co udělat se starou dřevěnou podlahou, měli byste zjistit její věk a jaký je pod ní podklad. Pokud tuto informaci nemáte, nezbývá, jen část podlahy rozebrat a ověřit si její skutečný stav. Je totiž neefektivní investovat nemalé peníze do povrchové renovace starých parket, pokud je pod nimi nevyhovující podklad.
Rekonstrukce podlahy není jednoduchá a ani levná. Dobrá renovace vyjde v tom lepším případě levněji, pokud si vyberete komplikovanější a cenově náročnější systémy, můžete počítat s vyšší cenou, a to mluvíme jen o povrchové úpravě, čili o přebroušení, vytmelení a lakování nebo olejovaní. Nic z toho však nemá smysl, pokud je podlaha nalepená na špatný podklad. V historických budovách to většinou bývá škvárobeton, někdy jen samotná struska, přičemž parkety jsou ledabyle připevněny na roštech, které se mohly časem zničit. Tehdy je třeba podlahu celkem rozebrat a zbavit se tohoto odpadu. Pokud bydlíte v centru města v bytě na pátém patře bez výtahu, může to být problém.
Když se pustíte do kompletní opravy podlahy včetně podkladu, musíte počítat s několikatýdenní až několikaměsíční záležitostí. Prostor je potřeba samozřejmě zcela vyklidit, starou podlahu rozebrat a odstranit starý podklad, udělat betonový potěr, možná zvukově nebo hydro izolační vrstvu a čekat na vyschnutí. V principu musíte počítat se schnutím 1 mm za jeden den, takže pokud uděláte pěticentimetrový potěr, přičemž jde o starší budovu s přihlédnutím k jejímu větrání, potřebujete 6 až 8 týdnů jen na to, aby vyschl beton. Po 30 dnech můžete použít speciální nátěry proti vlhkosti, které jsou ale relativně drahé. Je to však jedno z řešení, když vás tlačí čas. Čekání ale nemůžete zkrátit na méně než 30 dní, protože to je technologický čas zrání betonu, ve kterém probíhají chemické procesy. Pokud máte podlahové vytápění, můžete po přibližně 20 dnech spustit náběhovou provozní fázi, která má trvat asi 3 týdny, takže znovu třeba počítat se 6 až 7 týdny. Zda pak položíte původní parkety, nebo se rozhodnete pro nové, je jen na vás. Dřevu většinou čas neublíží, takže není nutné vyměňovat ho.
Pokud netrváte na zachování původní dřevěné podlahy, z finančního hlediska bývá jednodušší zpátky parkety zpevnit nivelačním nátěrem nebo podlahu zcela odstranit, podklad upravit betonem a následně položit novou podlahovou krytinu - koberec, PVC či laminátovou plovoucí podlahu. Její výběr, zejména tloušťku, musíte přizpůsobit jiným prvkům v interiéru, jako jsou dveře, přechody mezi místnostmi nebo rozvody. Pokud vás od uchránění původní dřevěné podlahy nic neodradí nebo ji musíte zachovat, protože jde o památkovou budovu, máte tři možnosti. Pokud je podklad technicky vyhovující nebo zariskujeme a budete ho za vyhovující považovat, ale stará podlaha se vám nelíbí, můžete ji přebrousit a nalakovat. Pokud vám historická podstata budovy nedovolí podlahu odstranit a vy chcete takovou, která vám bude více vyhovovat, překryjte ji jinou krytinou. Když si však nejste jisti podkladem, investovat do povrchové úpravy původní podlahy se nedoporučuje. Nejnáročnější možností je kompletní renovace - tedy udělat nový základ, položit původní parkety a jejich povrch zrekonstruovat.
Každý uživatel má jiný pohled na opotřebení podlahy, z čehož vyplývá, že i potřeba její rekonstrukce je většinou individuální. Obecně však platí, že rekonstrukce podlahy má své opodstatnění, když se na podlaze začínají viditelně ukazovat vyšlapané cestičky. Tehdy je vhodné ji přebrousit. V tomto případě je důležitá preciznost. I méně šikovný mistr neodstraní více než 1 mm, šikovný ji zbaví jen povrchu, což je vhodné zvláště při lakovaných podlahách, když většinou není poškozeno dřevo, ale pouze lak. U kvalitních dubových parket se odstraní většinou 0,5 mm. To, kolikrát za životnost můžeme podlahu takto obnovit, závisí na původní tloušťce dřeva. Konečná tloušťka by neměla být menší než 6 až 8 mm. Přílišné obroušení nášlapné vrstvy může při vrstvených podlahách způsobit jejich deformaci. Nepříznivý výsledek ještě umocní přelakování nebo olejování. Proto vždy třeba dbát na dostatečnou tloušťku, která zůstane po obroušení.
