Dřevo je hvězdou v dobrém dojmu a příjemném působení a díky široké nabídce různých typů podlah či druhů dřevin si jistě vybere každý. Ani laminát v tomto směru nezaostává. Moderní laminátové podlahy se vzhledem stále více blíží dřevěnému originálu a svůj přírodní vzor dokonce předstihují ve škále barev a vzorů. I když se tento mistr kamufláže prozradí při dotyku (a také při dupnutí), k jeho výhodám třeba připočítat cenu, která je ve srovnání s dřevěnými podlahami nižší i u opravdu kvalitních laminátů. Rozdíl bývá citelný zejména u exotických dřevin (respektive jejich dekorech). Nezanedbatelnou předností obou podlahových sestřenic je i jednoduchý úklid - stačí vysavač, občas hadr a kbelík se správným obsahem, a z podlahy by se dalo i jíst. S kobercovou alternativou velkého úklidu - tepováním, opravdu nesrovnatelné. A co je ještě třeba dodat, aby dřevěné a laminátové podlahy zanechaly dobrý první, i každý další dojem? Každá potřebuje to své - od uložení až po pravidelnou údržbu.
Prvním krokem k úspěchu je správný výběr podlahy. Pokud nebereme v úvahu vzhled, který je otázkou vkusu, a podíváme se na věc čistě prakticky, měli bychom vycházet z podmínek v interiéru a výběr přizpůsobit zatížení, kterému bude podlaha vystavena. V tomto směru se při plovoucích podlahách dozvíte vše potřebné z piktogramů. Tam, kde se předpokládají větší výkyvy teplot nebo vlhkosti, jsou obecně vhodnější plovoucí velkoplošné parkety. Masivní parkety z tvrdého dřeva se obecně doporučují do namáhaných prostor - taková podlaha je odolná a lze ji vícekrát přebrousit. V bytech se však na podlahu nekladou velmi vysoké nároky. Výjimkou je asi jen předsíň či hala, kde by podlaha měla lépe odolávat oděru, a koupelna a kuchyně, kde by měla být připravena na zvýšenou vlhkost.
Například v koupelně lze použít masivní podlahy z odolných exotických dřevin s vysokou hustotou, které se při změně vlhkosti jen minimálně deformují a nepodléhají hnilobě. Jejich povrch se obvykle chrání impregnací nebo laky odolnými proti vodě. Do vlhka je stavěn i konstrukční princip palubky - podlahové desky jsou uloženy na roštu a případná vlhkost se snadno odvětrá. Variantou vhodnou zejména do kuchyní jsou plovoucí parkety, jejichž všechny vrstvy (včetně hran a spojů) jsou upraveny tak, aby odolávaly působení vlhkosti.
Je klasikou, známou například ze starých venkovských domů - masivní dřevěné desky (silné asi 2 až 2,5 cm) bez povrchové úpravy se ukládají a fixují na dřevěné hranolky, přičemž se spojují na pero a drážku.Palubovka se nejčastěji dělá z poměrně levného, zároveň však i měkkého smrkového dřeva. Taková podlaha se nakonec povrchově upraví - lakem, olejem či voskem, případně i barevnou lazurou.
Masivní parkety patří také mezi tradiční, spíše "městské" podlahy. Jednotlivé kousky tvrdého dřeva - vlysy, se lepí na podklad (tradiční je lepení do asfaltu) tak, aby vytvořily vzor - asi nejznámější je rybina (rybí kost, stromeček). Vlysy se zároveň po obvodu navzájem spojují na pero a drážku. Podobným typem masivní dřevěné podlahy je i takzvaná průmyslová podlaha, složená z malých kousků ukládaných těsně k sobě na hranu (povrch má pak kresbu tenkých pásků). Po uložení se podlaha přebrousí, vytmelí a povrchově upraví - nejčastěji nalakuje, může se však i napustit voskem či olejem. Právě s masivními parketami z tvrdého dřeva se spojuje představa mnoha lidí o "věčné" podlaze - lak chrání dřevo asi patnáct až dvacet let, pak se podlaha přebrousí a znovu nalakuje. Odborníci jí proto předpovídají dlouhý život - minimálně 100 let.
