Podlaha v koupelně

Výběr podlahových krytin u nás dlouhá léta podléhal úzkému sortimentu nabídky. Postupně se situace změnila a spotřebitelé si mohou vybírat z módních trendů, mezi nimiž převládají podlahy z přírodních materiálů, jako je dřevo, respektive korek. Tradičně neutichá ani zájem o dlažby.

Dřevo v koupelně?

Do koupelny jako podlahová krytina proniká i dřevo. Samozřejmě, ne jakékoliv. Důležité je, aby bylo odolné proti vodě. Můžeme se setkat s rozmanitými exotickými dřevinami, z nichž koupelnovým podmínkám vyhovuje například teak. Teakové podlahy se vyrábějí jako parketové nebo dýhované. Sestavují se z masivních či z vícevrstvých hranolků. Složitější to je však s cenou - metr čtvereční teakové podlahy může stát i 3 000 korun bez pokládky. Třeba si však uvědomit, že případná koupě domácího, a tím pádem obvykle i levnějšího dřeva, je výhodná jen relativně.Vždyť ani cena chemických přípravků, které je třeba na úpravu dřevěných vlastností, není zanedbatelná. Proto je důležité nepodcenit údržbu. Pokud jsme ochotni pro dřevěnou podlahu v koupelně přivřít oči nad spárami a nevadí nám, že se o ni budeme muset více starat, pak vybírejme takové dřeviny, které nasáknou jen minimálně. Jak jsme již zmínili, většinou jsou to tropické dřeviny, na náš buk nebo smrk raději zapomeňme.Ani při exotických dřevinách však nelze vyloučit několikamilimetrové spáry. Mohou vzniknout při změnách relativní vlhkosti a teploty vzduchu. Důležitou podmínkou dlouhodobé životnosti dřevěné podlahy je co nejkvalitnější povrchová úprava, tedy lakování. Při něm se uzavřou póry a dřevo je chráněno proti vlhkosti. I v tomto případě platí, že všeho moc škodí - vysoká vrstva laku zase může klouzat.Důležité však nejsou jen prostředky na ochranu a údržbu, ale i pečlivé utírání, aby na podlaze zbytečně nezůstávala voda.

Dřevo je třeba ošetřovat

Pro povrchovou úpravu dřeva rostoucího v severním mírném pásmu se používají disperzní lazury, které sametovomatným filmem zvýrazňují přirozenou strukturu. Používají se i syntetické lazury. Laky z nitrocelulózy - ať už matné nebo lesklé, dokonce i olejové emaily - všechny jsou určeny výhradně pro povrchovou úpravu dřeva v interiérech. Olejové laky a syntetika se hodí i pro exteriérové ​​aplikace. Je důležité, aby dřevo určené na povrchovou úpravu bylo dostatečně suché, zbavené živičných skvrn, obroušené a oprášené. Podlahy s lakovanou povrchovou úpravou mají velmi snadnou údržbu. Stačí je otřít vlhkým hadrem, případně lze použít saponát. I když jsou kvalitní, vzniku škrábanců nezabráníme. Při větším poškození dřevěné podlahy ji můžeme zbrousit a povrchovou úpravu obnovit. Dřevěné podlahy s olejovaným povrchem zdůrazňují přírodní původ celé dřevěné podlahy. Olej proniká do horní nášlapné vrstvy a zdůrazňuje materiálovou strukturu. Zároveň zintenzivňuje barevné odstíny dřeva. Olejová úprava dřevěné podlahy je matná a oproti úpravě klasickým lakem se o ni třeba více starat.

Dlažby

Nabídka dlaždic je v sortimentu také v kvalitě tak obrovská, že si určitě vybere doslova každý. Při jejich vývoji se výrobci zaměřují na oblibu a vzhledem k tomu lze hovořit o trendu, který charakterizují zvětšující se formáty. V současnosti jsou tradiční dlaždice se standardními rozměry 45 × 45 cm, tak s většími, například 60 × 120 cm. Ani barevnosti se meze nekladou. Na výběr jsou dlaždice s odstíny snad celého barevného spektra. Vedle tradičních zelených, šedých a modrých barvách se stále více kupují růžové, například v kombinaci s šedou nebo světle zelenou. Odborníci na barevný design letos upřednostňují dlaždice v barvách kůže. Ti, kteří upřednostňují střídmost, doplní jednoduché zařízení koupelny keramickými materiály s metalickým nebo třpytivým povrchem. Dlouhodobě moderními jsou úzké spáry, které snad nejlépe vyniknou při kalibrované dlažbě.

Ach, ta lepidla ...

