniž by byla odhalena příčina. Nebo partner agresivitu i vidí, ale rozhodně se neřešit ji. Projevy takové agresivity se mohou skrývat v sarkastických, ironických, kousavých či různých jiných poznámkách a slovním ponižování nebo občasných nadávkami a podobně. Partner se chvíli cítí poníženě, ale to však po chvíli zmizí a on začne pochybovat - co to bylo, stalo se to vůbec? Zejména, pokud jsou urážky propletené projevy náklonnosti vznikne chaos v citech na obou stranách - vztah balancuje z plusu do mínusu a opačně. Pokud je agresivita otevřená, tvrdá (slovní či fyzická) přechází i do fyzických projevů u toho, vůči komu je namířena, to znamená, že naše tělo reaguje (cítíme se fyzicky špatně, což může být vyvoláno reakcí organismu na stres) a něco nám ťuká na čelo, abychom se probrali. Somatizace může vznikat i při nižší úrovni agresivity partnera, možná až "podprahové", ale stále neméně reálné. Tělo nám takto může dávat najevo - nemýlíš se, nic si namlouvej, je to přesně tak, jak to vnímáš!

Výrazná agresivita

Specifickým případem jsou vážnější projevy agresivity: je to pravidelné a časté používání nadávek vůči druhé straně, projevy zlosti vůči partnerovi, bitky, mnohokrát projevy agresivity po požití alkoholu. Někdy partner vnímá, že ho druhá strana uráží různými vulgárními označeními, často bez příčiny, ale přesto zůstává ve vztahu. Jako kdyby si člověk neuvědomoval a neviděl to, co má přímo před sebou. Ptá se: „Je tohle opravdu důvod na rozchod?" Druhá strana pak zase svého činu lituje a nějaký čas se chová mile. Dodá partnerovi naději, že to byla jen jednorázová záležitost a pak to přijde znovu. Mnoho vztahů se může točit v takovém kruhu a důležité je říci, že co uděláme se svým životem. Je to na rozhodnutí každého z nás. Rozhodnutí v oblasti vztahů jsou často velmi těžká a vnímána až jako nemožná - co dál, s kým, jak, co s dětmi apod. Následuje preference jakéhosi zdánlivého menšího zla. Je tu však jedna důležitá otázka: pokud si partner dovolil projevit vůči tomu druhému otevřený vysoký stupeň agresivity (vulgarismy facka, bitka), kam takový vztah vede? Řešit tuto situaci ignorováním signálů je často jako překročení tabu - tabu neubližovat. Když se jednou překročí jisté hranice, situace se může snadno opakovat. Někteří se i přes různé zkušenosti s agresivitou partnera rozhodnou ve vztahu setrvat (nevidí jiné řešení, milují ho i přesto, nemají kam jít apod). A co respekt či svoboda? Možná si je potřeba uvědomit - „Jsem v pasti!“. Ale jak z ní ven?

Možné řešení

Ideální pro partnery je, aby dokázali pojmenovat věci, které se ve vztahu dějí, mluvit o nich a řešit je. Nejhorší je, když to s partnerem řešit nemůžete - nedá se s ním otevřeně komunikovat. Mnohdy mohou mít samotné oběti agresivity v hlavě chaos a nemusí umět pojmenovat, co se jim vlastně děje (neumí si říct - je mi opravdu ubližováno, to, co se stává, není ok). Nějak nejasně tuší, že zažívají něco negativního, ale jakoby nechtějí nevidět, co mají přímo před nosem, nevěří tomu. Vnímání a označení agresivity ve vztahu je někdy náročné. Proto je dost vhodné využít pomoc třetí osoby, která rozjede celý proces vztahu a pojmenuje jasně a konkrétně prožívání jednotlivých stran a komunikaci vrátí zpět do správných kolejí. Třetí osoba může být psycholog nebo kamarád, který dokáže otevřeně hovořit s oběma partnery.

Varovné signály

Agresivita je přirozená, pomáhá nám, je přítomna i ve vztahu, udává tomu druhému hranice. Není ani reálně možné být stále milý. Nicméně, v momentě, kdy se cítíme ohroženi partnerovou agresivitou, cítíme se ponižováni, bití, bijeme se společně, partner nám vyhrožuje útokem, bitkou, nedej bože vážným ublížením, cítíme se nemilovaní, cítíme jakousi tvrdost a krutost nebo jsme v šoku či nejistotě, co tím chce partner říct, měli bychom to vnímat jako varovné signály a začít uvažovat, zda má dále význam takto pokračovat. Jsou zde dvě řešení, buď se problém otevře nebo ukončí. Pokud se jednou překročí jistá hranice (bitka, facka), máte plné právo pochybovat o vztahu a uvažovat nad rozchodem. Důležité je respektovat sebe sami, hledět objektivně na to, co vám partner dělá, otevřeně o věcech mluvit a vyvozovat důsledky. To, že je někdo náš partner ještě neznamená, že se vytrácejí jakékoli hranice a může si k nám dovolit cokoliv. Pokud nedokáže zastavit projevy agresivity nyní a stalo se to několikrát, je vhodné si položit otázku - dokáže se ovládnout příště? Někdy je možná lepší udělat to, co se nabízí jako jednodušší řešení - rozejít se. Pokud však s partnerem plánujete setrvat i přesto, že máte jisté pochybnosti, cítíte se ve vztahu nejistě a pozorujete již na začátku projevy agresivity, zkuste si o tom promluvit s kamarádem či odborníkem.