Jsou moderním typem dřevěné podlahy, která se díky rychlému ukládání, jednoduché údržbě, široké nabídce dřevin a příznivé ceně rychle zařadila mezi nejpoužívanější podlahoviny v obytných interiérech.Říká se jim také hotové parkety, protože se po položení nebrousí a nelakují - obyčejně se totiž povrchově upravují (lakují nebo olejují) již při výrobě. Jednotlivé lamely se navzájem spojují lepením v jednoduchém pero-rýhovaný spoj nebo pomocí tvarových zámkových spojů (takzvaný klik). Plocha takové podlahy není pevně spojena ani s podkladem, ani s okolními stěnami, proto se nazývá plovoucí. Díky třívrstvé konstrukci jsou velkoplošné parkety stabilní - změny objemu či tvaru vlivem vlhkosti jsou minimální a zároveň levnější - z odolné a tvrdé, ale i drahé dřeviny je pouze vrchní, nášlapná vrstva (obvykle je hrubá 3 až 4 mm, u některých druhů se používá dýha z ušlechtilého dřeva). Navíc, plovoucí konstrukce eliminuje vydouvání podlahy či zvětšování spár, které by, pokud by byly lamely pevně spojeny s podkladem, mohlo nastat při objemových změnách dřeva vlivem vlhkosti.
bez ohledu na formu a konstrukci mají dřevěné podlahy jedno společné - materiálem nášlapné vrstvy je dřevo. Společným znakem dřevěných a laminátových plovoucích podlah je zase jejich konstrukce.
Jsou variantou plovoucí podlahy s podobnou třívrstvou konstrukcí jako dřevěné velkoplošné parkety, vrchní nášlapnou vrstvu však v tomto případě tvoří fólie nebo několik vrstev papíru s barvotiskovým vzorem a napuštěného speciální pryskyřicí. Díky tomu dokáží laminátové podlahy nabídnout za dostupnou cenu bezkonkurenčně širokou škálu vzorů a barev (nejoblíbenějšími však zůstávají dekory dřeva). Povrch parkety chrání před poškozením odolný průhledný povlak (takzvaný overlay) - například nalisována melaminová pryskyřice.
při kterém by se měly dodržovat podmínky stanovené výrobcem - jednou z nejdůležitějších je vlhkost (respektive suchost) ukládaného materiálu (ta je důležitá zejména u dřevěných podlah), a také teplota a relativní vlhkost vzduchu v místnosti (teplota by měla být nad 18 ° C, vlhkost 40 až 70%). Doporučuje se také, aby se podlaha před uložením nějaký čas v prostoru aklimatizovala - například dřevěné vlysy na to potřebují asi 14 dní. Přirozenou reakcí dřeva na změnu vlhkosti je totiž změna jeho objemu (parkety se roztahují a stahují), takže při nesprávném položení a vlhčím dřevě by se mezi jednotlivými kusy (parketami, deskami či vlysy) mohli otevřít spáry (pokud se vlhké dřevo vysuší) nebo by se podlaha vyklenulo (pokud se zvýší vzdušná vlhkost a dřevo více navlhne).
Ať už jde o masivní dřevěnou podlahu, nebo o laminát. Při palubovce se rovinný povrch lze dosáhnout pomocí roštu, na rovinnosti podkladu tedy až tak nezáleží, u ostatních podlahách je však rovinný podklad opravdu důležitý.Dá se říci, že o co je horší podklad, o to je nižší životnost podlahy, navíc, právě nerovný podklad může být příčinou nepříjemného vrzání klasických parket. Plovoucí podlaha se zas může na nerovném povrchu časem zdeformovat, dokonce se pod tlakem může ve spoji zlomit pero. Vlivem deformace se pak otevřou spáry mezi lamelami a dostane se do nich prach a vlhkost. Taková "chybička krásy" může vést až k předčasné zkáze postižených lamel - vlhkost pronikající do jednotlivých vrstev parkety je totiž hotovou pohromou jednak pro dřevo, jednak pro laminát.