Čas potřebný na povrchovou rekonstrukci závisí na tom, jakou závěrečnou úpravu si zvolíte.Můžete se rozhodnout pro lakování, olejování nebo voskování. Poslední dvě možnosti se neliší technologií, jen chemickým principem. Co se týká povrchové úpravy, osobně jsem zastáncem olejovaných podlah, protože jde o přírodní produkt, většinou na bázi lněného oleje, který vsákne do dřeva. Je to vlastně jen impregnace. Po takovém ošetření cítíte jeho strukturu, zkrátka, je to dřevo i na dotek. Působí teplejší a také údržba a případná další rekonstrukce jsou jednodušší, protože se dají udělat lokálně. Myslím si, že i pro tyto vlastnosti se olejované podlahy používají stále častěji, cenový rozdíl oproti lakovaným je zanedbatelný. Jelikož opravy lze provést i lokálně, zvládne je i laik. Stačí se jen soustředit na nejpoužívanější místa a odsunout menší kusy nábytku. Pokud podlahu opravíte v pátek, víkend strávíte na chatě či u rodičů, v neděli po ní můžete klidně chodit. Opravy do rozsahu přibližně 20 čtverečních centimetrů můžete udělat večer, a pokud si dáte pozor, abyste na inkriminované místo nešlapalo více, než je nutné, ráno můžete podlahu normálně používat. Pokud nemáte možnost odjet na víkend, můžete použít systémy, které dovolují podlahu používat již po osmi hodinách. Jde však o dražší způsob renovace.
proto je třeba si dobře promyslet logistiku. Musíte vyklidit celou místnost. Promyslete si, kam umístíte zařízení. Lak třeba zbrousit celoplošně, což je náročný a velmi prašný proces. Lakuje se minimálně ve dvou, optimálně ve třech vrstvách. Pokaždé po nanesení nové vrstvy třeba podlahu přebrousit brusným papírem, většinou s různou zrnitostí. Některé laky jsou na 80 až 90% vytvrzené po dvou-třech dnech, některé až po pěti-šesti. Ideální je, pokud po čerstvě nalakované podlaze nešlapete zhruba 10 dní. Pokud to nedodržíte, riskujete, že lak nebude dokonale tvrdý a podlahu znovu poškodíte, zvláště když máte malé děti a domácí zvířata. Výhodou je, že i původně lakované parkety se dají po zbroušení ošetřit olejem. Chcete-li na původně olejovanou podlahu použít lak, musíte použít speciální, který k ní přilne. Lakované a olejované povrchy mají svá specifika. Dokud lak vytváří silnější ochrannou vrstvu, která chrání proti oděrům, olejovaná podlaha působí mnohem přirozeněji. Není na ní vidět jak škrábance ani nanesenou vrstvu oleje, který se postupně vpíjí do dřeva, kde časem vytvrdne, díky čemuž zvyšuje i tvrdost nášlapné vrstvy. Oba druhy podlah je však vhodné po čase kompletně zbrousit a znovu nalakovat či naolejovat.
a respektovat se všemi jejími nedokonalostmi a zrenovovat jen její povrch. Konečný vzhled bude odpovídat času prvotní montáže, což má pro mnohé lidi své kouzlo. Pokud je však dřevo příliš seschlé (to znáte tak, že mezi vlysy jsou velké mezery) a uvolněné(parkety se hýbou a klapou), je lepší podlahu rozebrat, poskládat nanovo a chybějící část doplnit novými kusy. Při místnosti o rozloze 30 čtverečních metrů vám budou chybět zhruba jeden až dva čtvereční metry. Dnes není problém dát si vyrobit kusy podle původních. Budou mít sice trochu jinou barvu, rozdíl se ale za několik let ztratí. Pokud máte představu, jak bude vypadat zařízení interiéru, nové části umístěte pod nábytek. Při rekonstrukci celého bytu nebo většího prostoru se obvykle posbírají parkety ze všech místností a do jednoho pokoje se dokoupí nové. Pokud renovujete celý byt, podlahu si rozhodně nechte na konec.
Abychom co nejvíce oddálily rekonstrukci, podlahu třeba samozřejmě správně udržovat. Faktem je, že lakované podlahy působí luxusnějším dojmem, protože obvykle jsou lesklejší. Pokud víte, jak na ně, údržba může být jednoduchá. Pokud chodíte doma naboso či v pantoflích, nemáte malé děti nebo domácí zvířata, tedy fungování v domácnosti je takové, že se povrch nepoškrábe, může vám vydržet i 15 až 20 let bez nutnosti rekonstrukce. Olejovaná podlaha vyžaduje po určitém čase, který závisí na jejím namáhání, přeolejování, protože olej jednak vysychá a jednak se při mokrém čištění podlahy vymývá. Proto je důležité používat čisticí prostředky s příměsí oleje. Pokud je podlaha extrémně namáhaná, například ve veřejných provozech, je nezbytné ji takto ošetřit i dvakrát do roka. V domácím prostředí v bytech se zvýšenou provozem musíme podlahu přeolejovat po roce až dvou, ale většinou je tento interval pět až deset let. Takovou údržbu zvládnete i sami, není technicky náročná.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.