Asi nejméně upadly v zapomnění plody jalovce (Juniperus communis). Jedná se o typický jehličnatý keř. Pozor ale nezralé, ještě zelené bobule z něj netrháme! Sklízíme jen zralé, dvou- až tříleté bobule modročerné barvy, takzvané jalovčinky, které jsou na povrchu jakoby pokryté jinovatkou. Nejlepší termín pro sběr je podzim. Když bobule jalovce rozkoušete, uvnitř objevíme tři semínka nasládlé a současně kořenitě-pryskyřičných chuti. Kromě cukrů totiž obsahují až do dvě procenta silice, pryskyřici, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny a vitamin C. Působí močopudně, proto by je neměli konzumovat lidé, kteří mají problémy s ledvinami. Jelikož jalovce podporují trávení a povzbuzují chuť k jídlu, přidávají se do hůře stravitelných a mastných jídel. Očištěná zvěřina se před úpravou tradičně obaluje rozdrceným jalovcem, aby "dozrála". Mnozí mají rádi jalovcovou chuť i při přípravě rybích marinád. Milovníci dobrého zvěřinové guláše si ho nedovedou představit bez tohoto koření.
Pod názvem mateřídouška (Thymus sp.) se nejčastěji uvádí mateřídouška obecná (T. serpyllum). Ve skutečnosti se pod ním mohou skrývat další příbuzné druhy, které jsou stejně vhodné pro kuchyňské využití i jako léčivé rostliny. Nejlepší je mateřídouškou, volně rostoucí na kopečkách mravenišť některých lučních mravenců, neboť má příjemné citrónové aroma. Při jejím sklizni však nezničme příbytek mravenců. Lodyhy odřežme nebo odstřihněme. Tato tradiční léčivá bylina obsahuje asi procento silice, thymol, terpeny, třísloviny, hořčiny a flavonoidy. Především třísloviny pomáhají při trávení mastných jídel. Na jednu porci přidáváme asi na špičku nože sušené a podrcených bylinky, v případě použití čerstvé rostliny i o něco více. Mateřídouška je vhodná při přípravě dušené zvěřiny, osobitou příchuť dodá omeletě nebo náplni do bažanta či králíka. Rybářům se doporučuje speciálně připravené máslo s touto bylinou. Její vůní doslova prosákne smažený pstruh nebo lipan. Mateřídoušku lze taktéž použít všude tam, kde recepty doporučují tymián pravý (Thymus vulgaris) původem ze Středomoří.
Populární oregano z jihu Evropy je vlastně jen poddruhem dobromysli obecného (Origanum vulgare), rostoucího i u nás. Naše prababičky tuto bylinu nazvayi dobrá mysl či dobromysl, protože čaj z ní uklidňuje nervovou soustavu. Sušená dobromysl je vhodná do mastnějších pokrmů, například do guláše, včetně houbového, také do karbanátků, ale i do bramborových placek či rizota. Určitě touto bylinkou nezkazíme rybí maso. Podobně jako mateřídouška, i dobromysl obsahuje silici s thymol, hořčiny a až osm procent tříslovin. Kromě lepšího vylučování žluči tak pomáhá i při léčbě průjmu.
Jako ochucovadlo žvýkaček a exotických nápojů, případně na přípravu čaje proti nadměrné plynatosti se používá máta peprná (Mentha piperita), která se k nám dostala ve středověku ze Středomoří. Mátu na rozdíl od mnoha jiných bylin nemusíme sklízet pouze v době květu. Hořčiny a silice s obsahem mentolu napomáhají trávení, proto můžeme tuto sušenou a rozdrcenou bylinu přidávat spolu s dalšími například do karbanátků. Čerstvá zase dodá zajímavou "středomořskou" chuť náplni do bažanta či králíka. Také se může uplatnit při přípravě kebabu z jehněčího a zvěřiny.
V našich lesích, na loukách a pastvinách roste více druhů rostlin vhodných k ochucení jídel ze zvěřiny a ryb, ale ty, které jsme zmínili, patří k nejznámějším a nejosvědčenějším. Určitě nimi jídlo nezkazíte. Nespoléhejme pouze na nabídku supermarketů, ale zkuste jídlům dodat originální chuť přírody.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.