Rozhodující vliv na vzhled a odolnost všech dřevěných podlah má materiál vrchní, tedy nášlapné vrstvy a jeho povrchová úprava. Právě ony jsou určující i pro pravidla údržby. Dřevo reaguje na vlhkost a teplotu v interiéru, a protože je relativně měkkým materiálem, poměrně špatně odolává odírání a snadno se poškodí. Každé dřevo však dostalo do vínku jinou tvrdost, i různou tendenci měnit spolu s měnící se vlhkostí svůj objem či tvar. Tyto vlastnosti většinou souvisejí s hustotou (a tedy i hmotností) dřeva - obecně lze tedy říci, že těžší (a tedy i hustší) dřevo bývá tvrdší, tmavší a méně citlivé na vlhkost.
které rostou v náročnějších podmínkách - v severském chladu či jižním vlhku. Exotické dřevo tedy méně reaguje na vlhkost (např. náš buk sesychá v rozmezí 17 až 21% objemu, asijské merbau 6,5 až 8% a teak 7 až 9%). Parkety z těchto dřevin se hodí i do náročnějších podmínek a mohou mít větší šířky a délky bez obav ze spár či praskání. Vlastnosti dřevěné podlahy však lze ovlivnit povrchovou úpravou - ta dokáže pozměnit jednak její vzhled či pocit při dotyku, jednak tvrdost a odolnost proti oděru
Lakování je nejpoužívanější povrchovou úpravou dřevěných podlah. Odolnost a životnost podlahy přitom ve velké míře závisí právě na kvalitě laku - od toho, jak dlouho a jak dobře dokáže dřevo chránit proti vlivům vlhkosti, vtlačování a otěru. Lak však musí být nejen dostatečně tvrdý, aby podlahu chránil před poškozením, ale zároveň i elastický, aby odolal rozměrovým změnám dřeva, které způsobují změny klimatických podmínek. Dřevěné plovoucí podlahy se obvykle dodávají již s hotovou povrchovou úpravou, přičemž většina z nich je lakovaná - při výrobě lamel se pomocí tzv.. polévacích strojů nanáší několik (3 až 7) vrstev laku, které se vytvrzují pomocí UV záření. Výsledkem je mimořádně odolná nášlapná vrstva. Výhodou je také to, že po podlaze můžete hned po položení chodit.
Nejdříve se brousí v několika fázích (postupně od hrubého po jemné broušení), pak se na ně nanese několik vrstev bezbarvého laku (základní a po přebroušení jedna nebo více vrstev vrchního laku). Jelikož lak dokáže zvýraznit nejen krásu, ale i chyby dřevěné podlahy, jsou stejně důležité obě fáze postupu - jak broušení, tak i lakování. Lak je třeba vybírat nejen podle vzhledu (matný, polomatný nebo lesklý), ale i podle vlastností - různé laky jsou určeny na různé typy podlah i různou intenzitu a způsob použití (například mimořádně pružné uretánalkydové laky jsou vhodné na podlahy s podlahovým vytápěním nebo na dlouhé desky ). V obytných interiérech se používají zejména laky na vodní bázi - jsou bezpečnější a lepší pro zdraví obyvatel domu, i pro životní prostředí. Jsou bez zápachu a jejich výhodou je i rychlé schnutí a snadné nanášení. Lakované podlahy jsou odolné a snadno se udržují, tuto povrchovou úpravu však na dřevě vidět i cítit na dotek. Proto zastánci "čisté přírody" dávají přednost olejovaným a voskovaným podlahám. Na nalakovanou podlahu nespěchejte a dodržujte doporučení výrobce laku. Podlaha je obvykle suchá po 1 až 3 hodinách, lak však potřebuje ještě trochu času, aby dostatečně vytvrdl. Chodit po něm můžete obvykle asi po 8 hodinách od nanesení vrchní vrstvy, nábytek nastěhujte nejdříve po 24 hodinách (na nožkách by neměly chybět ochranné podložky). Než položíte na podlahu koberce, vyčkejte alespoň týden.
