Domácí násilí je neomluvitelné a je třeba ho řešit!

Domácí násilí je násilí, které se není ničím novým, co přichází s moderní dobou. Jen bylo po létech pojmenováno a nazváno v civilizovaných zemích trestným činem. Páchají ho nejčastěji muži na ženách a dětech, i když jsou i případy, kdy agresorem bývá žena. I to je velmi smutné a trestné, ale není tak obvyklé. Proto se mu nyní věnovat nebudeme.

Fáze domácího násilí

1. fáze je tvořena jakýmsi napětím, které se (dny, týdny, měsíci, nebo lety) stupňuje! Agresor přechází od slovních, podrážděných urážek k pokusům o fyzické útoky a psychický nátlak. Oběť se snaží svým chováním vyhýbat jakémukoliv násilí!
2. fáze: Agresor zcela ztrácí kontrolu nad svým jednáním a fyzické, psychické, či jiné násilí je již běžnou formou jeho jednání s obětí. Ta prožívá strach, bezmoc, zoufalství, nebo se pokouší vzdorovat.
3. fáze se vyznačuje "vzpamatováním se" agresora, který si uvědomuje (nemusí to dávat najevo) své jednání. Oběť - žena se snaží jeho chování omlouvat - před okolím, dětmi i sama před sebou, zakrývat a odpouštět! Každé stádium je však dočasné a jeho ukončením se kolotoč roztáčí nanovo.

Formy domácího násilí

• fyzické: bití, facky, kopance, škrcení, údery, ohrožování jakoukoliv zbraní (nožem, holí, ...)
• psychické: výhrůžky, nadávky, ponižování, obviňování, zastrašování, odpírání spánku či potravy, vydírání ublížením nebo sebevraždou
• sexuální: znásilnění, donucování k sexuálním praktikám, které žena nechce, nepřiměřené a nevhodné sexuální narážky ve snaze vyprovokovat k násilné reakci
• ekonomické: nepřiměřená kontrola finančních výdajů (na domácnost apod), omezování přístupu k vlastním penězům, důsledná kontrola výpisů z účtu, ...
• sociální: kontrola telefonních hovorů, zpráv a přijaté pošty, bránění v návštěvách rodiny či přátel, pronásledování, nekončící "výslechy" typu "kde jsi byla, s kým ses setkala, kdy jsi přišla domů, ..." 

Za zavřenými dveřmi ...

Přiznejme si! Kdo by rád nevěděl, co se děje za dveřmi bytu či domu, když se zavřou! Zvlášť, když zpoza nich je slyšet hluk, křik a pláč dětí! Každý však potichu projde a tváří se, že nevidí a neslyší! Je to snazší! Nestarat se! Ať si to vyřeší sami! Vždyť to přece není naše věc! Opravdu?
Právě citový vztah partnerů může vytvářet domněnku, že v dané rodině nejde o domácí násilí, ale jen o "běžnou" výměnu názorů! Jaký je tedy rozdíl? Při hádce proti sobě stojí dvě rovnoprávné osoby, které si vzájemně, i když křikem vyměňují rozdílné názory. Při násilí je jedna agresorem a druhá obětí!

Ženy, buďte odvážné!

Týrané ženy často nemají dost odvahy vyhledat pomoc, protože se bojí nejen o svůj život, ale hlavně o životy svých dětí a o jejich budoucnost! Pro začátek se stačí obrátit a svěřit se blízkým známým, rodině či dobré přítelkyni.

Co dělat?

V každém případě začít situaci řešit! Nebát se, i když je to velmi těžké! Agresor - partner těží právě z toho, že se žena bojí a na tom je postaveno jeho ubližování nejen jí, ale i dětem. V případě bezprostředního ohrožení volat na policii! Po jejich příchodu mohou agresora vykázat ze společného bytu na dobu 48 hodin, během kterých je možné začít konečně problém řešit a hledat pomoc v různých občanských sdruženích, centrech pro týrané ženy, organizacích. Zde dostanete odborné rady a užitečné informace, jak v daných případech jednat. Pokud již dojde k útoku a ublížení na zdraví, je dobré dát se lékařsky ošetřit a vyžádat si potvrzení o zraněních. I domácí násilí je totiž třeba dokázat a toto je nejlepší důkaz! Dalším krokem je podat na policii trestní oznámení a uchýlit se i s dětmi ke známým nebo do krizového centra pro týrané ženy!

Na závěr 

Osvědčený recept na to, co dělat neexistuje! Ale jakýkoliv krok z bludného kruhu je krokem vpřed! I když překročení neviditelné hranice často stojí hodně slz, bolesti a modřin ...! Nesuďme proto! Nikdo totiž naplno nepochopí, co prožívá žena, které ubližuje partner, kterého milovala, nebo stále miluje, a se kterým ji spojuje to nejdůležitější - děti!