V tomto případě to příroda zařídila spravedlivě. Kazy, onemocnění dásní a předčasná ztráta zubů, se příslušníků obou pohlaví týkají přibližně stejně. Muži jsou sice náchylnější na bolest, ale v zubařských křeslech občas kolabují i ženy .
Mírné "mravenčení" v žaludku nemusí být hned projevem dentální fobie, kterou jistá část obyvatelstva trpí. Nadprůměrný strach může vyvolat už jen samotný zvuk vrtačky, pohled na zubařské křeslo či pomyšlení na injekční stříkačku. Fobie může být do jisté míry způsobena první negativní zkušeností u zubaře. Už malé dítě si dokáže s odstupem času uvědomit, že nucené či "násilné" ošetření mu v konečném důsledku ulevilo od bolesti. Za pravděpodobnější příčinu se považuje spíše pocit vyvolaný strohou, neosobní atmosférou a někdy příliš nadřazeným přístupem lékaře.
a dal mu prostor k vyjádření. Aby ztratil stísněnost z toho, že s otevřenými ústy se nedokáže bránit. Význam při odbourávání strachu hraje správný výběr dentisty, který dokáže poskytnout pacientovi i lidský komfort. Pokud jste skuteční bázlivci, zkuste si s sebou do ordinace přivést morální průvod, který vás pak za odměnu vezme například do kina, nebo vám koupí něco hezkého. Bolest se dá samozřejmě úspěšně eliminovat lokální anestezií -místním znecitlivěním nervů.
Každý zub je jako človíček s vlastním životem. Představuje organismus, který je pod tvrdým obalem protkán vyživujícím nervově-cévním svazkem. V něm uvnitř od špičky kořene do korunkové části vede dutinka, obalená tvrdou skořápkou zuboviny (dentinu). V ní je uzavřen nerv. Když je poškozený, prokrvuje se a tak jako leckteré zanícené místo, zvětšuje svůj objem. Jelikož zub se ve své tvrdosti nemá možnost rozpínat, zánět způsobuje tlakovou, pulzující bolest.
Nikdy se nezačíná ve středu zubu, ale vždy na jeho okraji, často v nejméně přístupném mezizubním prostoru a šíří se směrem dovnitř. Z cukrů uložených na povlaku vytvářejí bakterie kyselinu mléčnou, která je schopna narušit sklovinu a vytlačit z ní částečky vápníku. I když má někdo zuby odolnější, obecně platí, že kazivost je způsobena především nesprávnou či nedostatečnou hygienou, tedy kyselým pH v ústech. Čím je pH zásaditější, tím líněji bakterie pracují. Jakmile se přehoupne do kyselého prostředí, bakterie ožívají. Permanentně kyselé pH v ústech obvykle způsobuje zvýšená kyselost žaludečních šťáv.
Při stírání povlaku kromě mechanického čištění zubním kartáčkem hrají důležitou roli i sliny, které omývají povrch zubu. Ředí množství cukru, neutralizují pH, čímž berou bakteriím podklad pro tvorbu kyselin. Sliny navíc obsahují minerály, které jsou schopny obnovovat povrch skloviny. Tvorbu slin významně podporuje pitný režim a žvýkání žvýkačky. Při onemocnění slinných žláz, kterým trpí lidé dlouhodobě užívající některé léky nebo při syndromu suchých úst, který postihuje např. onkologické pacienty, je proto zvýšené riziko tvorby kazu. Důležitou funkci při ústní hygieně hrají i naše "řečnické orgány". Místa, která se průběžně čistí pohybem jazyka, tváří a rtů, se označují jako Habituální čisté. Mezizubní prostory, kde je zvýšené riziko kazu, se nazývají Habituální nečisté. Zubní kaz se nejčastěji projevuje na šestkách, prvních stoličkách, které se prořezávají v období vrcholu, když dětem v předškolním věku vypadávají přední mléčné zuby. Mnoho rodičů neví, že šestka je trvalý zub, který se nevyměňuje za jiný, ale jen dorůstá a je "služebně" nejstarším zubem v našem chrupu.
• Pro nadměrné mlsání a nedokonalou hygienu je období předškolního věku pro zuby jedním z nejrizikovějších. Ani kartáček nemá takové tenounké vlákno, které by dokonale proniklo do rýhy na stoličkách. Aby byly rýhy ochráněny od bakterií, "rizikové" stoličky se uzavřou, čímž se na nich vytváří ochranný povlak.
• Puberta představuje období mezizubních kazů, což souvisí pravděpodobně se změnou bakteriální flóry v ústech, ale do jisté míry i s ignorováním nebo podceňováním hygieny v souvislosti s odmítáním názorů dospělých. Poškození zubů může způsobit i druhý extrém-nevhodná enormní hygiena.
• Zubní kaz a náchylnost na zánět dásní v těhotenství nevyvolává nedostatek vápníku nebo minerálů, ale zvýšená kyselost v ústech, způsobená častými ranními nevolnostmi. Zub není kost. Zatímco mnoho žen trpí po porodu nedostatkem vápníku v kostech, protože vápník z kostní tkáně má schopnost se odčerpávat, minerální látky zevnitř zubu se nevytrácejí. Proto tvrzení, že dítě "bere" těhotné ženě vápník ze zubů, je zavádějící.
• V důchodkovém věku se objevuje geriatrický kaz, který postihuje zejména odhalený krček, což souvisí s ustupováním dásně. Důležitý faktor hraje i nedostatečná hygiena, protože ve vyšším věku není už taková zručnost při používání zubního kartáčku.
• Naučit se správně čistit zuby není hanba. Kaz i citlivé krčky má na svědomí kromě zvýšené kyseliny v ústech i nesprávná technika čištění. Sklovina zubu není tvrdá natolik, aby odolávala nadměrné mechanické zátěži. Proto se vyplatí investovat do profesionální dentální instruktáže, kde vás naučí zacházet s kartáčkem i dentální nití.
• Zuby nemají rády koncentrované ovocné džusy. Sliny zředí kyselinu až za 20-30 minut, proto se na urychlení snížení pH doporučuje po konzumaci šťáv, vína, kávy i jablek, vypláchnout si ústa vodou. Zuby čistěte nejdříve po půl hodině, protože naleptaná sklovina by se při mechanickém působení odírá.
• Kolové nápoje obsahují kyselinu fosforečnou, která leptá a odvápňuje zuby. Při nadměrné konzumaci mohou vzniknout tzv. "kokakolové" zuby.
• Pokud chcete mít sněhobílé zuby, nekuřte a nepijte kávu. Pigmenty z jídla a nápojů na povrchu zubu dokáže dostatečně odstranit jen profesionální dentální hygiena minimálně 2 krát do roka, příp. pískování zubů-peeling s vodou a krystalky sody nebo vápníkovými perličkami.
• Abrazivní zubní pasty, které obsahují bělicí zrníčka, při nesprávné technice čištění mohou mechanicky zub poškodit. Čištění zubů kyselinou citrónovou nebo sodou je nevhodné.
• Zápach z úst může způsobovat porucha trávicího nebo dýchacího traktu. Pokud pochází z ústní dutiny, nesouvisí se zubním kazem, ale spíše s onemocněním dásní -paradentózou, nedostatečným čištěním mezizubních prostor nebo se zubním kamenem, který vzniká následkem ukládání vrstviček povlaku-tenkého filmu bakterií zejména na vnitřní straně dolních předních zubů. Nánosy se postupně mineralizují a při nesprávné hygieně se položí do vrstvy 0,5 - 1 cm.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.