Voskování a olejování jsou podobné povrchové úpravy - dřevo se napustí tekutým voskem nebo olejem (přírodním nebo syntetickým), které vsáknou do jeho struktury, vyplní póry, a tak chrání podlahu zejména proti vlhkosti. Moderní oleje se vytvrzují UV zářením - vpijí se do měkkých vláken dřeva, kde vykrystalizují a zpevní ho. Zvýší se tak tvrdost dřeva a povrch podlahy je téměř tak odolný jako lakovaný. Na rozdíl od laku však olej ani vosk nevytvoří na povrchu podlahy film a dřevo zůstane přirozeně matné nebo sametové, jakoby bylo jen nahladko vybroušené. I při těchto úpravách je proto důležitá příprava před nanesením oleje či vosku - dokonalé zbroušení povrchu. Oleje a vosky se v tenké vrstvě opakovaně nanášejí na podlahu (pomocí štětce, mohérového válečku, leštícího stroje ...), přebytečný materiál se vždy setře hadrem a povrch se nakonec přeleští.
Oživí jejich barvu a zvýrazní kresbu.Vytvrzování oleje však může trvat i několik dní, takže si chvíli počkáte, dokud budete moci na podlahu vstoupit. Podlaha impregnovaná olejem navíc vyžaduje údržbu již po krátkém čase - olej proniká do dřeva jen pomalu a chvíli trvá, než se povrch zcela nasytí. Nedostatečná impregnace se projeví vzhledem jakéhosi závoje nebo na pocit drsnějším povrchem dřeva. Vosky mohou být nejen čiré, ale i pigmentované (krycí nebo transparentní), kterými se dá světlé dřevo zabarvit nebo tónovat. Na pigmentové nátěry se nakonec nanese odpovídající tvrdý vosk. Po jeho zaschnutí (asi jeden den) lze podlahu doleštit kartáčem nebo leštícím strojem, díky čemuž získá dřevo hedvábný lesk a místnost se může používat. Nejžádanější povrchová úprava je taková, která vypadá jako olej nebo vosk, a zároveň je mechanicky odolná a udržuje se snadno jako lak. Taková ochrana dřevěných podlah však neexistuje. Snahou výrobců však je vyrobit takový lak, který se po nanesení vzhledem co nejvíce blíží olejovanému či voskování povrchu. (Například extra matný dvousložkový vodní lak s přísadou polyuretanu se vzhledem blíží olejované podlaze a je vysoce odolný proti opotřebení.)
Běžná údržba všech zmíněných podlah (včetně laminátových) je podobná a platí při ní dvě základní pravidla: Udržovat bez prachu a namáčet co nejméně. Prach, písek či kamínky z bot by mohly podlahu poškrábat, proto je důležitá rohožka u vstupních dveří (nejlépe jedna z vnější a jedna z vnitřní strany), a také pravidelné odstraňování prachu - vysávání nebo zametání. Asi jednou za týden je dobré utřít podlahu dobře vyždímaným hadrem. Důležité je podlahu velmi nenamáčet - dřevo by mohlo zešednout nebo nabobtnat (zejména dřeviny citlivé na změny vlhkosti, jako např. buk a jasan). Do čisticí vody se přidává prostředek speciálně určený pro ten který typ podlahy podle její povrchové úpravy - takové prostředky obvykle čistí i ošetřují povrch, neředěnými se dá odstranit většina odolných skvrn.
