Proč není manželství pro dnešní muže atraktivní?

Datum článku: 19. 1. 2017

Manželství je pro někohoho jen kus papíru. Poukazuje na to i celková situace, která mapuje nízkou úroveň uzavřených manželství, vysokou rozvodovost a nárůst svobodných rodičů. Počet mužů, kteří se chtějí ženit v dnešní době je stále méně a méně. Je zajímavé, že pro ženy ve věku 18-34 let je úspěšné manželství jednou z hlavních priorit, zatímco u mužů je tato tendence na ústupu. Jaké jsou důvody tohoto trendu? Důvodů, proč se muži netouží vázat a vejít do manželství je několik. Téměř ve všech vyjádřených důvodech rezonuje obava, strach a ztráta.

vztahy, manželství, muži

1. Obava ze ztráty autonomie

a svobody rozhodovat se. Na jedné straně samotným svazkem a rodinou (být pod pantoflem) a rovněž rizikem při neplacení na děti.

2. Obava z toho, že manželství jim zruinuje milostný život

a povede k nudnému a nepravidelnému sexuálnímu životu. Ženatí muži mají v průměru častěji pohlavní styk než svobodní, ale na druhou stranu méně než muži, kteří žijí ve společné domácnosti s partnerkami- ale ne ženatí. Milostný život ženatých mužů se postupně snižuje. Vdané ženy mají také tendenci k nárůstu hmotnosti ve srovnání se ženami žijícími ve vztahu a mimo manželství. Výzkumy poukazují i ​​na skutečnost, že partneři společně žijící mimo manželství (partnerství) jsou šťastnější a sebevědomější, než lidé v manželství či svobodní.

3. Strach ze ztráty finanční nezávislosti

Nebo ze značných nákladů investovaných do rodiny a obava ze ztráty životního prostoru a kontroly nad vlastním bydlením: muži potřebují ve svém životě často "zalézt do svého doupěte". Proč ustupují z této potřeby? Důvodem je prohra v boji o místo v domě. Nárůstem městského života a soužitím rodiny se zmenšuje "mužský" prostor v hlavní části domu a svůj exil pak hledají v podkroví, garážích a sklepech - v nejméně žádaných částech domu. Mohou zjistit, že ve svém domě či bytě jim zůstane jen nějaká skříň, ve které mají své věci, které milují.

4. Obava ze ztráty volného času s přáteli

či aktivit, které mají rádi. Svatební zvony často odzvoní přátelům ze školy či z práce a postupně vyblednou. Ačkoli se to stane na obou stranách, u žen i u mužů, mužské sebehodnocení klesá více, protože muži jsou spíše méně sociabilnější než ženy.

5. Obava ze ztráty respektu vůči sobě

V minulosti nebyl muž vnímán jako plně dospělý do doby, dokud se neoženil. Dnes je to však naopak: otcové jsou spíše postavy k smíchu než pro respekt, hlavně v médiích.

6. Riziko ztráty mužnosti

Muži vnímají rodinu a manželství jako oslabení nebo dokonce až "vykastrování".

7. Obava ze ztráty možnosti vyjití si ven s partou

a dělat "chlapské věci". Namísto toho převládá představa uvěznění manželkou a její nátlakem někde v hypermarketu.

8. Možná ztráta dětí a financí

A dokonce to nemusí ani být jeho děti. Je zde obava z rozvodu a s tím spojená obava z toho, že manželka při rozvodu jim sebere všechno včetně dětí. Další důvod je vynakládání peněz do větru na děti, které dokonce ani nejsou jejich. Nakonec přichází ta nejhorší představa: muž vnímán pouze jako zdroj peněz na dítě.

9. Výhoda svobodného života

Svobodný život je lepší. Hodnota manželství klesla, úroveň svobodného života se zvýšila. Někdy byli svobodní muži vnímáni jako podezřelí, důležité pozice byly předkládány spíše stabilním, rodinně založeným mužům. Mít milostný život mimo manželství bylo náročné, rizikové a odsuzováno. Aktuálně se nikdo nedívá špatně na styl života svobodného a zaměstnavatelé preferují spíše lidí bez konfliktních a problémových rodinných povinností. Jsou zde možnosti bezmezné zábavy, která je lákavější než rodinný život a jeho povinnosti. Svobodný život vypadá lákavější.

10. Nepopularita otců

Většina pohledů na otce je založena na stereotypech a karikaturách. Obraz muže pod pantoflem, milostné vyhladovění přicházejícího do domu plného nepořádku, s hlučně řvoucím dětmi a otravnou manželkou je typický pro dnešní média. Není se pak čemu divit, že se muži nechtějí vázat. Reklamy a filmy vytvářejí obraz manželství, které je zábavné asi tak jako pohřební ústav.
 

Autor: Martina Dvořáková