Problémem dlažby může být použito lepidlo nebo spárovací materiál. Zejména v okolí vany, ve sprchách a všude tam, kde se dostává voda do kontaktu s lepícím materiálem, může docházet k průsakům. Příčinou jsou drobné trhliny a tzv.. kapilární vzlínavost, která vede vodu do materiálu.Následné zavlhnutí může narušit strukturu a v důsledku pevnosti lepicího materiálu se projeví odpadáváním nebo uvolněním obkladů. I proto by měl být kladen důraz na kvalitu tak použitého lepicího materiálu i obkladačských prací. V podstatě jde o to, aby dlažba i obklady byly před samotným lepením čisté a suché. Teprve potom by měl řemeslník začít s lepením. Spárovací materiál by se měl nanášet do mezer mezi obklady stěrkou. Po krátkém, zhruba čtvrthodinovém zaschnutí se spárovaná plocha přetře vlhkým hadrem. Po několika minutách se přebytečný materiál setře. Během prvních dvanácti hodin se doporučuje parkety nezatěžovat a nestoupat na ně.

Bezpečnost nadevše

Abychom předešli úrazu při vystupování z vany nebo ze sprchového koutu, položíme do koupelny speciální protiskluzovou dlažbu. V koupelně by neměla chybět ani kvalitní protiskluzová předložka, která je bezpečná, příjemná na dotek a navíc působí jako dekorativní prvek. Výborné předložky z akrylu nebo z bavlny vyrábí řada domácích firem, přičemž v jejich nových kolekcích je několik desítek modelů s elegantními geometrickými, tradičními a sportovními vzory.

Návrat linolea

Ve vlhkém prostředí je ideální taková podlaha, do níž se vlhkost nemá šanci dostat. Jednolitý povrch se dobře čistí, nejsou v něm spáry, ve kterých by se zachycovala špína. Tyto požadavky splňuje staré známé linoleum, které dnes už vůbec nemusí být takovým, jaké si ho mnozí pamatujeme z doby před desítkami let. Někdy se může spojovat s aktuálnější vinylovou podlahovou krytinou - polyvinylchloridem (PVC). V koupelně to linoleu i novějšímu PVC sluší. Oba materiály jsou měkké, pružné a pohlcují zvukové vibrace. Současný sortiment zahrnuje stovky vzorů. Nejen jednobarevné nebo skládané z jednotlivých kousků, ale také třpytivé, s rozmanitými vzory dřeva, kamene, s imitací keramické dlažby, přičemž jsou doplněny různými ozdobnými pásy nebo intarziemi.

PVC a linoleum se lepí na rovný, suchý a čistý podklad,

případné spoje se upravují za studena.Na zakončení u zdi se používá lišta. Pro úplnost ještě uveďme, jak v koupelně vytvoříme povrch beze spár. Jde o tzv.. litou podlahu. Princip je jednoduchý - na podklad se nalije speciální hmota a nechá se zatvrdnout. Původ má v nivelačních stěrkách, ale jako finální povrch vypadá podstatně lépe. Může se barvit, vzorkovat barevnými vločkami nebo pískem, lze v ní vytvářet různé dekorace. Samotná hmota je pórovitá, proto se musí povrchově upravit například polymerními vosky, které ji chrání proti působení vlhkosti. Trvanlivější je epoxidový nátěr. Velmi odolná hmota se získává smícháním epoxidové pryskyřice s rozemletým kamenem.

Korek? To nejsou jen zátky!

Stále tak trochu nedoceněným přírodním materiálem i v koupelně je korek. Podle mínění některých podlahářů jsou jeho užitné vlastnosti ve vlhkém prostředí lepší než vlastnosti dřeva. Je měkký, teplý a pružný a vyrábí se nejen v tlumených přírodních barvách, ale také v živých a zářivých barvách. Vyžaduje však precizní nalakování. Po položení se lakují i ​​korkové dlaždice s PVC fólií. Dvě vrstvy laku na nich vytvoří monolitický povrch s uzavřenými spárami, který nepropustí vodu ani tehdy, kdyby na něm stála. Kvalitní podlahový korek je hutný, má mít specifickou hmotnost vyšší než 420 kg/m3. Obkladový nebo podezřele levný korek na položení podlahy rozhodně nedoporučujeme. Korková plovoucí podlaha se dá pořídit v cenách zhruba od tisíc korun za čtvereční metr.

Laminát zaznamenal posun v kvalitě

Laminátová podlaha, která splňuje vysoké nároky na povrchovou odolnost v komerčních prostorách v zátěžových třídách AC3/31, AC4/32, po novém AC5/33, se obvykle vyrábí v tloušťkách 7, 8 a 12 mm. Může mít integrovanou akustickou podložku a podélné mikrofáze. Zajímavou třídou laminátu je Aquastar, který má vnitřní složení laminátové desky odolné proti vodě. Pro kladení takové podlahy je třeba použít odlišný těsnící tmel.