Dřevěnou podlahu totiž vysušují a poškozují podobně jako vaše ruce, navíc mohou způsobit vyplavení lepidla ze spojů. Přes spáry se pak dostává vlhkost do spodních vrstev parket a celá podlaha se ničí. Další ošetřování dřevěných a laminátových podlah se liší podle typu povrchové úpravy - dřevěné lakované a laminátové podlahy se v bytech doporučuje jeden-až dvakrát za rok ošetřit přípravkem, který vytvoří na povrchu ochranný film, oživí vzhled podlahy a ochrání povrch proti otěru, čímž se prodlouží životnost laku.
a ošetřit i olejované podlahy, protože běžné používání a úklid je vysušuje. Tento proces je však náročnější než ošetření lakovaného povrchu: podlahu třeba nejdříve překartáčovat (ručně nebo strojem s rotujícími kartáči, tzv.. kombajnem), pak naimpregnovat ošetřovacím olejem a po vysušení ještě přeleštit. Ruční intenzivní vyčištění celé podlahy je poměrně náročné a nejlépe se dělá ve dvojici - jeden odstraňuje roztokem čisticího prostředku zbytky ošetřovacích prostředků a nečistoty, druhý okamžitě odsává rozpuštěné nečistoty (vysavačem na vodu nebo savými hadry), aby dřevo nezůstalo mokré. Potom se podlaha pročistí vodou a ošetří olejem na dřevěné podlahy.
Opotřebovaná dřevěná podlaha se většinou dá zrenovovat - záleží zejména na tloušťce nášlapné vrstvy. Lakovaná podlaha se nejprve celá přebrousí (v několika fázích), čímž se zlikvidují škrábance a další následky dlouholetého používání. Kromě laku se přitom odstraní i tenká, asi půl milimetrová vrstvička dřeva. Při vlysech o tloušťce asi 21 mm patří nášlapné vrstvě 10 mm a takovou podlahu lze brousit více než desetkrát, velkoplošné parkety mají asi čtyřmilimetrovou nášlapnou vrstvu, takže je jim souzeno asi čtyři bezpečné znovuzrození. Pokud je nášlapná vrstva z dýhy nebo z laminátu, není taková renovace vůbec možná.
ochraně proti mechanickému poškození a správné údržbě je předpokládaná životnost kvalitních velkoplošných dřevěných parket asi čtyřicet až šedesát let, životnost masivní dřevěné podlahy přes sto. Přebroušený povrch se vytmelí a znovu se na něj nanese několik vrstev laku. Hluboké rýhy ve dřevě se však úplně neztratí ani po přebroušení a vytmelení - na to je třeba pamatovat zejména u podlah z měkkých dřevin. Poškozené olejované a voskované podlahy, na které nestačí intenzivní vyčištění a doolejování, se renovují podobně jako lakované - přebrousí se a povrch se znovu ošetří příslušným prostředkem. Výhodou však je, že tento proces lze uplatnit pouze na části podlahy bez toho, abyste zanechali viditelné stopy. Na takovou renovaci jsou určeny speciální sady, které obsahují jednak prostředky na lokální přebroušení, jednak i ošetřující olej nebo napuštěné hadříky. Tento postup se však nedoporučuje při UV-olejovaných hotových parket.
Lakované podlahy bývají dražší, ale i odolnější. Jejich nevýhodou je složitější renovace - takovou podlahu nelze opravit lokálně, musí se obrousit a znovu přelakovat celoplošně. To samozřejmě znamená vystěhování interiéru. Podlahy upravené voskem a olejem nekloužou (což ocení zejména starší lidé), hůře však odolávají chemikáliím či stopám po podrážkách. Jsou náročnější na údržbu, při poškození je však možná lokální oprava. A pokud byste chtěli povrchovou úpravu jednou změnit: Parkety upravené olejem se již nelakují, dřevěné podlahy ošetřené voskem se mohou přebrousit a nalakovat. Lakované parkety, se po přebroušení mohou upravit voskem nebo olejem.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.